Slíbená delší kapitolka. :) Napište mi, prosím, jak se Vám líbí.

Jsem ve škole a pekelně se nudím. Se sluchátky v uších čekám na příchod učitele.

Rammstein...
Jak by asi kapela pokračovala, kdybych někoho z nich zabil?

Ozývá se zvonek a zvuk zavíraných dveří. Na učitele se nedívám, ale v periferním vidění spatřuji, že ho doprovází ten nový kluk.
To už mě zvědavost přemůže a zdvihnu hlavu, abych si ho mohl prohlédnout.
Má rozcuchané plavé vlasy a zářivě zelené oči, které mě okamžitě zaujmou. Nikdy jsem neviděl takovou barvu. Plaše sklání pohled k zemi a vyhýbá se očnímu kontaktu.
,,Dobré ráno, třído," protíná učitelův pozdrav tiché ševelení zvědavých hlasů. ,,Rád bych vám představil vašeho nového spolužáka, Adriena Reida. Seznámit se můžete o přestávce nebo občanské výchově, v mé hodině se tím zabývat nebudeme," řekne chladně a obrací se zpět k nováčkovi: ,,Adriene, sedni si k Sebastianovi, je u něho volné místo. "
Adrien kývne a vydává se uličkou mezi lavicemi...
...přímo ke mně.
Tiše zavrčím, když si opatrně sedá vedle mě.
,,A Sebastiane," ozve se ještě učitel. ,,Adrien zatím nedostal učebnice, jistě se s ním podělíš o tu svou," nechá svá slova vyznít do ztracena, ale jejich smysl je jasný.
,,Samozřejmě, " syknu a přistrčím učebnici do středu lavice.
,,Díky," zašeptá Adrien. Má takový měkký, jemný hlas. Možná zpívá. Dál už ale nepromluví a já taky ne.
Jakmile hodina skončí, tvoří se u mé lavice hlouček ostatních chlapců, kteří si přišli prohlédnout náš nový přírůstek. Ve třídní hierarchii to jsou alfy a třebaže se přede mnou Adrien choval jako vyděšená omega, jistě vycítili, že je jeden z nich.
,,Ty jsi Adrien, že?" usmívá se Troye.
,,No ty jsi inteligent, Troye, chtěl bych být tak informovaný jako ty," zaryje si Harry.
,,Hey, hey, chtěl jsem jen být milý, " zabručí Troye. ,,A když jsme u toho, nechtěl bys s námi dnes někam zajít? Alespoň by ses tady s někým seznámil. Mimochodem, já jsem Troye a tohle jsou Harry, Todd a Lee. A Sebastiana už znáš. "
,,OK. Půjdu rád," usměje se Adrien.
,,Fajn," rozzáří se Troye a obrací se zpět ke mně: ,,Ty půjdeš taky, viď? Nebo se na nás zase vykašleš?"
Protočím oči v sloup a kývnu na souhlas. Jindy bych odmítl, už mě vážně nebaví vysedávat v parku nebo se flákat po městě, ale jsem zvědavý na toho kluka.

Proč je vlastně tady?

Je ten můj divný pocit jen paranoia, nebo předtucha?