Lauren se v uších rozezněl budík.
Křikla leknutím a zacpala si uši dlaněmi.
Budík řinčel tak hlasitě, až to ji z toho bolela hlava.
Lauren chytila bílý budík a vyhodila ho z okna.
Uslyšela ránu jak dopadl na silnici před domem a rozbil se.
Svižně se oblékla, vykonala ranní hygienu a už už chtěla zamířit do kuchyně, když se zastavila.
Pomalu došla do pokoje k oknu.
Nechápala, jak to okno může být otevřené.
Nikdy nespávala s otevřeným oknem, a byla si víc než jistá, že než šla spát, tak ho zavřela.
,,Nečum na to okno jak na svatej obrázek, dnes je řada na tobě." zavolal Seba když proběhl kolem jejího pokoje.
Každý školní den se střídali v péči o mladší sestru.
Vždy ji někdo musel odvést do školy, odpoledne vyzvednout, udělat s ní věci do školy a postarat se o ní, zatímco ten druhý pracoval v místním obchodě.
Dnes byla řada na Lauren.
Lauren si odfrkla, zavřela okno a šla přichystat snídani, Holly přijde do kuchyně.
Nasypala do misek Müsli a dala tam bílý jogurt.
,,Já to nechci!" zastěžovala si Holly a uraženě odsunula misku.
,,A co tedy chceš?" zeptala se Lauren.
Docházel jim čas a Lauren měla ještě před vyučováním sraz se Samuelem, jejím nejlepší kamarádem.
,,Už nestíháme, pojďte." pobídla ji Lauren a strčila Holly do rukou čokoládovou sušenku.

Když byla Holly ve škole, zamířila k té své.
,,Už jsem myslel, že nepřijdeš." podotkl Samuel a zařadil se vedle Lauren.
Lauren ho pozdravila pokývnutím hlavy a spustila.
,,Měl by jsi teda dneska čas?" zeptala se Samuela.
Ten přikývl.
,,A mohl by jsi dnes odpoledne pohlídat Holly? Prosím, musím být déle ve škole a Seba bude pracovat. Prosím." zaškemrala Lauren a zastavila se, jelikož už stáli před školou.
,,Tak fajn, ale neslibuju, že dům zůstane stát." usmál se Sam a podržel Lauren dveře.
,,Ahoj vy dva!" pozdravila je z dálky Heather, kamarádka Lauren ze třídy.
Zvonek se rozezněl chodbou a žáci se začali trousit do svých tříd.
Lauren rozbolela hlava. Opřela se o jednu ze skříněk a zacpala si uši.
,,Jsi v pohodě, Lauren?" vyjekla Heather a chytila Lauren za paži.
,,Jo...jo, jen se mi zamotala trochu hlava. Jsem v pohodě." odpověděla Lauren a spěchala do své třídy na hodinu biologie.
Rozloučila se se Samem, protože byl o rok starší a chodil do jiného ročníku a vešla do třídy.
Posadila se za Heather a sledovala učitelku biologie, paní Brownovou.
Byla to obtloustlejší žena s tmavě hnědýma vlasy a nízkou postavou.
Lauren se celou dobu vyučování dívala z okna a nevěnovala učitelce pozornost.
Skrz zeď slyšela hlasy na chodbě školy. Byl to jejich ředitel, pan Smith a bavil se s jejich učitelem matematiky a fyziky a zároveň třídním, panem Royem.
Mluvili o Sebastianovi.
Lauren bedlivě poslouchala.
,,Sebastian Beckham propadá ze tří předmětů, měl by jste ho donutit se více učit." řekl zrovna ředitel.
Jak to, že propadá z tolika předmětů?! A jak to můžu k sakru slyšet na takovou dálku?!
Začalo zvonit na konec hodiny.
Zase ta nesnesitelná bolest.
Když se Lauren vzpamatovala, zamířila k lavici svého bratra.
Bavil se s jeho kamarády, Alexem a Kaylem.
,,Sebastiane, chci se tě na něco zeptat." spustila Lauren.
Lauren s bratrem vyšla ze třídy a pomalu kráčeli po chodbě.
,,Můžeš mi říct, jak můžeš propadat ze tří předmětů?!" zeptala se Lauren.
,,Jak to víš?"
,,Ehm...slyšela jsem ředitele jak o tom mluví s Royem, potkala jsem je ráno na chodbě a zrovna se bavili o tobě." zalhala Lauren.
Sebastian jen pokrčil rameny.
,,Počkej, až tohle řeknu tátovi." ušklíbla se Lauren.
,,Ne! Neříkej mu to, zabil by mě!"
,,Tak se začni víc učit." rozhodla Lauren.
,,To určitě, nechci být jako ty, taková šprtka jen s jedničkama, to by pak byla nuda." ušklíbl se Sebastian.
,,Lepší než propadat." odpověděla Lauren a odbočila do dívčích šaten, protože další vyučovací hodina byl tělocvik.

,,Dejte si pět koleček kolem tělocvičny na rozehřátí!" křikl učitel Robinson.
Lauren se znechuceně rozběhla za žáky ze třídy.
Patřila mezi pomalejší žáky co se týče v běhu.
Za chvíli běžela v čele skupinky. Předběhla i Maxmiliana, nejrychlejšího běžce ze třídy.
Pár žáků a učitel na ni nevěřícně hleděli.
,,Dobrá práce!" uznal učitel Robinson, když doběhla jako první, zatímco ostatní běželi teprve čtvrté kolečko.
,,Neměla by jsi se tolik předvádět, Max vypadá celkem naštvaně." podotkla s úsměvem Heather.
,,Já se nepředvádím, jen...já ani nevím proč jsem běžela tak rychle."

Když Lauren skončilo vyučování, setkala se v knihovně s Heather a začali dodělávat společný referát na příští den.

~
Dobré ránko!
Uf, ještě jsem stihla vydat kapitolu než půjdu do školy XD