Lauren svižně vyšla ze staršího paneláku a rozhlédla se kolem.
,,Počkej tady, jdu pro auto." řekl Jack a zašel za roh.
Lauren se nervózně pohupovala a doufala, že ji tady nikdo neuvidí.
Za nedlouho k ní přijel světle zelený mustang.
Okno u řidiče bylo otevřené a z něj na Lauren koukal přes sluneční brýle Jack.
,,To je tvoje?!" zalapala po dechu Lauren.
,,Jo, dostal jsem ho k sedmnáctým narozeninám." odpověděl prostě Jack a přejel prsty po volantu.
Lauren si sedla na místo spolujezdce a jen sledovala silnici před sebou.
Po pár minutách vyjeli z města a Jack zabočil na prachovou polní cestu.
,,Kam to jedem?" zeptala se po dlouhé době mlčení Lauren.
,,Je to nějaká stará fabrika, ani nevím co se v ní vyrábělo, ale to je teď jedno. Kdysi mě tu jeden člen ze smečky učil sebeovládání."
Jack zaparkoval před starou budovu a oba vešli dovnitř.
Budova byla zevnitř větší než zvenku, bylo tam pár dřevěných beden, nějakých starých už asi nefunkčních strojů a dalšího harampádí.
,,Vůbec se to tady nezměnilo." zavtipkoval Jack.
,,A co by se tady asi tak mohlo změnit? Postavili zde zábavní park?"
Jack si odfrkl a posadil se na jednu z beden.
,,Takže..." začal a poškrábal se na zátylku.
,,...napřed bych ti chtěl něco říct, i když asi nic novýho. Jak už jsem říkal, při úplňku budeš mnohem víc krvelačná a nebezpečná. Celkově i bez úplňku, když se naštveš, nebo se ti zvýší tep, můžeš se proměnit a to by pak byla jízda..." pousmál se Jack a v očích mu zasvítilo.
,,Vidím, že se očividně skvěle bavíš." poznamenala jízlivě Lauren a přecházela pořad sem a tam.
,,Ale máš štěstí, že jsem tu já. Páč tě to můžu naučit ovládat!" zaradoval se Jack a zasvítilo mu v očích.
Lauren už začínala docházet trpělivost. Raději by byla ve škole, než tady ztrácela čas Jackovým chvástáním.
,,A když už teda začneme?"
,,Už jsme začali..." ušklíbl se Jack a zvedl ruku nad hlavu v níž držel náhrdelník co dostala k narozeninám a mobil.
Ani jednu z těch věcí u sebe neměla.
,,Jak si to...?" podivila se Lauren.
,,Dej mi je." povzdechla si.
Jack natáhl ruku s věcmi k ní, ale než si je Lauren stihla vzít, zvedl je zase nahoru, aby na ně Lauren nedosáhla.
Jack upustil mobil na zem.
,,Jejda..." pronesl Jack a vší silou dupl na mobil, co ležel na zemi.
,,To je ale smůla, co?" zeptal se ironicky a nohou kopl mobil směrem k Lauren.
,,Děláš si prdel?! Nemám peníze na novej a táta mi novej určitě nekoupí, má co dělat aby nás vůbec uživil!"
Lauren tlumeně zavrčela a vytasila drápy.
Jack na ni hodil posměšný obličej a schoval se mezi bedny.
Lauren se rozběhla proti bednám a jednou ránou je rozrazila do stran.
Jack se ale i přesto nevzdával.
Lauren přeskočila jednu z beden a dopadla přímo na Jacka, který to podle jeho výrazu, nečekal.
Přitiskla ho k zemi a zaryla mu své drápy do prsou.
Jack se v pár vteřinách také proměnil a shodil ze sebe svoji protivnici.
Když se Jack zvedal ze země, Lauren ho kopla do boku a tak se opět svalil na zem.
Lauren se na něj sklonila a zavrčela.
Jack ji chytil za paži a vymrštil se do vzduchu.
Mrštil s ní o zeď, až ze zdi opadla omítka.
Lauren se svezla k zemi, ale pořád se nehodlala vzdát. Nikdy nepatřila k těm, kteří vše hned vzdají.
Cash ji chytil pod krkem a zvedl do vzduchu. Vyzývavě se jí díval do očí.
Měl je zářivě zlaté. Jeho tvář byla špinavá od krve. Lauren nevěděla jestli od její nebo od jeho.
Jack ji položil na nohy, ale pořád ji držel u zdi.
Když se Lauren proměnila zpět, jeho stisk povolil.
,,Tohle byla první zkouška, vyvolal jsem v tobě vztek, chtěl jsem vidět, co všechno dokážeš a jak rychle se naštveš." vysvětlil Jack a utíral si do rukávu krev z obličeje.
Lauren jen rozpačitě stála, nevěděla co má dělat a ani co říkat.
,,Tady máš své věci, a ten mobil co jsem rozbil, nebyl tvůj, byl to nějakej nefunkční krám co jsem dříve našel." podal ji Jack všechny věci co jí vzal.
,,Díky." odpověděla nesměle Lauren.
Cestou zpět nikdo nepromluvil.
Jack zastavil před domem Lauren a vystoupil.
,,Zítra odpoledne se sejdem zase tam, už to nebude...tak drastický...a promiň, možná jsem to trochu přehnal..." nechal Jack viset konec věty ve vzduchu a sklopil oči.
Lauren jen slabě přikývla a zmizela v domě.
Rychle se přesunula do svého pokoje, kde si začala sundávat zakrvácené oblečení.
S bolestným výrazem si v zrcadle prohlížela rozseklý ret a ránu na ruce, která se táhla od loktu až po rameno.
Když si ránu obvázala, začala hledat vhodný důvod, jak by vysvětlila, proč nebyla ve škole.

~
Tak já nevim xd
U téhle knihy jsem se hooodně dlouho rozhodovala, jestli ji vydám a když jsem ji konečně vydala taaaak…
U prologu bylo 6 hvězdiček, což asi není nejvíc, ale i tak to je pro mě super ohlas a teď z 6 u předchozí kapitoly byli 2
Takže úplně nevim no…celkově mám 120 sledujících(zaokrouhleně) a t z těch všech kteří jsou tak asi aktivní by zbylo jen 20 :]
Nijak Vám to nevyčítám, to ne, ale jenom prostě nevím jestli má cenu pokračovat v psaní téhle knihy a dalších které tak zhruba plánuju…