Kapitola 24: Au

Šílená bolest hlavy, sucho v krku, neodbytná žízeň, ale neschopnost se postavit, aniž by nepocítila střepy, jež se jí zabodávaly do hlavy, donutily drobnou dívku zasténat. "Kocovina?" ozval se ochraptělý hlas jedné z jejích kamarádek. "Hmm." dostala ze sebe Hope. "Je ti hodně zle?" zeptala se další. "Je mi skvěle, Alice." uchechtla se, načež jí uniklo další bolestné zasténání. "To vidím." černovláska se vyhrabala z postele a přešla ke stolku, na kterém stála nádoba s vodou a tři sklenice. Naplnila sklenky, jednu podala Katie, druhou Hope a ze třetí se sama napila.

Famfrpálová Střelkyně se usadila na své posteli, pozorujíce nejmenší z dívek. "Včera si to přehnala." nekárala ji, nezlobila se. Pouze poukazovala na onen fakt. "To mi došlo." zamumlala v odpověď drobná Nebelvírka, načež se napila vody, čímž alespoň částečně ulevila svému bolavému hrdlu. Sama nad sebou by nechápavě pokroutila hlavou, kdyby jí to nezpůsobovalo tu otravnou bolest. "Nepamatuješ si to?" vystrčila hlavu z peřin poslední obyvatelka pokoje. "No něco asi..." Alice vyprskla smíchy. "Pěkný, Hope." ušklíbla se Katie, zatímco Alice se nedokázala přestat smát. A možná ani nechtěla. Hope nepila nijak často a už vůbec ne tolik. Lidé ovšem dělají chyby. A za ty se platí. Ať už penězi nebo šílenou bolestí hlavy. Na tom nesejde.

Vyškrábat se z postele, obléknout se a sejít schody do Společenské místnosti považovala drobná dívka za úspěch. Když si ale představila, že jí čeká mnohem více schodů, zvedl se jí žaludek. Usadila se proto na pohovce u krbu s tím, že dál už nejde. A také nešla. Katie s Alice a Angelinou se na snídani budou muset obejít bez ní. Opět.

Její oříškové oči těkaly po obrazech, ozdobách a všem, co se zde nacházelo. Zvedla nohy ze země, položila je na pohovku a lehla si. Zavřela oči a nechala se unášet myšlenkami. Když ucítila horké prsty, jakbse dotýkají jejích kotníků a nohy jí zvedají, lekla se. Potlačila nutkání jejich majitel nakopnout a pouze pootevřela oči. Pohovka se akorát mírně prohla pod váhou chlapcova těla. Zrzek si dívčiny nohy položil do klína a lehce ji pohladil po lítku. "Jak je ti?" Hope se pouze ušklíbla. "Blbá otázka, chápu." mrknul na ni a natáhl se k blízkému křeslu, ze kterého vzal polštář a podal jej brunetce. Ta jej bez váhání přijala a podložila si s ním hlavu.

Znovu zavřela oči. Zrzavý chlapec jí vyprávěl, co vše se večer událo. Když se dostal k části, kdy tancovala na stole, začala mít pochybnosti, zda to chce vůbec slyšet. Do místnosti se jako tornádo vřítila skupinka prváků, jež se překřikovala a smála. Hnědovlasá Nebelvírka zaúpěla. "Au." pronesla zraněně a ruce si přitiskla na uši.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top