S výkřikem se drobná brunetka vyhoupla do sedu. Po tvářích jí stékaly horké slzy. Klepala se zimou, celé její tělo se lesklo potem. Co nejtišeji se vyhrabala z postele a zamířila do koupelny, kde si okamžitě vlezla pod sprchu. Horké kapky dopadaly na její tělo, ale ona to nevnímala. Nemohla uvěřit tomu, že se stále vracejí. Každou noc měla ty stejné noční můry jen s tím rozdílem, že nyní už nešlo o vidiny, nýbrž o útržky vzpomínek. Stále byly ovšem děsivé a nenechaly ji v klidu spát.

Z vlasů jí kapala voda, když si kolem pasu omotala ručník a pohlédla do zrcadla. Už v tu chvíli věděla, že to bude perný den. Na snídani prolistovala Denního věštce s myšlenkou, že by si jej měla přestat kupovat. Zatímco ještě o před týdnem byl klid, teď to byla jedna špatná zpráva za druhou. Rodina mudlů povražděna, dva Bystrozoři, jež zasahovali na místě tragédie vážně zraněni... Brunetka odložila noviny stranou a bez vyrazu hleděla na svou snídani. Už nedokázala pozřít ani sousto.

Praktická hodina Obrany proti černé magii dala dívce zabrat. Profesor Lupin došel k názoru, že je na čase, naučit se vyvolat patrona. Nutno podotknout, že se to nepodařilo žádnému ze studentů. Někteří vyvolaly slabé mráčky, jiní už poměrně účinné štíty a někteří zůstali zoufalí z toho, že se jim nedaří. Už jen z toho byla Hope vyčerpaná. A pak přišla Péče o kouzelné tvory, z níž tak tak vyvázla bez zranění. Někteří kouzelní tvorové umí být pořádné potvory...

Po večeři se zašla umýt a v noční košilce a županu sešla do Společenské místnosti, kde se usadila na pohovku a počkala, až se k ní připojí její kamarádky. Netrvalo dlouho a už všechny čtyři seděly u krbu a vesele si povídaly. Hope se většinu času snažila jen vnímat a neusnout. "Nespi." zaslechla pobavený hlas. "Já nespím." protestovala, ačkoli právě zavřela oči a sklouzla po opěradla ze sedu do lehu. "Ty jsi trouba." zasmál se zrzek, nazvednul, posadil se na místo, na němž před pár vteřinami ležela a do klína si položil polštář, na nějž jí zlehka uložil. "Díky." zívla brunetka a pohodlněji se uvelebila. "Měla bys jít nahoru a vyspat se." s tím jí začal jednou rukou hladit po boku, což dívku ke spánku přiblížilo ještě více. "Hm." broukla na znamení, že souhlasí, ale k odchodu se neměla. Okrajově vnímala rozhovor svých přátel, ale už neměla sílu se do něj zapojit. Netrvalo dlouho a usnala.

První sluneční paprsky dívku zašimraly na tváři a ona se konečně probudila. Otevřela oči a při pohledu na zrzka se zakloněnou hlavou a rozcuchanými vlasy se usmála. Pomalu se posadila a prsty přjela po chlapcově tváři. "Georgi, vstávej." zašeptala. Po noci strávené na pohovce jí trochu pobolívala záda. Přesto se cítila po dlouhé době doopravdy odpočatá. Tu noc neměla jedinou noční můru, což byl dost velký důvod proto, aby měla dobrou náladu. Znovu Nebelvíra pohladila po tváři a když konečně otevřel oči, zlehka jej políbila na rty. "Dobré ráno." usmál se chlapec, když se od sebe odtáhly, a jednou rukou jí zajel do vlasů. "Dobré." přisvědčila dívka. Byla plná energie a nemohla se dočkat, až bude mít příležitost se vybít. Pak si vzpomněla, že za hodinu už bude sedět v lavici a poslouchat velice zajímavý výklad při hodině dějin, a všechna energie byla pryč.

_______________________________________

Další kapitola vyjde večer 😉💞

💋🤗💖