Nechápavý pohled upírala drobná brunetka do knihy, jež ležela před ní, otevřená na stránce, která se věnovala patronovu zaklínadlu. Podle jejího otce bylo na čase, aby se všichni zaměřila právě na toho zaklínadlo. Bylo už předem jasné, že ne všichni uspějí. Nebelvírka se obávala, že bude jednou z nich. Její vzpomínky byly silné. Tak silné, jak jen si dokázala představit. Jak se však zdálo, pro toho zaklínadlo to pořád bylo málo. Stále to nestačilo. Z toho důvodu vysedávala už několik hodin v knihovně a snažila se přijít na to, kde dělá chybu. Z jakého pitomého důvodu je to málo. Nezáleželo na tom, kolik času strávila ponořena do všemožných knih, stále nebyla o nic moudřejší.

Při dopadu stohu knih na stůl, u kterého seděla, polekaně nadskočila. "Promiň!" vypísklo děvče, a když si uvědomilo, kde se nachází, zakrylo si ústa rukou. "To nic." mávla rukou brunetka a jakmile se děvčátko usadilo naproti ní, podrobně si jej prohlédla. Bylo až neskutečné, jak se, až na drobné detaily, podobalo své matce. Furt to ovšem mělo daleko k tomu, jak podobná byla Hope Eleanor. A koneckonců nejen jí... Lehce špičatá brada, dokonale vykrojené růžové rty, jež se usmívaly na svět kolem, lehce špičatý nosík, lehce přimhouřené oči s řasami, které jí ostatní dívky mohly jen závidět. Obočí poměrně tenké, čelo lehce vyšší, pleť hladká, bez jediné chybičky, poměrně dlouhé nožky, kvůli nimž Hope nepochybovala, že ji dítko jednou přeroste. To vše tvořilo ono krásné děvčátko. Všemu tomu vévodily vlasy ohnivé barvy, jež zdědila po své matce a čokoládová barva očí, kterou si zase přebrala od Jamese. Dalo se říct, že s Harrym tvořili protiklady. Když se na ně člověk podíval, nebyli si nijak zvlášť podobní. Možná to bylo tím, že zatímco ona byla kopií Lily, on byl Jamesovou. Svým rodičům byli podobní jako vejce vejci, ačkoli jeden druhému nikoli. Přesto bylo nad míru jasné, že by jeden pro druhého prošli peklem.

"Co se učíš?" Vytrhla Hope z myšlenek Heather. Brunetka na ní otočila učebnici. "Patronovo zaklínadlo?" podivila se Heather. "Já myslela, že ho umíš." Jasnovidka se uchechtla. "To si mě pleteš se svým bratrem. Já jsem ráda, že zvládnu nějaký ten účinný štíteček. Pokud je ovšem vůbec účinný..." povzdychla si. "Neboj, ty to zvládneš." mávlo nad tím děvčátko rukou a otevřelo knihu, kterou Hope snad nikdy neviděla. "Co to je?" "Tohle? Něco o zvěromágách." odpověděla klidně. "Jsi ve druhém ročníku." pronesla Hope zmateně. "Ano." přisvědčila Havraspárka. "Zvěromágové a vlkodlaci se berou až v tom třetím." oznámila jí. "Já vím." přikývlo děvčátko souhlasně. "Neměla bys tedy číst něco o aktuální látce?" "To asi měla, ale veškerou povinnou literatura mám přečtenou." Hope zaskočeně vykulila oči. Nic však neřekla. Naprosto jí vykolejilo, jak zapálená do učení Heather byla. Jistě, všichni říkali, jak moc je povahově podobná Lily, ačkoli dřív se spíš zdálo, že z ní bude hrdý nástupce Pobertů. Jenže lidé se mění. A někdy až příliš rychle. O tom drobná jasnovidka věděla své.

_______________________________________

Chci vám poděkovat za komentáře u předchozí kapitoly, udělaly jste mi radost 😍

💋🤗💖