Famfrpálovým hřištěm se rozlehl dívčí smích. V hnědých očích se zalesklo zlobou. Jejich majitel pocítil zášť vůči mladšímu chlapci, jež se motal kolem jeho kamarádky. Díval se, jak jí odhrnuje pramen vlasů, jež se jí uvolnil z copu, z tváře a zastrkuje jej za ucho. Tímto gestem si vysloužil šťastný úsměv od brunetky, jež by Nebelvírský Odrážeč měl raději sám pro sebe. Pokusil se žárlivost hodit za hlavu a několikrát obletěl hřiště. Doufal, že dívku chlapcovi řeči brzy omrzí a vrátí se zpět k jejich tréninku. To se ovšem nestalo.

Drobná brunetka se právě zasmála, když mu došla trpělivost. Nejradši by doletěl ke dvojici Nebelvírů, vyhodil toho saška z tribuny a Hope dotáhnul na hřiště. K čemu mu bylo, že se mu ji podařilo přesvědčit, aby zkusila jeden trénink, když ho očividně hodlala celý strávit na tribuně a ještě ke všemu povídáním s o rok mladším spolužákem. "Angelino, nemůžeš..." "Nemůžu." zasmála se dívka. "Tohle je mezi vámi." mrkla na něj a už byla pryč. Zachytila Camrál a tak rychle, jak jen dokázala, se rozletěla k obručím. Zrzek si povzdychnul. Chlapec s pískovými vlasy se naklonil k brunetce, když už to Odrážeč nevydržel. Prostě to risknul. Napřáhnul se odpálit opodál letící Potlouk směrem na tribunu. "Pozor!" křiknul, aby varoval své spolužáky. Hope se překvapeně otočila jeho směrem. "Uhni." strčila do Seamuse a rozmáchla se. "Zbláznil ses?!" houkla naštvaně se na chlapce, jež se spokojeně usmíval. "Ach jo." povzdychla si dívka, povytáhla si kalhoty a upravila volnou, šedou mikinu. Čepici, kterou držela prozatím v ruce si nasadila a přehodila nohu přes koště. Aniž by se byť jen usmála na chlapce s pískovými vlasy, rozletěla se za tím pošukem.

"To je mi ale pracovní nasazení." "Sklapni." odfrkla si. "Oba víme, že jsem sem nechtěla přijít. Nemohl si čekat, že budu nadšená." "Proč tu teda jsi?" Dobrá otázka. Pomyslela si Hope. "Jestli mě tu nechceš..." Zrzek zavrtěl hlavou. "Tohle není o tom, co chci já, ale o tom, co chceš ty." Na to brunetka neměla odpověď. Co vlastně chtěla? Po čem celým svým srdcem toužila. V hlavě jí naskočila odpověď. Odpověď, jíž se děsila. Proto jen pokrčila rameny. "Přežít?" Chlapec protočil očima. "Jsi se mnou. Co by se tak mohlo stát?" zašklebil se. Bylo na znát, že ani on není ve své kůži. Tahle paličatá dívka pro něj znamenala možná až příliš. Nikdy ovšem nemohla nahradit jeho dvojče. O to by se ani nikdy nepokusila.

Černovlasá dívka třikrát pískla na píšťalku. S tím všichni z Nebelvírského týmu i s Hope přistáli na trávníku. "Dobrá práce, lidi. Hope, šlo ti to skvěle. Možná bys tady ale ještě chvíli mohla zůstat. Zkuste si přihrávky." kývla na zrzka, jež okamžitě souhlasil. Brunetka frustrovaně zavrčela, ale neřekla ani slovo. A tak další hodinu strávila odpalováním Potlouků, jež se snažila nahrát druhému Odrážeči tak, aby jej pokud možno nesrazila z koštěte. "To stačí." usoudil chlapec, když už se dívka sotva rozmachovala. "Díky Merlinovi." oddychla si a přistála. Uložili míče a společně se vydali do hradu, kde už na ně čekala večeře. "Hope, co kdybychom šli o víkendu do Prasinek spolu?" zeptal se zrzek, když prošli bránou. Brunetka nechápavě svraštila obočí. "Vždycky chodíte s námi. Tím, že je Fred na ošetřovně se nic nemění." "Já ale myslel..." "Prasinky... Caren." vydechla. "Cože?" "Na něco jsem si vzpomněla!" vrazila chlapci svoje koště. "Dáš ho holkám? Ať mi ho hodí na postel." s tím se rozběhla ke schodům. "Díky!" houkla na něj a dřív, než ji stačil zastavit, mu zmizela v labyrintu chodeb.

_______________________________________

Nedávno jsem u tohoto příběhu měla blok... Jsem tak ráda, že už je to pryč! 😊😊💖

Na jakém postu v týmu byste chtěli hrát? 🤔 (možná jsem se už ptala, ale tak nevadí 😇)

💋🤗💖