Na noční obloze zářil úplněk.
Jindy temný les byl nyní ozářený měsíčním svitem. 
V okna domu, daleko od ostatních lidských obydlí, stál muž a žena, která držela v náručí jejich dceru, která právě slavila půl roku. 
Nebyli to ale jen normální lidé. Ostatní obyvatelé si vyprávěli příběhy o tvorech, kteří jsou napůl člověk a napůl vlk.
Říká se, že tito tvorové jsou krvelační, zvláště při úplňku, teď tomu však tak nebylo. 
Odložili dítě do jeho postele a odešli za zbytkem rodiny, která na ně čekala v obývacím pokoji.
Ve velkém cihlovém krbu klidně plápolaly plameny. Zbytek rodiny se poklidně bavil a nebo jen v tichosti seděli a sledovali mraky, jak plují přes úplněk.
Sotva muž, jejich alfa, vešel do místnosti, ozvala se rána.
Do jejich domu vtrhli lovci. Okamžitě začali střílet vše co se před nimi hnulo.
Alfa se přikrčil vedle své ženy a pohledem se dorozumíval s ostatními členy smečky.
Proměnil se na černého vlkodlaka a skočil na jednoho z lovců.
Lovců bylo více a ve vlkodlačí smečce nastala panika. Bylo jich málo. 
Ve zmatku, který panoval kolem, alfa zapomněl na svého potomka, který poklidně spal ve vedlejší místnosti. 
Jeden z lovců vběhl do pokoje a jemně uchopil dítě do rukou a běžel s ním pryč. 
Právě ukradl potomka alfy, jeho nástupce. 
Lovec měl za úkol to dítě zabít. 
Zastavil se a hleděl na domy kolem. Ohlédl se na les za sebou a spěchal k jednomu z domů. 
Zazvonil na zvonek a položil dítě před dveře. 
Ukrytý za stromem sledoval mladého muže, který nejistě vzal dítě do svého domu. 

Lovec v tu chvíli nevěděl, že tento muž a jeho žena už mají chlapce, který před pár dny oslavil pátý měsíc a později se stal dvojčetem dítěte alfy. Nevěděl, že udělal chybu. Nevěděl, že to je malá vlčí dívka, která až oslaví sedmnácté narozeniny, stane se tím, čím její pravá rodina. Nevěděl, že alfa ji právě od sedmnáctých narozenin začne hledat. Nedošlo mu, že mezi lidi, které měl před těmito tvory chránit, přinesl dceru alfy...