Lauren šla vedle Sebastiana a sledovala cestu před sebou.
Seba celou cestu jen co odvedli Holly do školy cosi zpíval a přitom vesele poskakoval.
,,Můžeš přestat krákat? Bolí mě z tebe hlava." zabručela Lauren.
,,Co je? Jsi agresivnější než když máš..."
,,Stačí!" přerušila ho Lauren, protože se před ní objevil Sam a Heather se Sebastianovým kamarádem Alexem.
,,Ahoj!" pozdravila je Lauren s falešným úsměvem a rychle vešla do školy.
,,Jsi v pohodě?" zeptala se ve třídě Heather se starostlivým výrazem.
,,Jo, nikdy mi nebylo líp." pokývala hlavou Lauren a dál agresivně cosi zapisovala do sešitu.
,,Jo, jenom že je teď matematika, ne chemie." odpověděla Heather.
Lauren se podívala do sešitu chemie kde si psala látku z matematiky.
Lauren si povzdechla a vytrhla stránku a následně ji zmačkala.
,,Slečno Beckhamová." oslovil ji rázně matikář.
,,Rušíte ostatní při výpočtech. Taky by mě zajímalo proč si nepíšete poznámky." zamračil se učitel a zkřížil ruce na prsou.
,,Já jsem si spletla sešit." zamumlala Lauren a začala se přehrabovat v batohu.
,,Věci máte mít nachystané už před vyučovací hodinou." upozornil ji učitel.
Lauren na sobě cítila pohledy všech spolužáků.
Slyšela Maxe, Benjamina a Christinu jak se jí tiše vysmívají. Vše kolem ní bylo najednou nesnesitelně nahlas.
,,Já nevím kde je ten sešit." povzdechla si Lauren.
,,Tohle je nepřipravenost do školy."
Nedalo se to vydržet, bolela ji z toho hlava a před očima se jí mlžilo.
,,Dejte mi už všichni pokoj!" křikla a bouchla dlaněmi do lavice.
,,Fajn, jste po škole."

Lauren nasupeně seděla pořád ve třídě a cupovala papír co našla na malé kousíčky.
Byla sama na sebe naštvaná a ještě k tomu je po škole.
Slyšela jak jí rychle bije srdce a to otravné cvakání klávesnice u učitelova počítače.
Učitel na matematiku jen nehnutě zíral do počítače a sem tam párkrát ťuknul do klávesnice.
Lauren počítala vteřiny, aby se zabavila. Než ji učitel pustí ze školy pryč, bude si muset počkat ještě dobrých čtyřicet jedna minut.
Po skoro prázdné třídě se rozeznělo zvonění mobilu.
Učitel zvedl svůj hovor a začal se zdlouhavě vykecávat.
Když učitel hovor ukončil, vypnul počítač a sbalil si své věci.
Ještě než odešel ze třídy, zastavil se a podíval se na Lauren.
,,Vy tady ještě zůstanete než uběhne zbylý čas. Věřím vaší poctivosti, jelikož jste jedna z mála s výbornými známkami." dodal učitel a zabouchl za sebou dveře.
Lauren se konečně uvolnila a přestala trhat list papíru.
,,Haha, co si jako myslí? Že tady budu vysedávat? Pitomec." zamumlala Lauren.
,,Jo, samozřejmě, že tu vysedávat budu, protože jsem velmi poctivý a svědomitý žák."
Lauren si takhle povídala sama se sebou dobrých pár minut, než ji to přestalo bavit.
Chvíli tiše seděla a koukala do prázdna.
Ozvalo se zmáčknutí kliky a dveře do učebny se otevřely.
Stál v nich ředitel školy, pan Smith.
,,Dobrý den, Lauren. Co tu takhle pozdě ještě děláte?" zeptal se podezřívavě.
,,Jsem po škole." přiznala Lauren a nasadila výraz, že jí je líto důvodu, proč je po škole.
,,Tak už běžte domů, svůj trest už jste vyplnila. Nebudete tu sedět sama v celé škole." řekl ředitel a upřel na ni svůj ledový pohled.
,,Děkuji." špitla Lauren, hodila si batoh na záda a vyšla ze třídy.
Lauren neušel pohled ředitele když prošla těsně kolem něj.
Vypadal překvapeně a trochu i naštvaně, spíš hodně naštvaně.

~
Jou jou jou
Hmm už mi začínají docházet předepsané kapitoly, takže bych měla zase začít makat a jít psát XDD
Každopádněěě to je asi všechno, co jsem tu chtěla napsat,
Zatím čauky ^_^