Po skončení výuky postáváme před školou a snažíme se shodnout, kam půjdeme. Přesně podle mých očekávání se nakonec vydáváme do parku, kde si sedáme na betonovou zídku. Je už celkem chladno, takže rozvalování se v trávě nepřipadá v úvahu.
Harry s Troyem zmizeli koupit chipsy a energy drinky a my ostatní se dáváme do řeči.
Adrien odpovídá na zvědavé otázky a postupně se v naší společnosti uvolňuje. Už vůbec nepůsobí plaše. Naopak jako by se probudilo jeho sebevědomí a výřečnost.
Jen těžko si přiznávám, že je mi jeho společnost hodně příjemná.
Ostatní ho dál zasypávají otázkami a já mlčím, poslouchám. Postupně polevuji v ostražitosti. Jen vnímám, jak vypraví o rozvodu rodičů a následném stěhování se svou matkou, což bylo důvodem jeho přestupu na naši školu.

Přichází ti dva, co nám šli pro občerstvení a dozvídají se zkrácenou verzi všeho, co Adrien řekl, a zapojují se do hovoru.
Povídají Adrienovi o žácích i učitelích a sem tam něco prásknou na sebe navzájem. Poslouchám jen napůl, ale probere mě, když zazní mé jméno.
,,A Sebastian toho moc nenamluví, ale když už něco řekne, tak to buď má nějakej hlubší smysl, nebo to prostě zabije," říká zrovna Lee.
Hodím po něm vražedný pohled.
,,Klid, vždyť tě chválí," zasměje se Todd. ,,Ale rozhodně se na něm najde i něco zlýho," ušklíbne se, ale stejně si po očku radši kontroluje moje reakce, aby mě nerozčílil. ,,Tak třeba se rád rve. A má rád nechutný krvavý horory."
,,Jsou mu ukradený všichni a všechno, nebo se tak jen tváří," přisadí si Troye.
,,Ale stejně se hezky stará o svou sestřičku," broukne Harry, který snad nedokáže mlčet. ,,A mimochodem, Sebastian je bi," dodá ještě.
Podívám se na Adriena, jak zareagoval, on se ale jen usmívá.
Hodím po Harrym prázdnou plechovku od energy drinku. ,,Předpokládám, že teď je řada na mě, abych na vás taky naházel nějakou špínu," řeknu, ale usměju se, aby věděli, že to nemyslím zle.
,,Hm, já si nemyslím, že je na tom něco špatného, když se ti líbí i kluci," řekne váhavě a věnuje mi plachý úsměv.
,,Však my taky ne," zasměje se Harry. ,,Ale někdo ho popichovat musí."
Ostatní se zasmějí. I Adrien. A já se po chvíli taky přidám.

V tu chvíli se cítím tak zvláštně...

Vlastně mi je celkem příjemně...

Ačkoli své spolužáky nenávidím, je mi tak hezky...

PROČ??

Tak, máme tu další část. Upřímně, je docela těžké si zvykat na to ,,pravidelné přidávání", tak snad to oceníte. :)
Jinak pište do komentářů typy, jak to podle Vás bude pokračovat a jak to skončí, jsem zvědavá, co Vás napadne. :) Kdo bude nejblíž, nebo se mi jeho nápad bude nejvíc líbit, jako cenu dostane... Asi nic... I když, věnování u další části by mohlo stačit, ne?
Za hlasy a komentáře budu moc vděčná. :3