Kapitola 48: Kde jsou moje palačinky?!
Na jídelním stole ležela šedá čepice, jíž si dívka plánovala vzít do Prasinek. Nebyla jediná. Přes noc začal foukat vítr a nárazově se ochladilo. Zatímco většina studentů se cpala, Hope pouze seděla s novinami v ruce a úspěšně ignorovala palačinky, jež si nandala. "Co tam píšou?" "Tři mrtví mudlové, z toho dvě děti." polkla těžce dívka. "Ministerstvo je zděšeno." uchechtla se. "S tím museli počítat, když jsem jich přes polovinu sotva cítila. Byl by zázrak kdyby na tom většina z nich v onu chvíli byla tak bídně, aby zemřela." zarazila se a potřásla hlavou. "Většina z nich má rodiny... Neměla bych jim něco takového přát." povzdychla si. "Víš kolik lidí zabili oni?" nadhodila Alice. "Ne a věř mi, nechci to vědět." pozvedla varovně prst. "No jasně, promiň." "To nic." mávla Hope rukou a konečně se natáhla po svém talíři. Nahmatala jen prázdnou desku stolu. "Kde jsou moje palačinky?!"
Čepice sice byla fajn, ale neposkytovala takovou ochranu, jakou dívka očekávala. Ocenila proto, když se svým doprovodem došli do Prasinek. U Třech košťat měli narváno, což nikoho zas až tak nepřekvapilo. Drobná dívka následovala svého společníka do jednoho z rohů, jež jim poskytoval dobrý výhled na zbytek hostince. Posadila a s úsměvem čekala na Seamuse, který šel akorát koupit dva ležáky. "Hope!" zaslechla své jméno těsně předtím, než se na židli naproti ní, svalila zrzavá dívka. "Ahoj, Ginny." usmála se na dívku, jež měla vlasy zapletené do dvou copů a na sobě svetr s velkým G. "Co tu děláš tak sama? Kde máš holky a mé bratry?" "Pokud vím, tak dvojčata jdou dneska sama a holky budou pravděpodobně v Medovém ráji. Já jsem tu dnes s Seamusem." "S Seamusem?" ujišťovala se zrzka. "Tak na toho bych tě netipla. Čekala bych někoho staršího, možná zrzavějšího..." Brunetka se zasmála. "Jsme přátelé, co je špatného na tom, že společně jdeme do Prasinek?" "To, že většina studentů to bere jako rande." poučila ji Giny s úsměvem. "S kým tu jsi dnes vůbec ty?" Do zrzčiných tváří se nahrnula krev. "S Michaelem Cornerem." "Aha." "Je stejně starý jako Ron a je z Havraspáru." "Takže nikdo statečný, ale chytrý?" ušklíbla se Hope. "Proč by nemohl být obojí?" s tím se zrzka zvedla a sladce se usmála na příchozího. "Ahoj, Seamusi." pozdravila chlapce s pískovými vlasy a už cupitala za svým společníkem.
Hlasitý povzdech unikl z dívčiných úst dříve, než jej stačila zastavit. "Děje je se něco?" "Vlastně ani ne. Jen bych měla přestat číst Denního věštce." Nebelvír chápavě pokýval hlavou. "To je ale teprve začátek." "Já vím." souhlasila dívka. "Nechci proto ani raději myslet na to, jak bude vypadat konec." vydechla zoufale a upila ze sklenice, jež před ní před pár okamžiky chlapec postavil.
"To ne!" zasmála se dívka, když procházeli Prasinkami. "Netvrď mi, že to vážně udělal!" "Tak to si piš." odpověděl Seamus se smíchem. "I když... U Nevilla bych tomu asi i věři..." zarazila se, když v jedné z tmavých uliček spatřila ženu, jež dobře znala. "Počkáš na mě? Hned se vrátím." ani nečekala, až Seamus odpoví. Rovnou se za brunetkou vydala. "Teto, co tu děláš?" zeptala se překvapeně. Žena ji místo odpovědi objala. "Jsi v pořádku, díky Merlinovi." "Nějak nechápu..." "Musíš vědět pravdu o své rodině." "Já ale už něco..." "Ne útržky. Všechno. Eleanor tu není, aby to udělala, takže to budu muset udělat já." těžce se nadechla. "Poslouchej mě, Hope. Možná to změní tvůj pohled na mě, tvou mamku a možná i na sebe samotnou. Sama se musíš rozhodnout, jestli to vědět chceš. Já už musím jít. Nesmí mě nikdo vidět. Mohlo by je to ke mně přivést..." zamumlala žena s jasným strachem v očích. "Koho, teto Caren?" "Mou minulost a taky největší noční můru. O mě ale nejde. Musíš být opatrná, jasné? Až si sama budeš přát vědět vše, co ti můžu povědět, řekni Minervě. Najde mě." ujistila ji. "Caren, prosím." zaprosila dívka, když se mladá žena chystala odejít. "Jsi jimtak neskutečně podobná." zašeptala Caren, když vzala dívčinu tvář do svých rozklepaných dlaní. Hope se ani nepozastavila nad množným číslem. "To ty taky." Žena přikývla. "Ta podoba je prokletí." zamračila se. "Ale i dar." ustoupila o krok stranou a než se Hope nadála, byla pryč.
_______________________________________
Koho pak to máme zpátky? 😊Pamatuje si někdo na Caren? 🤔
💋🤗💖
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top