Autorka se na dívku povzbudivě usmála, načež otočila na další stranu. "Slečna BMalik713 se ptá tebe, Hope. Co přesně cítíš k Georgovi?" "Mám ho ráda." odpověděla brunetka. Za jejími slovy se však ukrývalo víc, než si byla ochotna připustit.

"Slečnu NelaKavanov zajímá, přesně to samé a také to, co cítíš k Oliverovi." "Jak už jsem jednou řekla, s Oliverem se bavíme krátce. Trvá, než doopravdy poznáš, jaký člověk je s vytvoříš si k němu nějaké pouto." odpověděla upřímně a nepřítomně si u toho natáčela vlasy na prst.

"Reme, jaké to je, když tě tvá vlastní dcera nazve profesorem?" zeptala se autorka s cukajícími koutky. Hnědovlasý muž se napnul a zavrtěl hlavou. "Otřesné." vydechl. "Co na to víc říct? Prostě je to zvláštní. Říká mi tati od chvíle, kdy se naučila mluvit. Je divné slyšet ji říkat mi jinak."

"Frede, jak se máš?" Zrzavý chlapec nejprve podezřívavě na autorku pohlédl, načež se pobaveně zaculil. "Báječně." "Výborně. Jaké máte s Georgem plány do budoucna?" zeptala se brunetka, v jejíchž vlasech se sem tam mihl blond pramínek. "No, tak rozhodně něco velkolepého." Zrzkův bratr souhlasně pokýval hlavou. "Možná si jednou založíme obchod." zauvažoval. "Možná." přikývl George. "Obchod?" povytáhla tázavě obočí jejich o rok mladší kamarádka. "Takový, jako má Sam?" ušklíbla se. Zrzci po ní hodily otrávený pohled, ale nakonec její poznámku hodili za hlavu. Však co na jejím názoru záleží? Jednou uvidí, jak se jejich vize mění ve skutečnost a tehdy... Tehdy pochopí.

"Slečna barca005 se ptá Hope, co cítí k Georgovi a Oliverovi... Jelikož na tohle už dnes odpovězeno bylo, přesuneme se dál." přejela prstem po papíře a usmála se. "Hope, změnila si názor na Famfrpál?" Drobná dívka vyvalila oči a pohotově zavrtěla hlavou.

"Georgi, líbí se ti Hope? Líbí se ti Angelina?" autorka nebyla schopna, která z jejích otázek jmenovaného chlapce rozhodila. Nebylo však pochyb, že jedna z dívek se mu líbila. Jeho tváře nabraly červený odstín těsně předtím, než se s ušklebkem obrátil na svého bratra, jež jej se smíchem praštil do ramene.

"Být tebou, Frede, tak se moc nesměju." pohlédla na druhého zrzka. "Na tebe mám totiž stejné otázky." Fred naklonil hlavu mírně na stranu, jako kdyby přemýšlel, co chce vlastně říct. Tímhle gestem dívce někoho připomněl. Někoho, koho sama stále neznala přesto, že byla jediná, kdo jej mohl znát dokonale. "Každýmu se někdo líbí, no ne? Co záleží na tom, kdo to je, dokud se tomu člověku nelíbím já?" odpověděl otázkou, čímž by mnoho lidí zaskočil. Autorka vsakjen pokývala hlavou na souhlas a přešla na další otázku. "Proč mám takovej pocit, zejsi ve skutečnosti George a "George" je Fred?" pohledem se chlapci zabodla do očí. Zrzkovi přišlo, jako kdyby chtěla odhalit všechna jeho tajemství. Netušil však, že ona je zná. Nemusela se na nic ptat. Na vše mohla odpovědět sama. Přesto tu ovšem s ním a všemi ostatními seděla a ptala se. Přesto, že znala odpovědi na všechny otázky, zajímalo ji, jak to vidí oni. Vždycky chtěla znát názor ostatních.

"Jsem tím, kým mám být." "Otravným kašparem?" nadhodila Hope, čemuž se přítomní zasmáli. Její matka se ani nenamáhala ji okřikovat. Z dívky alespoň chvíli vyzařovala zvláštní energie. Jako kdyby se na chvíli stala dítětem. Byla bezstarostná, šťastná. A to jen díky zrzkovi, jež si to ani neuvědomoval. Eleanor přelétla pohledem ze svého kmotřence na jeho dvojče a přesto, že nevěděla, kterému za štěstí své dcery vděčí, cítila, že je mu dlužná.

"Olivere." oslovila autorka chlapce, jež doteď jenom seděl a pozorně poslouchal. "Líbí se ti Hope?" jako na povel chlapec a dívka zrudli. Zatímco brunetka odvrátila od chlapce svou pohlednou tvář, od se marně snažil zachytil pohled jejích upřímných očí. Nakonec to vzdal. A jelikož svou odpověď nevyslovil na hlas, Hope se nikdy nedozvěděla, jak tomu tehdy bylo.

"Elly, našla si Siriuse? Proč tolik riskuješ?" Brunetka stiskla ruku svého manžela. "Nenašla." vydechla těžce. "Ale najdu." pronesla ne příliš přesvědčivě. "Musím." šeptla sotva slyšitelně. "A riskuji, protože i on by riskoval pro mě. Nemůžu to nechat jen tak být, když vím, že on by taky nenechal." Remus chytl brunetu za bradu a donutil ji pohlédnout do jeho medových očí. "Dokážeš to." usmál se povzbudivě a jemně ji políbil na líčko.

"Je tu otázka na Siriuse. Kde jsi? Co se ti stalo?" tvrdě se kousla po přečtení do rtu. Tohle bylo bolestné téma pro většinu přítomných. Chvíli všichni mlčeli, než se autorka rozhodla posunout. Některé otázky zůstanou vždy nezodpovězeny. Takový je osud.

"Reme, bojíš se o Elly?" "Víc, než kdy dřív." pevně svou ženu sevřel v náruči s vědomím, že za chvilku zase bude čelit celému světu sama. Sama ne. Ještě měla Jamese. Nebylo to moc, ale furt to bylo lepší, než nic.

"Rone, líbí se ti Hermiona?" Zrzek napnul uši a překvapeně zvedl hlavu. "N-Ne." dostal ze sebe těsně předtím, než jeho uši nabraly rudý odstín. Autorka se mohla jen dohadovat, jestli to bylo zlostí či studem.

"Hermiono, líbí se ti Ron?" V dívčiných očích se mihl náznak bolesti. Stále ještě nebyla chlapci schopna odpustit scénu, jež sehrál po Vánočním plese minulý rok. Nakonec však váhavě přikývla. Ron na ni zmateně pohlédl. Ona mu však už nevěnovala pozornost. S omluvou se zvedla ze svého místa a v tichosti opustila místnost. Brýlatý chlapec si povzdychl a nad svými dvěma nejlepšími přáteli pouze pokroutil hlavou.

"Jamesi, bojíš se o Elly a Siriuse?" zeptala se dívka. "Jasně, že se bojím. Nel to nikdy neměla brát. Měla se na to vykašlat. Nikdo by jí to nevyčítal. A už vůbec ne Sirius. Na druhou stranu ji ale chápu. Sám bych se vydal pro tu blonďatou barbie, kdyby měla takovýhle trable." kývl hlavou směrem k ženě, jež při jeho odpovědi nespokojeně mlaskla. Nic však nenamítala.

"Lily a Sam, bojíte se o Elly?" Ženy současně přikývly. Jedna z nich se nadechla, aby cosi dodala, ale nakonec jen pokroutila hlavou a nechala to být. Jistě, že se bály. Kdysi byly čtyři. Čtyři nerozlučné kamarádky, jež osud rozdělil. A teď byla na životě ohrožená další z nich. Ta, jež zachránila tisíce životů tím, že zapadla do doby, jež jí původně nebyla souzená.

"Sam, jak jde obchod? Plánuješ nějakou novou kolekci?" Žena se na chvíli zamyslela. "Obchod jde skvěle. Mudlovské oblečení je stále více populární a můj obchod nabízí velký výběr. Novou kolekci plánuji vydat se začátkem listopadu. Bude se jednat o kousky inspirované fantastickými zvířaty." Hope se spokojeně uculila. Už se nemohla dočkat, až ji přijde tričko s potiskem měsíčníka.

"Slečna KikyTiky se ptá, jestli bys jí neposlala nějaké letní šaty. Velikost S." Blonďatá žena se smíchem zavrtěla hlavou. "Ale zlatíčko, já na velikosti nejedu. Ať se staví v obchodě. Na něco určitě přijdeme. Navíc je upravíme přesně na míru, takže jí nikde nebudou škrtit nebo naopak odstávat." usmála se mile.

"Nel, ty si zabila Jamese nebo Siriho, že jo?". Žena vytřeštila oči, stejně jako všichni v místnosti. "Proč bych jednoho z nich měla zabíjet?" vyřkla otázku, jež zajímala všechny přítomné. "Ptala se slečna ZtelesneneZlo, já za to nemůžu." zvedla autorka ruce v obranném gestu. "Chápu. Tohle ovšem nedává smysl! Vždyť jsem se Siriuse vydala spolu s Jamesem zachránit! Proč bych ho měla zabíjet?" zeptala se rozhořčeně. Odpovědi se jí však nedostalo.

"Slečna NelaKavanov prosí Hope, aby zkusila nábor do týmu." Brunetka návrh rázně odmítla s tím, že ji ve Famfrpálovém týmu nikdy nikdo neuvidí. V tomto vynikala její matka. Ona ne.

"Dvojčata, co říkala na chování od Hope v poslední době?" Oba chlapci se spokojeně usmáli. Nebylo divu. Nikdo nemá rád, když jím opovrhuje někdo, koho bere jako kamaráda. O to víc potěší, když člověk uzná, že se ve vás pletl.

"Molly, dáš mi prosím recept na ty tvoje palačinky?" Baculatá žena si promnula ruce. "Špetka soli, 200 gramů hladké mouky, 400 mililitrů mléka a dvě vejce. Důkladně rozmixuješ suroviny, necháš těsto odpočinout a potom smažíš na oleji. Samozřejmě můžeš do těsta přidat cukr, ale dej si pozor, kolik ho tam dáváš. Čím více cukru, tím více se ti budou palačinky přichytit na pánev." Autorka pokývala hlavou. Tohle byla dobrá rada. Sama měla tu čest přesvědčit se o tom, jak se palačinky nechtějí odlepit od pánve. Několikrát...

"Hope, jsi si jistá, že žena z tvé vidiny byla opravdu tvá matka? Nemohl to být někdo jí velmi podobný? Třeba nějaká příbuzná?" Dívka bezmocně rozhodila rukama. "To mě taky napadlo. Nestihla jsem se o tom však přesvědčit. Navíc, nevím o nikom, kdo by jí byl, kromě mě, natolik podobný, abych si je popletla." "Hope, o jakou vidinu šlo?" zeptala se Eleanor. Dívka se jí však rozhodla ignorovat. "Ptala se slečna sinenomine01." Autorka obrátila na další stránku, přičemž se smutně usmála.

"A je to tu." pohlédla na přítomné. "Zase jsme se dostali až na úplný konec."

Zatímco se přítomní jeden po druhém zvedali, Eleanor vzala za ruku svou dcerku a společně s ní zamířila k autorce. Hope vzala mezi prsty volné ruky jeden pramen autorčiných vlasů. "Takle se mi líbí víc." usmála se na ni. "Mně taky. Ale ty se nebarvi. K tobě ta hnědá sedí." "Jo." přitakala brunetka. "Je to moje barva, že?" "To teda je. Jsi jí neskutečně podobná." její oči se přesunuly z dívky na matku. "A ty té své snad ne?" zaslechla v dívčině hlavě pobavení, což ji donutilo vykouzlit další úsměv. "Trefa." uchechtla se, načež byla vtažena brunetkami do objetí, jež trvalo pohou chvíli, ale dívka si jej měla pamatovat navždy.

Jeden poslední pohled a pak už byli všichni pryč. Tehdy se dívka znovu posadila, vzala do rukou svůj blok a pustila se do otázek, jež byly mířené přímo na ní.

"Tak jdeme na to." pobídla se, načež se zarazila. "Kdyby mě někdo poslouchal, obvinil by mě ze samomluvy." pokroutila nad tím pobaveně hlavou a dala se do čtení první otázky. "Slečna ZtelesneneZlo se ptá ještě pořád náctky, víš že když pošleš Nel, aby si vybrala Siriho před Remem a Hope si oživila Nelius?" dívka soustředěně naklonila hlavu na stranu. "Copak Nelius někdy umřel? Řekla bych, že minimálně pro tebe ne." uchechtla se.

"Plánuješ po dokončení Dcery Cizinky napsat další příběh na téma Poberti?" tiše si povzdychla. "Popravdě nějak nestíhám. Doufám, že se to o prázdninách zlepší. Škola a práce mi dávají zabrat." ušklíbla se. "A bych ale odpověděla na tvou otázku, 139Caroline269, plánuji po Dceři Cizinky dopsat Dceru Pána zla, dále mám ještě rozepsané dva příběhy s tématem Poberti a to Dostižena minulostí a Zapomenutá. Jestli je ale někdy dokončím a vydám, to netuším." přiznala hořce.

"Naplňuje tě tento příběh? Pokud ano, jak moc? Na tohle je těžké odpovědět, BMalik713." uznala a kousla se do rtu. "Na jednu stranu ano. Baví mě, to ano. Jenže na druhou stranu... Už bych se chtěla posunout dál. Nechat Eleanor, Sam, Roxy, Teddyho, ale také Hope, Heather a další mnou vymyšlené postavy jít dál. Ukončit jejich příběh a nechat je za sebou jako vzpomínku na něco, co kdysi bylo obrovskou náplní mého času a života." nevěděla, jak správně vysvětlit své myšlenky. Někdy byly prostě až příliš zmatené a ani ona sama se v nich nevyznala.

Zhluboka se nadechla, načež přešla na poslední otázku. "Plánuješ po dokončení Dcery Cizinky napsat nějaký dodatkový/bonusový příběh nebo to zakončíš epilogem? Nooo..." protáhla. "Abych byla upřímná, barca005, jednu dobu jsem uvažovala o prodloužení Dcery Cizinky. Chtěla jsem udělat tři díly. Přesněji pátý, šestý a sedmý ročník naší Hope. Teď však začínám uvažovat, jestli raději příběh nezkrátit a neukončit to tímto dílem." její srdce při pomyšlení na konec tlouklo neskutečně rychle. "Rozhodně ale přijde epilog, který nikdy neoznačuji jako epilog, což už jste si asi všimli. Beru jej prostě jako poslední kapitolu. Bonus jsem vám ovšem u jedné z kapitol nabídla." připomněla s úsměvem. "Pište mi své návrhy do komentářů a zpráv, já nemůžu vědět, co byste si představovali, do těch vašich hlavinek vám opravdu nevidím." uchechtla se. "Jinak po dopsání vyjde jakýsi dodatek se zajímavostmi a fakty o tomto příběhu, ať to máme pěkně přehledné." uculila se, zavřela svůj blok a zamířila ke dveřím. Nadechla se. V očích jí zajiskřilo, světla sama od sebe zhasla, což dívku nijak nepřekvapilo. Pouze se narovnala a ladným krokem opustila místnost, jíž pohltila tma.

_______________________________________

Tak tady to máte!

Trvalo to, vím to a moc se omlouvám. Musím se však učit, takže nestíhám.

Buďte trpěliví!

💋🤗💖