Flashback:

Devátá hodina se přiblížila a aréna mohla prasknout nedočkavostí. V tu chvíli se na podium vyřítil CC, za ním se hnal Jake s Jinxxem, po nich vyběhl na stage Ash a poslední si takovým ležérním tempem přišel Andy. Byli tu. Přímo přede mnou byli ti, kteří mi svou tvorbou zachránili život. Na nic jsem nečekala a dělala to, co ostatní. Skákala jsem, ječela a užívala si.

Konec flashbacku

Pohled Andyho:

Dnes večer byl náš poslední koncert v rámci tohoto turné. Všichni jsme byli už dost unavení, ale co bychom pro své fanoušky neudělali. To oni nás dostali tam, kde jsme teď, a já jim za to jsem nehorázně vděčný.

Cesta nám měla trvat přibližně hodinu, kdybychom jeli naším tourbusem, ale CC trval na tom, že se mu stýská po naší černé dodávce, a tak jsme se do ní museli naskládat. Jako obvykle jsem si sedl na sedadlo spolujezdce a čekal jsem, že se řízení ujme Jinxx. Aspoň by cesta proběhla normálně, ale co se nestalo? K volantu se nahrnul CC a já se do sedadla propadl ještě hlouběji. Tohle bude ještě hodně náročné.

„V kolik hodin tam máme být?" zeptal se CC. „Koncert začíná v devět, ale zkus tam dojet tak na pátou. Chtělo by to ještě zvukovou zkoušku. Prostě jako vždycky," zabručel jsem.

CC se na mě šibalsky usmál a šlápl na plyn. Dodávka sebou nebezpečně trhla a vyřítila se kupředu. Ash, který dosud stál, se natáhl jak dlouhý tak široký na zem a začal nadávat. „Sakra CC! Kolikrát ti mam říkat, abys nejezdil jak idiot?!" CC se zasmál a předjel žluté taxi.

Jinxx se zabořil do sedačky, přetáhl přes sebe koženou bundu a usnul. Jake se hladově natáhl po dvířkách od ledničky a nejistě se na mě podíval. „Ehm... dá si někdo něco k jídlu?" zeptal se. „Ne, jen to sežer všechno, Jakeu," uchechtl se Ash.

V pět hodin naše dodávka se skřípáním brzd zastavila před zadním vchodem arény a CC zařval: „Dokázal jsem to! Na minutu přesně!" Radoval se jako malé dítě.

Já se jen stěží vyhrabal ze sedadla a strčil do Jinxxe. „Vstávej, brácho. Jsme na místě." Jinxx otevřel oči a zvedl prostředníček. Povzdechl jsem si a vystoupil z auta. Jake se vypotácel zpoza dodávky a remcal, že se zase přejedl. Vždyť nic jiného nedělá, jenom žere. A to doslova.

Během dvou hodin jsme si stihli vše připravit, dokázali jsme udělat řádnou zvukovou zkoušku, jež proběhla dá se říct bez problémů, a na zbývající hodinu, možná hodinu a půl, jsme si zalezli do šaten. Rychle jsme se oblékli, trochu pokreslili obličeje, abychom připomněli staré dobré časy, a na mě stoupla nervozita. Přecházel jsem z jednoho rohu místnosti do druhého a broukal si pro sebe začátky písní, které dnes předvedeme.

Nadešel čas koncertu. Přemístili jsme se za podium, kde jsme slyšeli jekot fanoušků. CC na nic nečekal a vyběhl na stage. Dav v aréně začal šílet. Jake s Jinxxem se po sobě podívali, plácli si a vykročili kupředu. Následně mě Ash poplácal po zádech a zmizel na podiu stejně jako ostatní. „To dáš Andy, je to pro fanoušky," řekl jsem si pro sebe, nadechl se a vyšel na stage. Dav se rozjásal ještě více než před tím a kluci spustili Rebel Love Song.

Clary:

Nehorázně jsem si koncert užívala. Kluci byli úžasní. Na jejich tvářích jsem viděla, že to vše je jen pro nás, pro fanoušky. Milovala jsem jejich přístup, milovala jsem jejich hudbu a je samotné. Byli to moji hrdinové.

Ben vedle mě skákal jako pominutý. Společně jsme zpívali Rebel Love Song, Coffin, Nobody's Hero a spoustu dalších písní. Kolem desáté hodiny kluci vyhlásili pauzu. Potřebovali si oddechnout a já to vřele uvítala. Byla jsem zpocená a udýchaná. Musela jsem na čerstvý vzduch. Popadla jsem Bena za ruku a táhla ho k východu. U dveří do arény se vytvořila malá skupina pokuřujících fanoušků a Ben vyrazil směrem k nim.

„Čau, nemáte někdo cigáro? Nějak se mi vypařila krabička," řekl Ben a jedna od pohledu milá brunetka mu pokynula, aby si vzal cigaretu od ní. Ben se po ní vděčně natáhl a odešel kousek stranou. Zapálil si a posadil se na zem.

„Tak jak se ti líbí koncert, Clary?" Sedla jsem si vedle něj. „Je to neskutečné. Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych je mohla vidět na vlastní oči a teď? Jsem u nich tak neuvěřitelně blízko, ale i přes to daleko." Smutně jsem se usmála. Ben do mě dloubnul prstem.

„Ale...nic si z toho nedělej. Až koncert skončí, propašuju tě někam ke klukům, aby se s tebou alespoň vyfotili." Koukla jsem na něj s otevřenou pusou. „A jak to chceš sakra udělat?"

Ben se ke mně nahnul a zašeptal mi do ucha. „Jeden chlap z ochranky je můj brácha." V tu chvíli jsem se nezmohla na slovo, jen jsem padla Benovi kolem krku a děkovala mu.

Po deseti minutách jsme vyrazili zpátky směrem k našim místům. Cestou do mě strčil nějaký chlápek. „Dávej bacha, spratku," ucedil přes zaťaté zuby. Měl nepříjemný hlas a mně přeběhl mráz po zádech. Ten chlap byl velmi divný. Na hlavě měl kapuci a cosi žmoulal v kapse. Nechala jsem to být a popoběhla k Benovi. Ten už na mě čekal a přivítal mě svým zářivým úsměvem.

Po pauze začali kluci hrát New Year's Day a všichni zpívali s nimi. S Benem jsme se rozskákali a otáčeli se dokola. Byli jsme jako malé děti. Při druhé otočce jsem si všimla znovu toho chlapa. Stál asi tři řady za námi a upřeně pozoroval Andyho. Něco mi na něm přišlo zvláštní, ale co jsem mohla dělat? Nic, a tak jsem se otočila zpět čelem k podiu.

Během chvíle začali kluci hrát Lost It All. Při předehře bylo v aréně ticho jako v hrobě. Nikdo se ani nehnul, jen jsem zaslechla, jak mi něco zasvištělo kolem ucha. Ohlédla jsem se tím směrem, ale zarazil mě Benův výraz. Byl plný děsu a bolesti. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. V tu chvíli se Benovi podlomily nohy a padl na kolena. Všimla jsem si, že měl něco v zádech. Proboha! Byl to nůž.

Z úst se mi vydral výkřik, který prořízl ticho a já si klekla a podepřela Benovi hlavu. Lidé kolem upřeli svůj pohled ke mně a všimli si Bena, který přestával vnímat okolí a něco sípal. Brunetka, jež podala Benovi cigaretu, se ke mně skrz lidi prodrala a obořila se na kluky, ať zavolají sanitku. Začala jsem vzlykat.

„Co se stalo?!" zeptala se brunetka, když se snažila přijít na to, co je Benovi. Pod ním se pomalu začala tvořit kaluž krve. Nedokázala jsem odpovědět, jen jsem věděla, že to bude mít něco společného s tím chlápkem a taky že ano. Už byl pryč. Teprve teď mi to začalo docházet. Věc, kterou žmoulal v kapse, byl nůž. Potom stál kousek za námi a upřeně pozoroval Andyho a určitě ten nůž chtěl hodit po něm, jen se mu do cesty připletl Ben.

„Proč!?" zakřičela jsem a stiskla Benovi ruku. Ben mi stisk oplatil, ještě vnímal, ale pomalu blednul. Kaluž krve se neustále zvětšovala a přihlížejících přibývalo. Ben prudce otevřel oči a pohledem doputoval k mému obličeji.

„Clary," zašeptal. „Bene! Moc nemluv, šetři síly. Nic to není, ale snaž se nehýbat!" poručila jsem mu. Ben tvrdohlavě zavrtěl hlavou.

„Clary... chci, abys věděla...Byla jsi pro mě vším..." Začala jsem mu drtit ruku. „Bene, neříkej takové věci. Dostaneš se z toho! Musíš... pro mě."

Ben se lehce usmál. „Děkuju ti za vše. Budeš mi chybět... Clary," zašeptal a zavřel oči. Jeho ruka ochabla a já se rozvzlykala ještě více.

V ten moment se mi zastavil svět. Nic jsem nevnímala. Bylo mi jedno, že sedím v Benově krvi, že lidi kolem mě zděšeně křičí, že mě něčí ruce táhnou stranou a Bena nabírají lidé v bílém na nosítka. Odváželi Bena pryč. Tomu, kdo mě držel, jsem se vyškubla a utíkala za lékaři. Nesmí mi ho vzít, nesmí mě opustit! Panikařila jsem. „Bene!...BENE!" křičela jsem z plných plic. On jen celý bílý nehybně ležel na nosítkách.

Vyběhla jsem před arénu, kde už čekala sanitka. Naložili Bena a já chtěla jet s nimi.

Doktor, nebo kdo to byl, mi ale zastoupil cestu. „Slečno, s námi jet nemůžete!" pronesl.

„Pusťte mě! Je jako má rodina! Musím jet s ním!" křičela jsem. Doktor mi přibouchl dveře od sanitky před nosem a nastoupil na sedadlo spolujezdce. Chtěla jsem ty dveře otevřít a vlézt dovnitř, ale někdo mě stáhl zpátky.

„Hej, holka. Jak se jmenuješ?" pronesl ten někdo hlubokým sametovým hlasem. „Clary," pípla jsem.

„Clary, uklidni se," řekl. Věděla jsem, kdo mě drží. Ten hlas bych poznala všude. Byl to Andy. Ano TEN Andy Biersack, ten můj hrdina, kterého jsem si vždy přála potkat. Držel mě, abych neupadla a snažil se mě uklidnit, ale jakmile se sanitka rozjela, snažila jsem se mu vyškubnout.

„Stůjte!! ... BENE!" křičela jsem mezi vzlyky. Andy mě chytl ještě pevněji a já se i přes to snažila uvolnit své tělo, marně. Stejně mi docházely síly. Rozvzlykala jsem se ještě víc a zhroutila se Andymu do náruče.

Yaaay!! A mám tu další díl. Snad se bude líbit.

Můžete mi dát nějaké votes. Pokud máte nějakou připomínku, pište mi to do komentářů. :)

MrsBatmanJAC