"Kolikrát to mám zamíchat?" "Devětkrát." odpověděla dívka znuděně. Zatímco Hope krájela další přísady do lektvaru, Alice měla za úkol jej míchat. "Pak ho necháme tři minuty odstát a přidáme tohle." ukázala na zelinkavý kořínek, jež přecházel v růžovou. "A to je co?" "To je... Víš co?" povzdychla si. "Neřeš to. To je moje starost. Ty míchej." poručila. A tak Alice poctivě míchala. Možná až moc. "Hotovo. Asi." "Asi? Jak jako asi?" zamračila se brunetka. "Určitě." ujistila ji Alice okamžitě. "To doufám." Po třech minutách čekání nasypala do lektvaru další ingredienci a pokynula své černovlasé kamarádce, aby tekutinu zamíchala. Ta tak udělala. "Teď by to mělo zhoustnout." konstatovala, když odměřovala odvar. "Mělo." přitakala Střelkyně Nebelvírského týmu. "Ale nezhoustlo." "Cože?" podivila se dívka. "To není mož..." jakmile pohlédla do kotlíku, bylo jí jasné, kde se stala chyba. A nejen to. Věděla také, jaké to bude mít následky. "K zemi!" vykřikla a strhla svou kamarádku na podlahu. Během pár vteřin vyletěl obsah kolíků do vzduchu a rozprsknul se na všechny strany. Alice s omluvným výrazem zvedla hlavu a pousmála se na Hope. "To se nepovedlo." "Ne. Nepovedlo." souhlasila dívka tónem, jež Střelkyni upozorňoval, že tohle ještě bude mít dohru.

A také, že mělo. Místo volna, jež měly dívky odpoledne mít, trávily čas v učebně lektvarů s kýblem vody a hadrem. Ta paseka se totiž sama neuklidila. Bohužel. Lepkavá směs byla snad všude a dívky měly co dělat, aby se jejím zápachem nezadusily. Po celou dobu úklidu nepromluvily ani slovo. Jedna se cítila provinile, zatímco ta druhá uvažovala nad tím, co všechno mohla dělat, kdyby její kamarádka dělala, co měla. Co je tka těžkého na tom, devětkrát zamíchat lektvar? Nic! Pomyslela si Hope a naštvaně odhodila hadr. Hotovo měly poměrně rychle, ale to dívce nezabránilo být na černovlásku naštvaná.

Aniž by na ní čekala, vydala se do Nebelvírské věže, kde se okamžitě vydala do svého pokoje, a pak rovnou do koupelny. Potřebovala sprchu. A tp nutně. Dostat tu odpornou věc z vlasů byl oříšek, který ovšem šetrně vyřešila hůlka a správná formule. "Hope, já nechtěla!" omlouvala se Alice, když se dívka vrátila do pokoje zabalená v ručníku. "To nic." mávla nad tím rukou. "Třeba mě alespoň vyloučí z toho svého klubu." zazubila se s nadějí. Černovláska se na ní škodolibě ušklíbla. "Jasně. Máš pravdu." uznala Hope. Obě věděly, že tohle už je předem prohrané. Nevyloučí. Možná nebyla na lektvary nejlepší z celé školy, ale furt v nich byla dobrá. Dost dobrá na to, aby si jí profesor chtěl přidat do své sbírky.