"Do háje!" zaklela tlumeně dívka, když koukala za sebe, přičemž zapomněla dávat pozor na cestu a zády narazila do stěny. "Au." postěžovala si. Jakmile uslyšela zamňoukání, zapomněla na veškerou bolest a rozběhla se potemnělou chodbou vpřed, přičemž doufala, že se jí do cesty nepostaví žádná překážka. Kam vůbec běžím? Proběhlo jí hlavou. Tahle otázka vedla k další. Kde sakra jsem? Bylo jí jasné, že rozhlédnout se jí moc nepomůže. Ve tmě neviděla ani krok, natož aby poznala, kde že se to právě nachází.

S povzdechem nahmatala první kliku, jež jí padla pod deku a co nejtišeji vklouzla dovnitř. Hůlku, jež držela v ruce, sevřela ještě pevněji. "Lum... Mmh!" Kdosi jí rukou zakryl ústa, čímž jí umlčel. Než stačila ustoupit stranou, kolem pasu se jí omotala chlapecká paže, jež jí zabránila v pohybu. Dívka nadzvedla nohu, aby dotyčného zasáhla patou do citlivých partií. "To bych být tebou nedělal." ozval se povědomý hlas. "Později bys toho mohla litovat." Brunetka vytřeštila oči. "Holhi?" zahuhlala do chlapcovi dlaně. "Takhle se toulat po nocích." zaseptal a zavrtěl hlavou. "Děláte čest svému jménu, slečno Lupinová." ušklíbla se, když stáhnul ruku z jejích úst. Hope se k němu otočila čelem a poslepu vzala jeho tvář do svých dlaní. "Příště ti zlomím nos." varovala jej se smíchem, který ji brzy přešel.

Z chodby ke dvojici dolehlo nadávání Filche. Ozvalo se nespokojené mňoukání, následované škrábáním na dveře. V tu chvíli se Hope ještě více natiskla ke svému zrzavému příteli, přičemž mu hlavu zabořila do hrudi. Nebelvír kolem ní majetnicky omotal ruce. Zatímco dívce divoce bušilo srdce, on tam jen tak v klidu stál. Ze školních trestů si už dávno nic nedělal a tak jej tohle nemohlo vyvést z míry. Naopak si onu situaci nanejvýš užíval. Hladil svou dívku jednou rukou po zádech v uklidňujícím gestu ještě hodnou chvíli poté, co kroky školníka a jeho věrné kočky utichly. Hope úlevně vydechla, když se špička chlapcovi hůlky rozsvítila. Tu svou si zastrčila do kapsy u kostkované košile.

Teprve až v tu chvíli si všimla, že má své obyčejné šedé šaty s tenkými ramínky vytažené až příliš vysoko. Rychle si je stáhla a košili, jež měla navlečenou, si sundala a zavázala kolem pasu. "Tak co říkáš? Jdeme spát?" zeptal se jí chlapec, přičemž jí pohladil po tváři. Dívka přikývla. Chtěla už jen do pokoje a spát. Tohle na ní bylo trochu moc. Nechápala, jak si tohle někdo mohl užívat. Asi to bylo fajn, toulat se po nocích a vyvádět hlouposti. Když vás ovšem někdo honil, už to tak moc super nebylo. Rozhodně pro dívku, jež milovala knihy a kdysi dodržovala skoro všechna pravidla. Důležité bylo ono slovíčko kdysi. Sama byla překvapená tím, že se čím dál častěji plížila po večerce na Astronomickou věž, kde dlouhé hodiny seděla a hleděla na hvězdy. Kromě pár výjimek, mezi něž patřil i tento večer, nebyla v té fascinující a zároveň děsivé výšce sama, za což byla neskonale ráda.

_______________________________________

Vydávám trochu později, omlouvám se. Každopádně kolem půlnoci vyjde ještě jedna kapitolka 😉 (ano, ještě později... 😅😂)

💋🤗💖