"Opravdu musíme?" zeptala se už po několikáté černovlasá dívka. "Je mi líto, Angie, ale slíbila jsem Molly, že na Vánoce přijedu k nim. A na tebe doma taky čekají." připomněla jí hnědovlasá dívka. "Nebudeš Vánoce trávit s rodinou?" podivila se Alice. "Já nějakou mám?" ušklíbla se dívka. "Tak jsem to nemys..." "Já vím, Alice. Taťka s babičkou zůstávají tady jako dozor. Mamku mám neznámo kde a zbytek rodiny..." promnula si spánky. Ještě neměla příležitost svým kamarádkám říct, z koho všeho se vyklubali její příbuzní. Teď proto ovšem nebyla vhodná chvíle a tak to raději nechala plavat.

Z opěradla židle vzala dlouhou, světle modrou bundu a hodila ji po nejstarší z dívek. "Dík." Angelina si ji oblékla přes bílé triko s dlouhým rukávem, kolem krku si uvázala slabou šálku a těsně předtím, než si zapnula bundu, povytáhla si světle modré džíny. Typ jejich nízkých kozaček brunetce připomínal holínky. Alice byla za frajerku. Černé džíny, slabé bílé tílko, kožená bunda jež měla šedé, mikinové rukávy a kapucu. Kožené boty jí dalo pořádnou práci utáhnout a zavázat. Na hlavu si narazila kšiltovku, což dle jejích kamarádek postrádalo logiku. Nebyla by lepší čepice? Katie ve svých světlých džínách, slabém svetru a zelené bundě s kožíškem na kapuci, si už nějakou tu dobu stěžovala, že jí je vedro. Poslední ze čtveřice na sobě měla šedé punčochy, svetr se zimním motivem, jež jí sahal těsně nad kolena a světle růžovou bundičku. Ještě se obula a uši schovala pod čepici. Katie si rozpustila vlasy, aby si mohla vzít kulicha s bambulí a už vycházela s kabelkou v ruce z pokoje.

Angelina:

Alice:

Katie:

Hope:

Ve vlaku bylo stejné teplo, jako v Nebelvírské věži a tak si dívky po příchodu do kupé sundali bundy. Hope ještě otevřela klec s Fixem. Kocourek jí okamžitě skočil do klína. Dvojitým zamňoukáním dívku upozornil na svou přítomnost. Co kdyby na něj náhodou zapomněla. Brunetka jej tedy začala hladit mezi ušima. Bylo to vůbec poprvé, co se doopravdy těšila na prázdniny k Weasleyovým. Když si na zrzavé sourozence a jejich rodiče vzpomněla, vybavila se jí vzpomínka na den, kdy ji a jedno zrzavé dvojče zastihnul déšť při tréninku. Stále z toho byla zmatená. Moc tomi nepomáhal ani fakt, že od té doby oba dělali, jako kdyby se nic nestalo. Ze začátku si myslela, že bude stačit pár dní a už si na to ani nevzpomene. Mýlila se.

Nevěděla, co přesně očekávala, že bude dál. Nedokázala si představit, že by spolu ruku v ruce nakráčeli do doupěte a jen tak všem oznámili, že jsou spolu. Co vlastně kdy byli? Známí? Přátelé? Zatímco ostatní sourozenci pro ni byli jako bratři a sestra, s tímhle zrzkem to bylo jiné. Jenže jak jiné?

Cesta utekla rychle. Než se dívky nadály, vlak už brzdil na nádraží v Londýně. Hnědovlasá dívka nacpala vzpouzejícího se kocourka do klece a za Katie vyšla z kupé. Položila nohu na první schod, když jí kdosi nabídnul pomocnou ruku. "Děkuj... Charlie!" vypískla a vrhla se druhému nejstaršímu synovi manželů Weasleyových kolem krku. "Ráda tě vidím." zazubila se na něj. "Co tady děláš?" divila se. "Přijel jsem jen na tři dny. Mamce to přijde málo, ale může být ráda, že mě vidí, no ne? Taky jsem vůbec nemusel jezdit." "Jo, jenže to by se ti po ní až moc stýskalo." Zrzek se rozesmál. "Máš pravdu. Tak pojď, už na nás čekají." kývnul hlavou ke skupince zrzků, jež stála opodál společně s brýlatým chlapcem, děvčátkem s ohnivými vlasy a hnědovlasou čarodějkou z mudlovské rodiny.

"Takže, já vezmu Hermionu a Heather, Charlie vezme Hope a Giny a já se potom vrátím ještě pro Rona a Harryho." zavelel pan Weasley. "To je v pohodě taťko, já vezmu Hope." ozval se zrzavý chlapec. "Dobře a Fred, chci říct George... To je jedno." mávnul rukou. "Vezme Rona." To se zdálo jako dobrý plán. Přesto to bylo poněkud chaotické. Pan Weasley vzal tedy za ruku Hermioni a Heather, zatímco Charlieho se chytli Harry s Ginny. Na zrzavá dvojčata tal zbyl jejich mladší bratr a drobná dívka, jež neomylně natáhla ruku k chlapci, jež jí jediným políbením zamotal hlavu. "Můžeme?" zeptal se jí, když si s ní propletl prsty. "Jo." přikývla dívka. Pak už u pupíku ucítila to známé škubnutí a než se nadála už stála před doupětem. "Hope, než půjdeme dovnitř... Chtěl jsem jen..." prsty jí nejistě přejel po kloubech ruky. "Já..." pohlédl jí do očí ve chvíli, kdy se vedle nich ozvalo hlasité Prásk! "Konečně!" vykřiknul zrzek, jež se akorát přemístil se svým bratrem. Aniž by si všimnul propletených prstů dvojice, jež stála před ním, vzal své dvojče kolem ramen. Hope vymanila svou ruku z chlapcova sevření a s Fixovou klecí zamířila do domu. "Konečně zpátky doma!" slyšela, jak volá jedno z dvojčat. To už se za ní ovšem zavíraly vchodové dveře.