Po škole zamíříme ke mně domů.
Během cesty si povídáme o jeho předchozí škole, bývalých spolužácích a všedních věcech.
Když dojdeme k domu, naťukám bezpečnostní kód a brána se před námi líně otevře.
Slyším, jak Adrien užasle vydechne, když poprvé spatří ten dům. Ušklíbnu se. Na každého působí tahle okázalá velkolepost stejně. Je  to velký a drahý dům.
Přejdeme po příjezdové cestě k domovním dveřím, které Adrienovi gentlemansky otevřu a přidržím.
Dovedu ho do prostorného moderně zařízeného obývacího pokoje. Přinesu  něco k pití a menší občerstvení v podobě chipsů a gumových medvídků.
Chvíli probíráme látku, ale pak se v obýváku objeví Angela s dalšími dvěma děvčaty, které se tam chtějí dívat na film, a tak se přesouváme do mého pokoje.
Adrien si vše zvědavě prohlíží. Pohledem přejíždí po černě povlečené posteli, televizi, filmových plakátech i plakátech kapel a zelené oči mu jiskří.
,,Klasický horory?" zeptá se s úsměvem.
,,Jasně," usměju se taky. ,,No co, někdo má rád sci-fi, někdo horory."
,,A nejoblíbenější?"
,,Noční můra v Elm Street," odpovím okamžitě.
,,Pár dílů jsem viděl," řekne Adrien. ,,Jen šestej a sedmej mi ještě zbývá."
,,Chceš se na ně podívat teď?" navrhnu a on se rozzáří.
,,Rozhodně," vyhrkne.
,,Není to sice tak dobrý jako první díl, ale i tak..."
Uvelebíme se na posteli a já pustím film. Na to, že je má postel pořádné letiště, sedí dost blízko u mě, skoro se dotýkáme. Třeba se bude bát, napadne mě a musím se usmát. Líbí se mi, když mají lidé strach. A nejlepší je, když mají strach ze mě...

Zdravím, je tu další díl a to z jednoho prostého důvodu: myslím, že zítra nebudu mít čas ho vydat a od čtvrtka se nejspíš nedostanu na internet, takže tak.
Doufám, že se Vám líbí a odměníte mě hvězdičkou či komentářem. 😊