Flashback:

Lehce mě pohladila po tváři, a poté se vydala zpět do školy.

Tentokrát jsem ji nechal jít, protože jsem věděl, že mě pořád miluje, jen bude potřebovat čas. Byl jsem si tím jistý.

 konec flashbacku

Clary:

Do třídy jsem dorazila pět minut po zvonění a učitelka se na mě ihned obořila. „Jak si to představujete, mladá dámo, chodit takhle pozdě?!“, křikla a její kulaté brýle jí sjely až na špičku úzkého a drzého nosíku. „Omlouvám se, slečno Counterová.“, pípla jsem nesměle a vydala se kolem katedry na své místo. „Zpátky k tabuli!“, zakřičela za mnou a já protočila oči. Poslušně jsem si stoupla na vyhrazené místo a zahleděla se do země. „Jakou omluvu máte pro to, že jste nedorazila včas?“, pokračovala učitelka ve výslechu. „Ehm, měla jsem důležitý hovor.“, zalhala jsem a doufala, že mi to třídní spolkne. Vypadala přesvědčeně a pokynula mi, abych se šla posadit. Vyrazila jsem uličkou, když v tom mě jeden „šampon“ chytil za rukáv u bundy a posměšně si mě přeměřil. „Houby hovor, šla se s tím emařem podřezat, ale koukám, že to neudělali dobře. Pořád tady straší.“, rýpnul si a já cítila, jak se mi vzteky roztřásly ruce. Potřebovala jsem si tu zlost vybít, a tak jsem zvedla pravačku a udeřila ho do tváře. Nebyla to ani facka ani rána pěstí, spíš něco mezi tím, ale i tak to splnilo svůj účel. Bolestně sykl a mně se na tváři utvořil obrovský vítězný úsměv. Další výhružky už jsem pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven a zamířila na místo k Adel.

Dosedla jsem na židli a zjistila, že si mě podezřele prohlíží. Lehce jsem k ní pootočila hlavu a nechápavě nadzvedla obočí. To byl nejspíš signál pro to, aby vytrhla list papíru ze sešitu, napsala na něj nějakou zprávu, složila ho a hodila na mou půlku lavice. Tohle papírkování  mi připomnělo první stupeň na základní škole, kdy jsme si je posílali přes celou třídu. V té době se se mnou ještě někdo bavil, ale to už je dávno, moc dávno.

Opatrně jsem sunula zmačkaný papírek po lavici, až mi spadl do klína. Otevřela jsem ho a začetla se.

Výmluvu s důležitým hovorem ti sežrala učitelka, ale já ne. Takže mi hezky vyklop, odkud znáš Andyho, kdy a kde jste se poznali a co ti chtěl? :P Adel

Usmála jsem se nad její zvědavostí a zašmátrala jsem rukou v tašce, abych našla nějakou propisku. Samozřejmě jsem si doma nechala penál, a tak jsem neměla čím odepsat. Dloubla jsem do své spolusedící a vypůjčila si od ní obyčejnou tužku. Rychle jsem naškrábala odpověď a předstírala, že mě hodina matematiky baví.

Takhle ti to těžko vysvětlím. Clary

Odpověď přišla asi až po deseti minutách, protože si nás slečna Counterová nebezpečně prohlížela.

Při pauze na oběd mi to řekneš. Jsem zvědavá. A.

Jen jsem nepatrně kývla a zapsala si další příklad do sešitu.

Po hodině jsem se vydala na záchody, abych si konečně ulevila. Doma jsem to nestihla a před začátkem vyučování jsem měla nečekanou návštěvu. Rozhlédla jsem se, jestli se po chodbě nepromenádují školní „barbie“ se svými poskoky a až když jsem se ujistila, že je vzduch víceméně čistý, rozešla jsem se svižným tempem na dívčí záchody. Rychle jsem zaplula do kabinky a slyšela, jak na záchody přišla skupina dívek, které se nesmyslně nahlas smály. Čekala jsem v kabince, dokud neodejdou, ale ony jako by na mě čekaly. Měla jsem velmi nepříjemný pocit, ale podle hodin na mobilu jsem zjistila, že do zvonění zbývá jen pár minut. Zhluboka jsem se nadechla, otevřela dveře a se sklopenou hlavou jsem se rychlou chůzí vydala k umyvadlům. Rychle jsem si opláchla ruce a když už jsem vycházela ze dveří na chodbu, popadl mě někdo za kapuci, jejíž šňůrka se mi zaryla zepředu do krku a já byla vtažena zpátky na záchody. Dopadla jsem s tlumeným žuchnutím na zadek a bolestně sykla. Ty dívky kolem mě utvořily kroužek a začaly se smát. „Ale ale, emařka neumí stát na nohou?“, řekla jedna nepříjemně. „Kam jsi chtěla tak rychle zmizet?“, přisadila si druhá.

Sebrala jsem všechnu odvahu, kterou jsem v sobě měla, a postavila se zpět na nohy. V tu chvíli jsem stála čelem k jedné odbarvené blondýně, která líně přežvykovala žvýkačku a vypadla u toho jako kráva. Uchechtla jsem se nad svou myšlenkou a přesně v ten okamžik mi na tváři přistála štiplavá facka. Automaticky mi vystřelila ruka k bolavému místu a já jej začala třít. Všechny dívky se začaly škytavě smát a mně připomínaly jeleny v říji. Opět jsem se nad sebou usmála a za to mi na druhé tváři přistála další facka. Copak je můj obličej jako runway pro neposedné ruce těchto bezmozkových dívek?!

Když se konečně přestaly smát, přiblížila se ke mně druhá téměř umělá blondýna a zašeptala mi přímo do obličeje. „To je za Joshe. Nebudeš ubližovat mýmu miláčkovi.“, sykla výhružně, ale já z ní strach neměla. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale odstrčila jsem ji od sebe. „Příště si vezmi mentolku, než na mě budeš mluvit. I Lochneská příšera Nesiie je oproti tobě slabej odvar.“, řekla jsem sebejistě a vypochodovala na chodbu, která byla prázdná. Povzdechla jsem si a zamířila do třídy. Opět jsem přišla pozdě a musela poslouchat kázání zeměpisářky, které trvalo přinejmenším čtvrt hodiny. Po jejím dlouhém monologu jsem zaplula do lavice a vzala si do uší sluchátka.

Zbytek dne jsem nijak nevnímala až na obědovou pauzu, kdy jsme s Adel vyšli před školu. Chvíli jsem otálela, ale nakonec jsem jí vše pověděla. Při popisování toho, co se stalo Benovi se Adel rozplakala a i mě to dojalo. Poté jsem ze sebe vysypala vše, co se stalo a dokonce jsem se zmínila o dnešní scéně na záchodech. Při tom vylezla Adel na čele žíla, jak se v sobě snažila udržet vztek a já se začala smát na celé kolo.

Odpolední vyučování jsme s Adel kupodivu dávali pozor, protože byla hudební výchova, která nás obě bavila. Po škole jsme se vydali opět k nám domů, kde jsme pomohli mamce připravit večeři na gril, a pak jsem s Adel zmizela v pokoji.

Andy:

Stál jsem u její školy snad půl hodiny a usmíval se čím dál tím víc. Bylo mi tak neuvěřitelně lehce, že jsem se bál, abych najednou neodletěl. Konečně jsem se dokopal k tomu, abych jel zpátky ke klukům do vily. Na dnešek jsme měli naplánovanou první návštěvu studia a měli jsme se také setkat s Bobem. Velmi jsme se na spolupráci s ním těšili, a tak jsem nastoupil do auta a rychle se rozjel směrem domů.

Vypnul jsem motor a vytáhl klíčky ze zapalování. Vystoupil jsem a zamířil ke vchodovým dveřím. Už před domem jsem slyšel, jak CC na Jakea křičí. Rychle jsem rozkopl dveře, shodil ze sebe bundu a boty a zamířil do kuchyně, odkud se křik ozýval. „Ale já mám na to chuť!“, zakňučel CC. „Ale tohle nesmíme jíst! Není to naše!“, oplácel mu Jake. „Když mu to neřekneš, nedoví se to!“, stál si na svém CC a já stál za rohem. „Myslíš, že si nevšimne, když mu někdo jeho Skippyho máslo sežere?“, zahulákal Jake. V tu chvíli jsem vystřelil mezi ně a dózu s máslem jim vzal. „To je moje máslo!“, zakřičel jsem na oba a ochranitelsky si máslo přivinul do náruče. CC na mě hleděl s vykulenýma očima a když si všiml, že ho probodávám pohledem, rychle se zadíval do země. Jake jen vyplašeně těkal očima mezi mnou a CC-m a postupně couval. Už jsem se na ty dva ubožáky nemohl dívat a vyprskl jsem smíchy. CC si úlevně vydechl a společně s Jakeem se začali smát také. „Máte tři vteřiny na útěk.“, pronesl jsem najednou vážně a oni se rozutekli do obýváku. Vystřelil jsem za nimi a po cestě hodil dózu s máslem Jinxxovi do náruče, křikl na něj „Hlídej!“ a utíkal za vetřelci. CC pištěl jako malá holka a Jake přeskakoval, co se dalo. Najednou zpoza rohu vystřelila Ashova noha, která podrazila Jakea, přes kterého přepadl CC a nakonec i já. Váleli jsme se po sobě a Ash se přiblble usmíval. „Slyšel jsem, že se tu hádáte o Skippyho máslo.“, řekl pobaveně. Trhnul jsem mu nohou a naše baletka se odporoučela k zemi. Smíchy jsme se svíjeli na místě ještě dalších deset minut, dokud nepřišla Crow, která si lehla na samý vrcholek naší lidské hromady. Tento její čin způsobil to, že CC začal hystericky křičet smíchy a Jinxx už nevydržel a slzy mu tekly po tvářích. Na nás musel být pohled. V tuto chvíli jsem absolutně nechápal, jak v nás někdo může mít vzor.

Nakonec jsem se ztěžka vydrápal na nohy, popadl Crow a odnesl ji na pelíšek. Spokojeně vrněla a otřela se mi o ruku. Poté jsem si od Jinxxe převzal máslo a odnesl ho zpět do lednice do své poličky. CC se mi přišel omluvit, že ho chtěl ukrást a já po něm hodil utěrku. „Když máš tolik energie, můžeš utřít nádobí.“, řekl jsem posměšně a rozcuchal mu vlasy. CC mě utěrkou přetáhl, což mi přišlo dětinské, ale u něj se nemůžu ničemu divit.

Znaveně jsem sebou plácl na pohovku a pustil televizi. Ani nevím, proč jsem to dělal, ale vůbec jsem ji nesledoval. V hlavě jsem si neustále přehrával rozhovor s Clary a čím víc jsem na to myslel, tím víc jsem se uculoval. Musel jsem vypadat komicky, ale naštěstí na mě nikdo nekoukal. Z myšlenek mě vytrhl mobil, který mi zavibroval v kapse. Otráveně jsem ho vytáhl a podíval se na displej. Svítila na něm zpráva od Boba.

Můžete mi říct, kde zase jste? Dnes máme první den natáčení a opět se čeká jen na vás. Bob

Rychle jsem zandal mobil do kapsy a vyšvihl se na nohy. Cestou jsem zavolal na zbytek skupiny, aby sebou hodili, že máme málo času. Sedl jsem si v autě za volant a čekal, než se přiřítí. Otevřely se vchodové dveře a z nich vyběhli napůl obutí Ash, Jake, Jinxx a CC, který se ihned hrnul na místo řidiče. „Padej dozadu!“, křikl jsem na něj, když mi otevřel dveře a snažil se mě vyhodit ven na ulici. Zabouchl dveře jen tak tak před mým obličejem, nasedl dozadu k Jinxxovi a Jakeovi a potichu nadával.

Rozjel jsem se směrem k nahrávacímu studiu (ano vím, že nahrávali ve Vancouveru a v létě, ale přizpůsobím si to sama pro sebe) a Ash zapnul rádio. Zrovna hrála Back in black od ACDC a my při refrénu začali křičet na celé auto text písně. Museli jsme se zbláznit.

Před studiem už přešlapoval nervózní Bob a když nás spatřil, vyrazil vstříc našemu autu. CC se naklonil dopředu a začal zběsile mačkat na klakson. Bob si přitiskl ruce na uši a Ash CC-ho praštil. Jakmile auto přestalo troubit, Bob se na nás otočil a pozdravil nás zvednutým prostředníčkem. „Jak milé přivítání.“, utrousil Jinxx a vylezl ven.

První nahrávání probíhalo velmi dobře. Nejprve jsme se domluvili na tom, jak vše půjde za sebou a nakonec jsme se domluvili, že když má CC pořád tolik energie, budou se bicí nahrávat jako první. V jednu hodinu odpoledne za námi přijeli i kluci z Monster energy a shodli se s námi, že pro naše fanoušky budou natáčet videa z nahrávání. Nebyl to špatný nápad a my ihned po zapnutí kamery začali dělat neuvěřitelné hovadiny. „Tak aby bylo jasno, kluci, musíme taky pracovat ne ze sebe dělat pitomce, ne?“, řekl pobaveně Bob. Souhlasil jsem s ním. Strčil jsem do CC-ho, který si ze zadní kapsy vytáhl paličky a začal si s nimi bubnovat do opěrátka na křesle.

Chvilku se dokonce i natáčelo, když v tom mi najednou začal zběsile tančit mobil na stole. Popadl jsem ho a zjistil, že volá neznáme číslo. Přijal jsem hovor a ohlásil se.

„Biersack, prosím?“

„Tady detektiv Malcom. Volám ohledně nehody, která se stala při vašem posledním koncertě. Máme ve vazbě jednoho podezřelého muže. Potřebovali bychom svědka, který by dokázal, že je to onen muž, který má na svědomí vraždu toho chlapce.“, ozvalo se z druhé strany. Okamžitě jsem se postavil a všichni na mě upřeli pozornost.

„Svědka máme, možná jich bude víc. Chci se zeptat, v kolik hodin se máme dostavit na stanici?“, vyhrkl jsem bez přemýšlení.

„Pokud je to možné, přijeďte co nejdříve.“, řekl detektiv. Okamžitě jsem začal hledat klíčky od auta a rozloučil se s ním. Ukončil hovor a já si mobil zastrčil do kapsy. „Kluci, dnes to balíme. Volal mi nějakej detektiv, že našli toho blázna, kterej zabil Bena. Chtějí svědka, kterej by ho poznal a mě napadá jenom Clary, takže jí teď zavolám a všichni jedeme do vily. Uvidíme se zítra, Bobe.“, vypustil jsem na jeden výdech a rozeběhl se z nahrávacího studia ven k autu.

Řízení se tentokrát ujal CC a slíbil, že pojede opatrně. Já opět vytáhl mobil z kapsy a vytočil Claryino číslo. Třikrát to zazvonilo, než se Clary uráčila hovor přijmout.

Clary:

S Adel jsme si pouštěli písničky a zběsila mlátili hlavami. Užívala jsem si to a byla jsem moc ráda, že jsem si konečně našla nějakou kamarádku, ještě ke všemu holčinu, která mi byla neuvěřitelně podobná.

Zrovna nám hrála Wretched and divine, když v tom mi zazvonil mobil. Ztlumila jsem repráky, mezitím mobil třikrát poposkočil na stole a já se konečně podívala, kdo volá. Na displeji svítilo Andyho jméno. Neváhala jsem ani chviličku a hovor přijala.

„A-Ahoj.“, zakoktala jsem se a rychle si odkašlala.

„Ahoj, Clary. Potřebuji, abys ke mně přišla.“, řekl prosebně.

Chvíli jsem se nad tou nabídkou rozmýšlela a mé srdce jasně říkalo, že tam mám jít a být s ním, ale rozum byl nečekaně proti.

„Andy, říkala jsem ti, že si to potřebuji srovnat…Opravdu teď není vhodná doba.“, řekla jsem přiškrceně.

„Poslouchej mě, Clary. Volal mi nějaký detektiv, že mají ve vazbě podezřelýho chlápka, kterej nejspíš za..zabil Bena, ale neví to jistě, takže potřebují svědka. A ty jsi ho přeci viděla!“, chrlil na mě informace Andy.

S tímto jsem nepočítala, a tak jsem začala rychle přikyvovat hlavou. Otočila jsem se na patě, že si připravím věci na sebe, když v tom jsem si všimla Adel, jak na mě vyčkávavě hledí.

„Ale já nemůžu, Andy. Mám tady Adel a ona má u nás spát. Mamka jela za babičkou a já tady nemůžu nechat Adel samotnou.“, odvětila jsem výmluvně.

„S tím si nedělej starosti. Přijďte obě dvě a kluci se o tvou kamarádku postarají…“, řekl Andy a odmlčel se. Zaslechla jsem, jak kluci vydali souhlasné „hmmmm“, když Andy vyslovil „kluci se o tvou kamarádku postarají“. Musela jsem se nad tím usmát.

„Dobře, za chvíli jsme u vás. Ahoj.“, rozloučila jsem se a ukončila hovor.

Adel na mě koukala jako na blázna, a tak jsem jí rychle celou situaci osvětlila. Oblékli jsme se, já jsem na kuchyňský stůl napsala mamce vzkaz a obě jsme vyběhli ven.

Utíkali jsme podél rušné silnice a nakonec jsme celé udýchané zastavili před jejich vilou. Adel se chytla za srdce a zůstala stát s otevřenou pusou. „Ten dům je…překrásný.“, vydala ze sebe po chvilce ticha. „To je,“, souhlasně jsem přitakala, „ale nekřič, až je uvidíš, prosím.“, zaškemrala jsem a Adel se na mě uraženě podívala. „To ani v plánu nemám. Sice jsou to moji hrdinové, které jsem vždycky chtěla vidět na živo, ale já se dokážu ovládat.“, řekla na oko podrážděně. „To jsem ráda.“, odvětila jsem a zazvonila. Celým domem se rozezněl dusot jako když běží stádo slonů a během chvilky se otevřely dveře. Stál v nich Andy, který si mě ihned instinktivně přitáhl do náruče a já se nebránila „Takhle mu dáváš najevo, že žádnou pauzu nepotřebuješ, Clary!“, napomenula jsem se v hlavě, ale i přes to jsem mu zabořila hlavu do trička. „Tak rád tě vidím.“, zašeptal mi do ucha a jeho dech, který mě šimral na ušním lalůčku způsobil, že mi přes záda přeběhl mráz. Odvážila jsem se na něj podívat, když v tom mi podepřel bradu ukazováčkem a lehce mě políbil na rty. V tu chvíli jsem přestala vnímat realitu, ve které mé srdce zběsile tlouklo, a užívala si ten moment.

Když jsme se od sebe odtáhli, nevěřila jsem, že jsem mu dovolila mě políbit. Takhle už mi neuvěří, že potřebuji nějaký ten čas. Spokojeně se na mě usmíval a já ho vraždila pohledem. To mi ale dlouho nevydrželo, protože odhalil své bílé zuby a já se o něj musela opřít, abych na místě neomdlela. Jak jsem tak stála o něj opřená, konečně jsem si všimla Adel. Ta stála s otevřenou pusou a vykulenýma očima a koukala na CC-ho. Ten vypadal stejně jako ona až na to, že k tomu všemu navíc zběsile mrkal. Dloubla jsem do Andyho, aby se na ty dva podíval a on se na mě jen spiklenecky usmál. „Víte, co? Já s Clary vyrazím na stanici a CC zatím může provést Adel po domě a představit ji klukům.“, navrhl a CC okamžitě nabídl Adel rámě. Ona se začervenala a zavěsila se do něj. Společně kolem nás prošli a mě bylo ihned jasné, že to mezi nimi jiskří.

Andy mě vzal za ruku, propletl si se mnou prsty a táhl mě k autu. Poslušně jsem za ním klusala, až jsem se zastavila u dveří spolujezdce. Chtěla jsem je otevřít a nastoupit, ale Andy mě otočil čelem k sobě a přitlačil mě k autu. Chvíli mi koukal do očí a já pochopila, co chce udělat. Místo toho, abych se bránila, políbila jsem ho první. Naše rty byly v dokonalé souhře a já si ten okamžik neskutečně vychutnávala. Když jsme se od sebe mírně odtáhli, Andy popadal dech stejně jako já. „Tohle mi tak chybělo, Clary.“, zašeptal a chystal se mě znovu políbit. Já se lehce odklonila a dala mu jen pusu na nos. „Měli bychom jít, máme na spěch.“, pípla jsem a hravě mu prohrábla černočerné vlasy. Kývl hlavou na souhlas, oba jsme nastoupili a vyrazili směrem ke stanici.

Doufám, že se líbí a jsem neskutešně ráda, že jsem ji stihla napsat ještě dnes. :33

Chtěla bychji věnovat mým úžasným čtenářkám, Andy, Adel, Klárce (sorry, ale Kláře nenapíšu :P) a Purdy girl. ^^

Omlouvám se za chyby a přeji upřímnout soustrast, když je zítra to pondělí. :33 Votes a comments potěší. :)

Mrs.BatmanJAC