Kapitola 21: Rozdělení

Těžko se člověku vstává, když v noci nemůže spát. Nebylo proto divu, že se dívka vyhrabala z postele až kolem poledne. Zabalila se do županu, ze skříně si vzala čisté oblečení a zamířila do koupelny. Na dveřích spatřila papírek, jež strhla.

Jsme ve Velké síni, ospalče. Až vstaneš, přijď za náma. Jsem zvědavá, jestli stihneš snídani.

Podle písma dívka okamžitě poznala, kdo jí onen vzkaz zanechal. Tak snídani jsem očividně už nestihla, Katie. Uchechtla se v duchu, když papír hodila do koše a vlezla do koupelny, aby provedla ranní hygienu a oblékla se.

V krátkých černých kraťasech, jež byly ozdobené kamínky, obyčejném tmavě modrém tílku a černých teniskách seběhla poslední schody a klidným krokem vešla do jídelny. Ani jí nepřekvapilo, že tu není zas až tak moc lidí. Oběd začal před malou chvílí. Kdo tu ale nechyběl, byli snad všichni prváci. Nebylo divu. Školní rok teprve začal a oni nechtěli být nikde pozdě. Rychle je to přejde. Ušklíbla se a zamířila k Nebelvírskému stolu, u něhož seděli její přátelé. Po cestě si nemohla nevšimnout Nebelvíra, jež postával u Havraspárského stolu a povídal si se zrzavým děvčátkem. Hope při tom pohledu píchlo u srdce.

Vybavily se jí všechny tváře sourozenců Weasleyových. Ať už mezi sebou měli jakýkoli věkový rozdíl, nikdo z nich nebyl v jiné koleji. Nikdo z nich nebyl odtržen od těch ostatních a to jich nebylo zrovna málo. Harry a Heather byli jen dva a přesto každý z nich byl v jiné koleji. Věděla, že kdyby děvče chtělo být se svým bratrem, Moudrý klobouk by jí v tom nebránil. Heather byla však vždycky velice vnímavá a chytrá dívka. I přes její neposednost a lásku k žertíkům se do Nebelvíru nehodila. Věděla to. Zatímco všichni ostatní si mysleli, že půjde ve stopách svého otce, jež byl proslulý porušováním školního řádu spolu se svými kamarády, ona si věděla, že tohle není přesně po ní. Přesto, že jí bavilo dělat si z lidí legraci, čtení knih a vzdělání ji bavilo víc.

Pohled čokoládových očí se přesunul z Harryho na Hope, jež na sourozence soucitně hleděla. Bylo jí jasné, že je děvčátko přesně tam, kde má být. I tak jí ale přišlo, že to není úplně správně. Když však zachytila široký úsměv malé zrzky, veškeré pochyby ji opustily. Byla šťastná. A to bylo to jediné, na čem záleželo.

_______________________________________

Pokusím se do večera dopsat Charakter ask, ale nevím, jestli to stihnu... Snad ano. 🙃

💋🤗💖

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top