Zrzavý chlapec prolétl kolem skupinky dívek, jež si mezi sebou vesele povídaly. Zatímco ony si jej zkoumavě prohlédly, když kolem probíhal, on jim nevěnoval jediný pohled. Jeho mysl už delší dobu okupovala drobná Nebelvírka, jež o tom neměla nejmenší tušení. "Georgi! Kde lítáš?!" křikla na chlapce zrzavá baculka. Chlapec pouze protočil očima a zamířil ke své matce.

Vesele se zazubil na děvče, jež stalo po jejím boku a s prázdným výrazem ve tváři se rozhlíželo kolem. Ve světlém topu vypadala bleději, než obvykle, pokud to ovšem bylo možné. Přesto, že na sluníčku strávila v létě nějaký ten čas, její pokožka odmítala chytit tmavší barvu. Oči postrádaly svůj obvyklý lesk, stejně jako drobné rty ten nejkrásnější úsměv, jaký si chlapec dokázal představit. Přesto všechno se mu však zdála nádherná. O to víc jej zabolelo, když na něj pohlédla a on v jejích očích nespatřil nic jiného než prázdnotu a nezájem. Věděl, že od ní nemůže nic chtít, že po ní nemůže nic žádat. Ne v tuhle chvíli, ne v tuto dobu. Několikrát jej zachránila od školního trestu. Teď to byla ona, kdo potřeboval zachránit. Její situace byla ovšem mnohem vážnější. Vážnější, než si lidé kolem ní uvědomovali, vážnější, než si zatím uvědomovala ona sama.

Pohled oříškových očí se posunul kamsi za chlapce a poprvé za ten den v nich chlapec konečně spatřil něco jiného, než prázdnotu. To, co se v jejích očích odráželo byla radost. Nefalšovaná radost. Zrzavý chlapec se spokojeně usmál. Otočil se směrem, kterým se dívka dívala. Úsměv mu zamrzl na rtech.

Kousek od nich stál hnědovlasý chlapec, jež na dívku upíral své čokoládové oči. "Hope." oslovil dívku, jež se k němu s širokým úsměvem rozešla. "Olivere, neměl bys trénovat?" zeptala se dívka zmateně. "Říkal jsem si, že je to poslední příležitost tě tento rok vidět. Nechtěl jsem ji propásnout." Brunetka lehce zčervenala. "Jak sladké." naklonila hlavu na stranu a vesele se zasmála. Zrzavý chlapec, jež její počínání pozoroval, netušil, co si o tom má myslet. Byl rád, že se jeho kamarádka dokáže smát, že se alespoň chvíli netrápí. Přesto si však nemohl pomoci. Žárlil. Žárlil na bývalého kapitána Nebelvírského týmu, protože sám chtěl být tím, kdo vykouzlí oné dívce na tváři úsměv. Chtěl být tím, kdo ji udělá šťastnou. Navždy.

_______________________________________

Připomínám, že kdo má zájem, může mi psát do komentářů a zpráv otázky do Charakter asku 😁🙃

Děkuji všem, kdo už mi nějaké napsali. ❤️

(Ano, stále žiju! 😂)

💋🤗💖