Stará sova se blížila k oknu rodinného domku, jež byl opatřen spoustou ochranných kouzel. I přes ta léta, co uběhla od kouzelnické války se jej jeho majitelka snažila udělat co nejbezpečnějším. Ještě když byla její dcerka malá, měla jakési nutkání dům zabezpečit všemi možnými kouzly. Možná se bála zbytečně, ale je lepší být připraven na něco, co nepřijde, než později litovat, že jsme na své tušení nedali.

Jakmile drobná žena spatřila známou sovu, urychleně vyšla na zahradu a na starou sovu zamávala. Cesta k domu mladé ženy sovu však vyčerpala. Nebylo tedy divu, že ženino mávání nezaregistrovala. "Errol!" vykřikla zděšeně žena, když spatřila, jak sova míří k zavřenému oknu. Bylo pozdě.

S obavami doběhla k opeřenému stvoření a opatrně jej zvedla z parapetu, na který po okenní tabuli sklouzlo. Sova se jí usadila na rameno a žena tak pocítila její nemalou váhu. Z nohy jí odvázala psaní a vrátila se do domu. V kuchyni dala sově vodu a pamlsky do klece, jež patřila jejich rodinné sově. Posadila na židli a psaní otevřela. Jajo obvykle, když jí psala zrzavá baculka, byl dopis poměrně rozsáhlý. Žena jej pouze přelétla očima, aby zjistila, zda se zde nepíše o její jediné dceři. A také, že ano.

Z dopisu Eleanor odtušila, že se Hope Molly nezmínila, proč se pořádaly. Drobná bruneta si až příliš dobře uvědomovala, že se chyba vyskytla na její straně. Čekala, že se dívce nebude líbit, co všechno před ní celé roky tajila. Ona však měla pocit, že nemá na výběr. Chtěla ji chránit, jako každá matka chrání svou dceru. Jenže někdy je přehnaná ochrana jedině na škodu. To si rodiče bohužel často uvědomí, až když je pozdě.

Každé rozhodnutí má své následky. A Eleanor se už dávno rozhodla. Rozhodla se už nikoho neztratit. Smrt černovlasé dívky byla obrovskou ránou jak pro ni, tak i pro její přátele. Válka si bere oběti. Nevybírá si. Nedá se podplatit ani obalamutit. Prostě jen bere. Nikoho se neptá na svolení a my se právem cítíme bezmocní. S tím se ovšem Eleanor odmítala smířit. Roxy byla pryč. Navždy. Na tom žena nemohla změnit vůbec nic přesto, že jí to stále lámalo srdce. Sirius tu však někde stále byl. Přesto, že nebyla schopna na něj uplatnit své vidiny, dokázala alespoň cítit jeho přítomnost. Byla si tudíž jistá, že je její kamarád stále na živu. A o něj už nehodlala přijít. Proto vstala ze židle, dopis nechala ležet na jídelním stole a odebrala se do ložnice. Do malé taštičky soukala jednu věc za druhou. Přesto, že kabelka polkla skoro celý obsah její skříně, zásob lektvarů a dalších potřebných věcí, nebyla ani zdaleka plná. Jak Eleanor milovala kouzla...

Když se vrátila u s taštičkou do kuchyně, otevřela okno. Poplácala Errol po hlavě a bez odpovědi ji poslala domů. Zavřela okno, zamkla vchodové dveře. Své světle hnědé vlasy si stáhla do culíku. Smutně se rozhlédla kolem sebe. Najednou jí všechno přišlo cizí. Nijak ji to nepřekvapilo. Jako jasnovidka cítila, že v onu chvíli už zde nemá co dělat. Bylo na čase, aby se žena přemístila. Její cesta a cesta její dcery se měla na delší čas rozejít. Eleanor však doufala, že to nebude navždy. Že se za pár týdnů, možná měsíců, znovu setkají a poví si o všem, co zažily. Že už mezi nimi nebude žádné tajemství... Nyní však musela každá z nich čelit svému vlastnímu příběhu, svým rozhodnutím, vlastním chybám. Protože jen tak se mohly posunout o kousek dál.

_______________________________________

Nevím, jestli dneska vyjde ještě nějaká kapitola... Snad ano. Budu se snažit 😬

💋🤗💖