"Ššš." přiložila si Nebelvírka ukazováček na ústa, když se zrzavý chlapec zasmál příliš nahlas. "Jsme v knihovně." upozornila jej, přičemž se natáhla pro jednu z knih. Samozřejmě byla až příliš vysoko. "Mohl bys..." nestačila doříct a už cítila, jak se přes ní chlapec natahuje. S úsměvem se k němu otočila čelem a natáhla před sebe ruku. "A co odměna?" uculil se na ní chlapec, přičemž knihu schoval za sebe. "A co byste chtěl, pane Weasley?" "Myslím, že vy na něco přijdete, slečno Lupinová." Hope se zasmála, načež jej chytila kolem krku. Chlapec se k ní naklonil. I tak se ale dívka musela postavit na špičky. Lehce se svými rty otřela o jeho. Zrzek ji jednou rukou chytil za pas, přičemž se k ní více natiskl. Drobná brunetka se zády opřela o knihovnu a do polibku se usmála.

Čas utíkal a dvojice Nebelvírů stále setrvávala v uličce mezi policemi s knihami. Knihovnou zazněla rána, při níž od sebe kvapně odskočili. "Do háje." ulevil si zrzek tlumeně. "Jo." přitakala dívka se smíchem, a převzala si od něj knihu s červeným přebalem a už mířila ke stolku, u nějž si nechali své věci. Upravila si vínové šaty s tříčtvrtečním rukávem a posadila se na židli blíže k oknu. Její společník zaujal místo po jejím boku. "Nechápu, proč v sobotu odpoledne tvrdneme v knihovně." postěžoval si, když se dívka začala přehrabovat ve svém batůžku. "Nemusíš tu být, Georgi. Už jsem ti říkala, že to zvládnu sama. Klidně můžeš jít za Fredem a Leem." odvětila klidně dívka. Na stůl položila čistý pergamen, brk a kalamář. "O to nejde, jen mi stále hlava nebere, proč musíš psát tu esej." vysvětlil. "Babička má pocit, že zanedbávám Přeměňování. Mám na to prý nadání nebo co." mávla rukou, jako kdyby to nic neznamenalo. "Počkej, chceš tím říct, že bys klidně mohla být zvěromág? Není to v tvém věku nelegální?" Nebyla bych první nelegální zvěromág, co tuhle školu navštěvoval... Pomyslela si. "Jo, ale na tom nesejde, ne? Odkdy zrovna tobě vadí dělat něco nelegálního?" "Nevadí, ale ty nejsi já. A McGonagallová taky ne." "Pravda. Babička ale také neřekla, že bych se jím stala hned. Trvalo by roky, než bych se to naučila." uchechtla se a nadepsala pergamen svým jménem.

Nemohla uvěřit tomu, že zrovna onen zrzavý chlapec do ní další půl hodinu hučel, aby se víc učila. "Počkej, vážně po mně chceš, abych trávila víc času v knihovně a ležením v učení?" ujišťovala se. "Když na to máš." pokrčil chlapec rameny. Nechtěl, aby zahodila svůj potencionál. "Mohla by ses měnit v kočku stejně, jako McGonagallka." "Jo a nebo taky v ropuchu." ušklíbla se. "Proč v ropuchu?" "Co já vím." otočila v knize na další stranu. "Netuším, co je můj patron." "Nikdy si ho nevyvolala?" "Asi nemám dost silné vzpomínka." odvětila. Tohle ji mrzelo. Zatímco Harrymu nedělalo problém vyvolat kompletního patrona, ona byla ráda za obláček mlhy. Víc prostě nedokázala.

"Neviděl si Hope, Seamusi?" ozvalo se kousek od dvojice Nebelvírů. Brunetka se napnula, zatímco zrzek pustil její ruku, za níž ji držel během toho, co ona četla a snažila se vstřebat dané informace. "Ne, taky jsem ji hledal." odpověděl chlapecký hlas. "Toho kluka začínám nesnášet." zavrčel zrzek, za což jej Hope odměnila nechápavým výrazem. "Moc se kolem tebe motá." "Stejně jako ty." upozornila jej dívka. "Ale to je jiné, ne? Já jsem tvůj přítel a..." zadrhl se. Dívce se do tváři nahrnula krev. Tohle ještě neprobírali a tak bylo zvláštní slyšet jej to říkat. "Hope! Neuvěříš, co se stalo!" vynořila se zpoza rohu Alice. Okamžitě se posadila naproti své kamarádce, zatímco zrzavý chlapec od ní o kousek odsunul. Přesto, že sama nechtěla do světa hned vytrubovat, že jsou spolu, přišlo jí to zvláštní. Jako kdyby se vrátila do dětských let, kdy hrála s rodiči na schovávanou. Jenže tentokrát šlo o mnohem víc.

_______________________________________

Zbývá třicet kapitol do konce! 😶

💋🤗💖