Útěk Smrtijedů se stal pro všechny prioritou. Dva pohřešovaní Bystrozoři a jedna Lékouzelnice, znamenali oproti tomu nic. Tonksová byla proto odvelena zpět na ministerstvo, aby si převzala spisy k novému úkolu. Tohle všechno přivádělo Hope k nepříčetnosti. Chtěli její pomoc a ona jim ji poskytla. Kde byl tedy problém? Zmizení její matky nebylo najednou tak podstatné, což se drobné brunetce ani trochu nelíbilo. Nebýt jejích přátel, jež se jí snažili rozptylovat, pravděpodobně by někoho praštila něčím po hlavě.

Kolem hlavy jí proletěla dělová koule v podobě zrzavého dvojčete, jež se ji celý den pokoušelo rozveselit. Chlapec se zdál neodbytný, což dívce lezlo na nervy, ale zároveň mu za to byla vděčná. Neměla tak čas myslet na cokoli jiného. Famfrpálový trénink byl takto ovšem Nebelvírskému týmu naprosto k ničemu. Mladý chytač pokukoval po Havraspárské studentce, jež seděla na tribuně se svou kamarádkou. Jeho snažení o tuto dívku bylo marné. On sám to věděl. Cho už nějakou dobu chodila se Cedricem Digorry, jež minulý ročník dokončil studium na škole čar a kouzel. Jeden ze zrzků se neustále točil kolem kapitánky týmu, jež měla co dělat, aby jej neproklela. Jeho bratr se snažil rozveselit Hope a proto strávil většinu času na tribuně jejím provokováním. Jedna ze Střelkyň se vybavovala s chlapcem z Harryho ročníku, zatímco další se jen tak vznášela a pozorovalo své pomatené přátele.

Kapitánce týmu pomalu docházela trpělivost. Drobná brunetka s ní soucítila, ale neměla jak jí pomoci. Ano, mohla svému kamarádovi říct, ať se kouká vrátit na hřiště a poslouchá Angelinu, ale to by tu zůstala sama a to si nepřála. Jeho společnost pro ní byla důležitá a ona si ji každou vteřinou užívala víc a víc. Nepřipouštěla si to, ale její city se měnili. Onoho zrzavého chlapce nevnímala tak jako dřív. Viděla v něm víc, než byli schopni vidět ostatní. Možná to byl právě ten důvod, proč jej dokázala mít čím dál tím víc ráda. Kousek nad ní proletěl kolem několika zvědavých Nebelvírů potlouk, jemuž se Odrážeči až příliš dlouho nevěnovali. "Georgi!" křikla na brunetka na zrzavého chlapce, aby na ní přestal dělat obličeje a věnoval se tréninku. Chlapec si pouze povzdychnul a za nezbedným míčem se rozletěl.

Oříškové oči starostlivě hleděly na její o rok mladší spolužáky. "V pohodě?" houkla na zrzka, jež se právě bavil s dívkou, jejíž vlasy povlávaly ve slabém vánku. "Jo, netrefil nás." uklidnil ji Ron. "Co to s nimi dneska je?" "To by mě taky zajímalo." souhlasila Hope s Hermionou. Jak se zdálo, ani jediný hráč se nedokázal soustředil. Brunetka si povzdychla. První zápas se rychle blížil. Pokud tohle hodlal Nebelvírský tým předvádět proti Mrzimoru, mohl se Nebelvír rovnou vzdát.

_______________________________________

Včera jsem málem měla infark. Jak může jeden z příběhů jen tak zmizet? 😰

Naštěstí už je to v pohodě (alespoň doufám) 😌

💋🤗💖