CC:

V restauraci jsme byli mnohem déle, než jsme původně plánovali. A to je proto, že Adel si odmítala objednat pizzu. „Vždyť je to jedno z nejlepších jídel a jíme ho pořád!“, hájil jsem se. „No právě! Jíme ho pořád. Taky už mi to leze krkem. Takhle jednotvárná strava. To už bych raději šla jíst kořínky!“, stála si Adel trucovitě za svým názorem. „Tak to se vsadím, že kořínky bys nesnědla.“ „No já si zase myslím, že je toho plně schopná, CC.“, postavil se Jake na stranu Adel. Ona se na mě jen podívala a zlověstně se jí blýsklo v očích. „Říkáš, že se klidně vsadíš, jo? Tak platí. Když sním kořínek nějaké rostliny, která samozřejmě není jedovatá, sníš kořínek taky.“, navrhla a založila si ruce na prsou. „A když to nezvládneš?“, zeptal se za mě zvědavý Ash. „Tak si se mnou jeden den můžeš dělat co chceš.“, řekla Adel a já se v její tváři snažil najít alespoň náznak toho, že pochybuje o tom, zda to zvládne, ale ať jsem hledal sebevíc, nic jsem nenašel. Klukům se naše sázka evidentně velice líbila a s radostí pozorovali naše přeměřování se soupeřnými pohledy.

Nakonec se nám podařilo zaplatit a byli jsme i tak laskaví, že jsme tomu číšníkovi podepsali vše, co nám podstrčil. Adel mu ještě napovídala, co všechno nám může předložit k podepsání a ohromně se bavila tím, že nás začaly bolet ruce. Líbilo se mi, že si byla sebou tak jistá v domnění, že naši sázku vyhraje. Ale po posledním podpisu jsem začal uvažovat nad tím, co se stane, když opravdu sní kořínek. „Chceš tu sázku vzdát?“, popíchla mě Adel, protože vytušila, na co myslím. „Jak jsi na tohle jenom přišla? Já nikdy nic nevzdávám!“, odvětil jsem a trucovitě pozvedl obličej k nebi. „Aby ti do toho nosu nenapršelo.“, rýpla si opět Adel a cvrnkla mě do tváře, načež se kluci začali opět lámat v pase. „Jak podlá jsi! Zlomila jsi mi srdce!“, řekl jsem uraženě. „Zas tak hrozný to nebude, ty chudinko.“, zasmála se Adel, popadla mě za ruku a vlekla mě za sebou směrem k parku. Využil jsem situace, vytrhl ruku z jejího sevření a objal ji kolem pasu. „Ty jsi to jen předstíral!“ „Možná, ale díky tomu jsem docílil toho, co jsem chtěl.“, odpověděl jsem a usmál se na ni. „Víte co, vy hrdličky? My jdeme uskutečnit tu naši trojku.“, houkl na nás Ash. Jakmile to vypustil z úst, jedna starší paní, která vedla dvě děti za ruce, se na něj pohoršeně podívala a převedla děti raději na druhou stranu ulice. „Nech si zajít chuť, prase.“, hájil se Jake. „Ale co je špatného na tom, že si chci zajít na pořádný pití?“, bránil se zase Ash, ale to už ho Jinxx s Jakeem táhli do nejbližšího baru s připomínkami, že dnes platí on. „ A my bychom se mohli vydat uskutečnit tu sázku, ne?“, zeptala se Adel a já jen přikývl.

Pokud jsem někdy o Adel aspoň trochu pochyboval, musím to vzít s okamžitou platností zpět. Ona se vážně vydala hledat nějakou rostlinu a nakonec ji i našla. Vůbec jsem tomu nevěřil, ale ona byla odhodlaná sázku vyhrát. Vytrhla květinu ze země, odtrhla z ní kořínek a hladově se na něj zadívala. Stál jsem tam s otevřenou pusou. „Tváříš se poněkud šokovaně, CC.“, vykvikla smíchy. „Nevěřil jsem, že to skutečně uděláš.“, objasnil jsem situaci. „Náhodou, můžeš být pyšný. Budeš se kamarádit s Budhou!“, pípla a opět se začala smát. Poté otevřela pusu a chystala se ten kořínek sníst. Na nic jsem nečekal, přiskočil k ní a vytrhl jí danou část rostliny z ruky. Díky tomu rychlému pohybu Adel ztratila rovnováhu a já ji jen tak tak zachytil. „Co to děláš, CC?“, zeptala se mě šokovaně. „Právě jsem vymyslel něco mnohem lepšího, než je tahle sázka.“ „A to-to má být jak-ko co?“, zakoktala se Adel, protože jsem ji u sebe držel velice blízko. Na tuto otázku jsem čekal celou dobu, a proto jsem si Adel přitáhl ještě blíže k sobě a letmo se otřel svými rty o ty její. Když jsem se odtáhl, zkoumavě jsem si ji prohlížel. Hleděla do mých očí a nevěděla co říct. Postavil jsem ji tedy zpět na pevnou zem a snažil se nekoukat se na ni. „CC?“, zašeptala po chvíli. „Ano?“ „Co to bylo?“ „Adel, já.. Neměl jsem to dělat, ale chtěl jsem. Omlouvám se.“, řekl jsem zahanbeně a otočil se k odchodu. Ihned mě otočila zpět čelem k sobě. „Neodpověděl jsi mi na otázku. Ptala jsem se CO to bylo?“, řekla pevným hlasem a propalovala mě žhnoucíma očima. „To měla být pusa.“ Ještě nikdy jsem se necítil tak trapně, opravdu. Polévalo mě horko a v ústech mi rázem vyschlo. „Tohle že byla pusa?“, zachichotala se Adel, vytáhla se na špičky, zároveň s tím si přitáhla můj obličej co nejblíže k sobě a na rtech mi zašeptala. „Tohle je pusa, CC.“ A poté mě dlouze políbila.

Clary:

Ležela jsem natisknutá na Andym ještě dlouho poté, co mě pláč opustil. Slzy už netekly, ale já se stále nemohla uklidnit. Nebo spíš jsem v sobě nedokázala utříbit myšlenky. Všechno se mi v hlavě slévalo a nic mi nedávalo smysl. „No tak, Clary. Bude to v pořádku, mamka ti to určitě vysvětlí.“, konejšil mě Andy. „Já vím, ale proč mi to neřekla dříve? Proč mi lhala?“, nedala jsem se a v tu chvíli jsem se určitě chovala jako malé uražené dítě, které si tvrdě stojí za svým názorem a ne se hnout z místa. „Víš, některé věci se rodičům říkají hodně špatně, zvlášť když se bojí, že by to jejich dítěti mohlo ublížit.“ „Nezlehčuj to, Andy!“ „Já to nezlehčuju, jen nechci, abys byla na mamku naštvaná.“ Andy měl pravdu. Neměla jsem právo se na ni zlobit. Určitě to pro ni bylo také těžké žít s vědomím, že je táta naživu a že mi to tajila. „Díky Andy. Bez tebe bych to nezvládla.“, pípla jsem a opět schovala obličej do peřiny. Nechtěla jsem, aby mě viděl ubrečenou. „Clary, co to děláš?“, ozvalo se vedle mě. Majitel toho hlasu dělal evidentně co pro to, aby se nezačal smát. „Schovávám se.“, zahuhlala jsem odpověď. Andy mi vyprostil hlavu ze změti peřiny a otočil mi obličej tak, aby se mi mohl zahledět do očí. „Miluju, když se stydíš.“, zasmál se a políbil mě.

Kdybych nemusela za mamkou, zůstala bych tam s ním klidně do smrti, ale opravdu jsem chtěla vědět, jak to s tátou myslela. Odtáhla jsem se od něj, vlepila mu ještě jeden krátký polibek na rozloučenou a vyrazila dolů do předsíně, kde jsem si na sebe oblékla bundu, nazula boty, vypůjčila si Andyho cigarety bez možnosti vrácení a vydala se k nám domů.

Cesta se nekonečně vlekla, ale bylo to možná tím, že jsem každým krokem víc a víc zpomalovala. Začínala na mě stoupat nervozita a strach zároveň. Kladla jsem si neustále dvě otázky: Chci vědět, kdo je můj otec, nebo chci žít nevědomky jako do teď? Ale odpověď jsem znala už předem. Když už to mamka jednou nakousla, musela mi říct vše. Zvědavost vždy vyhrála.

Ke dveřím domu jsem dorazila kupodivu brzy. Tedy brzy, pokud za tento pojem počítám půl hodinu. Rozklepanými prsty jsem odemkla a vstoupila do velice známé předsíně. Nasála jsem vůni domova a prvotní nervozita ze mě rázem opadla. „Ahoj mami!“, křikla jsem na celý dům a ihned mi to připomnělo dny, kdy jsem kluky neznala osobně a chodila takhle pokaždé domů s Benem. „Ach ne! Už jsem dlouho nebyla za Benem.“, vzpomněla jsem si a ihned si dala za úkol, že budu muset po vážném rozhovoru s mamkou zajít na hřbitov. „Jsem v obýváku, zlato.“, ozvalo se celým domem. Na nic jsem nečekala, zkopala z nohou boty a po plovoucí podlaze se doklouzala až do příslušné místnosti. Tak jsem se objala s mamkou, následně si sedla do křesla a hodila nohy na stůl. „Ty prase! Dej ty pracky okamžitě dolů.“, utrhla se na mě mamka. „Ale mami, tak si zacpi nos.“, zachrochtala jsem smíchy. „Ty blbečku, chtěla jsem s tebou mluvit o vážné věci, tak mě nerozesmívej, jasné?“, zachechtala se. Nohy jsem poslušně sundala dolů a místo toho se natáhla pro hrnek kávy, kterou mamka připravila na stůl. „Jak je to tedy s tátou?“, zeptala jsem se po několika minutách ticha, kdy jediným zvukem v domě bylo mé a mamky usrkávání horké kávy. „Je to složitější a není jednoduché to vysvětlit.“ „Ale ty si i přes to o to pokusíš, mami.“, pronesla jsem tak, abych jí aspoň dala najevo, že se odtud nehnu, dokud se to nedozvím. „Ano, pokusím se o to. Víš, Clary, tvůj otec byl velice ctižádostivý člověk, který si vždy šel tvrdě za svým snem, nepodléhal překážkám, které mu život dával do cesty, toužil ochránit jak naši rodinu, tak i lidi ve světě, a proto se stal vojákem. Tato práce ho velice bavila, i když byl více v zahraničí než doma, ale i přesto byl velký romantik, byl něžný a..“ „Mami, myslím, že tuhle část můžeš klidně vynechat.“, pípla jsem a dusila smích v kávě. Mamka po mně šlehla pohledem, kterým mě jasně upozornila, ať už jí nikdy neskáču do řeči. „Milovala jsem ho a on mě, takže je ti jasné, že při jedné dovolené se nám povedlo “pořídit“ si tě… Neprotáčej nad tím oči, mladá dámo. Jednou tě to potká taky a jak to asi budeš říkat svým dětem ty?“ To už jsem se smála nahlas, ale musela jsem přestat, abych se dozvěděla o svém tátovi mnohem víc. „Tak jsem tedy otěhotněla a tvůj otec musel opět odjet. Vrátil se, až když ses narodila, aby se o mě postaral těch pár dní, a poté se musel vrátit na naléhavý rozkaz. To bylo naposledy, co jsem ho viděla. Několik měsíců poté mi přišel dopis, ve kterém mi oznámili, že můj muž padl jako hrdina v boji. Ovšem jeho tělo se nenašlo, prý bylo ve středu výbuchu nějaké trhaviny a z těla vlastně nic nezbylo.“ V tu chvíli mamka přestala, aby se mohla uklidnit a já ji soucitně pohladila po hřbetu roztřesené ruky.

„Před třemi lety jsem zahlédla muže, který byl otci velice podobný a nedalo mi to. Musela jsem po něm začít pátrat, protože jsem v hloubi duše věděla, že tvůj táta nemůže být mrtvý. Nechtěla jsem si připustit, že bych o něj měla nadobro přijít. Ale osud, pokud něco takového je a já díky této zkušenosti věřím že ano, mi nahrál do karet. Byla jsi zrovna u babičky, když se k nám někdo vloupal. Ohlásila jsem to na policii a co se nestalo? Přijel sem k nám do domu ten muž, který mi připomínal tvého otce. Srdce mi říkalo, že je to on a potvrdila jsem si to ve chvíli, kdy si mě ten muž prohlédl a já mu v očích spatřila ten známý odlesk poznání.

Od té doby jsem se s ním opět scházela, pověděla jsem mu, že má krásnou dceru, ale oba dva jsme se velice báli říct ti pravdu. Chtěli jsme pro to najít ten správný čas, jenže ten ne a ne přijít. Nakonec jsem se před tebou prořekla a dopadlo to takhle.“ Chvíli mi trvalo, než jsem si to v hlavě uspořádala dohromady, ale pak mi to začalo dávat smysl. S jedním mužem se mamka scházela, protože ji několikrát zahlédl Ben, ale já nikdy nebyla dost odvážná na to, abych se jí na něho zeptala. Možná kdybych si troufla, mohla jsem se to dozvědět už dávno, nebo bych tento rozhovor mohla oddálit ještě daleko do budoucnosti, ale když se to tak vezme, byla jsem ráda za to, jak to dopadlo.

Opět jsem se nahnula nad konferenční stolek, abych si vzala svůj hrnek kávy. „A kdo je tedy ten záhadný policista alias můj táta?“, zeptala jsem se jí a napila se. „Možná bys na to přišla sama, kdybys nad tím chvíli přemýšlela, ale je to detektiv Malcom.“ V tu chvíli jsem kávu vyprskla na podlahu. „Co-cože?! Můj táta mě vyslýchal? A.. to mě nepoznal? Ví vůbec o tom, jak vypadám?“ Otázky ze mě tryskaly proudem a mamka se mě snažila zastavit mácháním rukama, ale marně. Ptala jsem se dál a dál, dokud do obýváku nepřišel z kuchyně detektiv Malcom. „Ahoj, Clary.“, řekl a mně se zastavilo srdce. Krve by se ve mně člověk nedořezal. Nebyla jsem schopna jakéhokoli pohybu. Ani plíce přinutit k nádechu jsem nedokázala. „Nevím, jak bych se s tebou měl bavit a pochopím, když teď utečeš, ale mohl bych tě obejmout?“, zeptal se roztřeseným hlasem a se slzami v očích. Aniž bych si to uvědomila, zakývala jsem hlavou na souhlas. Malcom se ke mně rozešel a opatrně si mě vtáhl do náruče. Jeho svalnaté paže mě drtily v objetí, až jsem se nemohla nadechnout. Stisk trochu povolil, ale jen natolik, abych mohla nasát nový vzduch. Koutkem oka jsem zahlédla, jak mamce tečou slzy po tvářích a radostně se usmívá. Jen já z toho všeho byla zmatená. Střídaly se ve mně pocity od zděšení a paniky až po lásku a pochopení. „Vím, že to pro tebe musí být těžké, ale dovol mi, abych ti mohl vynahradit ta léta, co jsem s vámi nebyl.“, zašeptal a já se konečně vzmohla na slovní odpověď a souhlasila jsem. Tentokrát jsem to byla já, kdo drtil toho druhého v objetí, ale nemohla jsem si pomoct. Byl to zvláštní pocit mít rodinu celou a pohromadě.

Po nekonečném objímání a potokům slz štěstí ze shledání jsem si dovolila ptát se dál. Měla jsem několik nesrovnalostí, které jsem nutně potřebovala vyřešit. „Proč ses ale vůbec neukázal za ty roky?“, namítla jsem. „Byla pravda, že jsem byl v boji hodně zraněný, ale nezemřel jsem. Hospitalizovali mě déle jak půl roku a když mě propustili, dozvěděl jsem se, že byl odeslán dopis, kde vyjádřili upřímnou soustrast k mé smrti. Pralo se to ve mně, ale rozhodl jsem se, že nemůžu tvou matku tak krátce po porodu stresovat ještě víc. Když už věřila, že jsem mrtvý, rozhodl jsem se počkat nějakou dobu, dokud prvotní smutek ze ztráty neulehne, a pak bych se objevil. Jenže jsem si našel práci a cestoval jsem různě po světě a z nějaké doby se to protáhlo na měsíce a roky. Když už jsem měl cestování dost, rozhodl jsem se usadit a kupodivu jsem se zabydlel zde. Ani nevíš, jak jsem ráda, že mě tvá matka opět našla.“, řekl a políbil ji. Nemohla jsem si pomoct, ale usmívala jsem se v tu chvíli jako měsíček na hnoji. Byla jsem tak ráda, že je mamka konečně šťastná a že našla to, co jí v životě nejvíce chybělo. „A proč se tedy nejmenuji stejně jako ty a ani mamka? Vždyť jste byli manželé.“, vylezlo ze mě. „To je pravda, zlato, ale se smrtí tvého otce jsem se nemohla vyrovnat, a proto jsem si nechala vrátit své dívčí příjmení.“, odpověděla mamka.

Společně jsme strávili většinu odpoledne a ve čtyři hodiny jsem se omluvila, že musím jít. „Chtěla jsem jít ještě Benovi zapálit svíčku, dlouho jsem tak nebyla a musím zajít za Andym, aby věděl, že jsem v pořádku.“, oznámila jsem rodičům mezi dveřmi a za stálého mávání jsem opustila pozemek.

Zase další kapitola a tentokráte je definitivně předposlední. Už to nezměním, jelikož konečnou mám už také napsanou. Dobrá zpráva je, že ji vydám do konce tohoto roku, abych si netahala obě povídky do nového roku. Špatná zpráva je, že se právem strachuji, zda se někomu bude líbit.

Omluvte mě, prosím, za chyby, po dopsání jsem to jž nekontrolovala. Snad se vám to aspoň někomu trochu zalíbí.
MrsBatmanJAC