CC:

Přiblížila se pátá hodina odpolední a my se s klukama vydali za Andym do nemocnice. Clary s námi dnes nejela, a proto jsem se zase ujal řízení. No jo, měl jsem zakázáno řídit, když s námi byla ona. Kluci by ji prý nechtěli mít na svědomí, kdybych čirou náhodou někdy nějakou zatáčku nevybral, ale to v mém případě nehrozí. Jsem skvělý řidič!

Když jsme dorazili na místo, vykročili jsme i s dvěma taškami kupředu. Měli jsme plán a doufali, že Clary rozveselí. Už to nebyla tak usměvavá a stále dobře naladěná holka, jako když byla u nás ve vile. Poslední dobou vypadala smutně, unaveně, vystrašeně a kdo ví co ještě. Bylo nám jí líto a snažili jsme se ji přivést na jiné myšlenky, ale ona se odstěhovala z vily zpět domů a nám nezbylo nic jiného, než ji každý večer volat a ptát se, jestli si něco neudělala a jestli je v pořádku. Vždycky zní vypadlo maximálně „Nic se mi nestalo“ a „Jo, jsem v poho“.

„Myslíte, že nám to vyjde?“, zeptal jsem se nejistě. „Musí to vyjít, ale kdo by dokázal odolat našim přesvědčovacím schopnostem?“, řekl Jake a šibalsky se usmál na kolemjdoucí sestru. „No to máš sice pravdu, ale co když se něco stane?“, nedal jsem se. „Nic se nestane, pokud nebudeš řídit, CC!“, rýpnul si Ash. „Ale Clary s náma nejede! Takže budu řídit!“, dupnul jsem si. „Ne, nebudeš řídit. Rozšiřuji tvůj zákaz o nemocného Andyho, CC.“ „Co to kecáš, Ashi? Jak rozšiřuješ…cože?“, řekl jsem a podrbal se na hlavě. Opravdu jsem ho nějak nepochopil. „Prostě nebudeš řídit, když s náma pojede Clary a když povezeme nemocnýho Andyho, jo?“, objasnil a mně najednou svitlo v hlavě.

Na pokoj 58 jsme došli asi deset minut před koncem návštěvních hodin. U Andyho postele stála postarší doktorka a prohlížela si jeho kartu. „Tak to vypadá, že se nám rychle uzdravujete, pane Biersack. Vypadá to s vámi mnohem lépe.“ „To se nám hodí! Chceme si maroda odvést domů!“, křikl Jinxx, až doktorka leknutím zavrávorala a rukou si zakryla ústa. „Co to je za způsoby?! Takhle vtrhnout a ani nezaklepat!“, prskla rozzlobeně. „ To je normální, paní doktorko. Nebojte se, to je moje druhá rodina.“, řekl Andy s pobaveným úsměvem na rtech. „Ta dnešní mládež, tss.“, odfrkla si. Jen jsem si ji změřil pohledem a vydal se s taškami a Jakeem k Andyho provizorní skříni. Otevřeli jsme dveře a jali se vyhazovat všechno oblečení a všemožné zbytečnosti, které si Andy poručil přivést. Stejně z toho skoro nic nepoužil. „Mohu se zeptat, co to děláte? Pokud chcete oblečení odvést k vyprání, zde v nemocnici je možnost nechat prádlo vyprat, samozřejmě za symbolický poplatek.“, řekla a opatrně nakukovala do tašek, které se začaly nebezpečně napínat ve švech. To si vážně musel brát tolik hadrů?! „Nechceme ty věci prát. My si Andyho bereme domů.“, řekl Ash klidně. „Berete domů?! Já vám nic takového nedovolila!“, remcala doktorka a já si říkal, jak nepříjemná baba to je. „Ale my se nebudeme ptát vás, ale doktora Smithe.“, procedil ledově Ash. „Byla byste tak laskavá a došla pro něj?“, řekl o něco mileji Jinxx. Doktorka jen zlostně scvakla čelisti a odkráčela pryč.

Další půlhodinu jsme dobalovali a přemlouvali doktora, aby Andyho propustil. Jakmile jsme asi po sté slíbili, že se o něj doma budeme pečlivě starat, propustil nás s ustaraným výrazem ve tváři. „Konečně domů“, vypustil ze sebe Andy a opřel se o berle, které mu dali.

Podařilo se nám vměstnat se do menšího auta, protože jsem se jednoho dne vrátil s lehce pomačkanou dodávkou (Za to jsem fakt nemohl!! Jsem skvělý řidič!) a rozjeli jsme se směrem ke Claryinu domu. Andy ji chtěl překvapit a my s jeho nápadem souhlasili. Sešlápl jsem brzdu a se všemi to nečekaně škublo vpřed. Andy vystoupil a pomalu se belhal k jednopatrovému rodinnému domku. Přede dveřmi se zastavil a naklonil se ke garáži. Vypadalo to, že něco poslouchá, a tak jsem stáhl okýnko na straně spolujezdce a vyklonil se přes Ashe. „Tyvole, CC. Musel sis kleknout zrovna na mě?!“, zanadával a jeho tělo se otřáslo smíchy. „Co se děje, Andy?“, houkl směrem k němu Jake, který si také stáhl okénko. „Někdo hraje na klavír, slyšíte to?“, odpověděl. Zaposlouchali jsme se a opravdu. Byl slyšet nějaký zvuk, který by klidně mohl patřit ke klavíru. „Jdeš se tam podívat?“, zakřičel mi Ash do trika a praštil mě do boku. Vrátil jsem se teda zpět na sedadlo řidiče a viděl, jak Andy místo odpovědi jde do garáže. Když nám zmizel z očí, rozjel jsem se domů. Až bude chtít, dokáže si sjednat odvoz. Teď stejně bude až do noci u Clary.

Andy:

Opatrně jsem se dobelhal až ke schodům, které jsem následně stěží slezl. Snažil jsem se nedělat přebytečný rámus, abych dotyčného u klavíru nevylekal. Jakmile jsem se ocitl pod schody, pohledem jsem doputoval ke klavíru, kde seděla Clary! Vůbec jsem netušil, že umí hrát na nějaký nástroj. „Ty umíš hrát?“, zeptal jsem se, když ukončila skladbu. Trhla sebou a vykřikla. Poté se otočila, oči se jí rozzářily a ona se ke mně rozeběhla. Vrazila do mě a silně mě objala. Jen jsem bolestně sykl a objal ji nazpět. Chvilku jsme tak stáli a já ji aspoň mohl vysvětlit, proč už jsem doma.

Během půl hodiny se v garáži udělala zima a Clary navrhla, abychom šli k nim domů. Rychle jsem s Claryinou pomocí přebelhal díky dešti kluzký trávník a schoval se do jejich malé předsíně. Svlékl jsem si lehce promočenou bundu a vydal se do obýváku. Clary zmizela v kuchyni, ze které poté přinesla sklenici s arašídovým máslem a postavila ji přede mě. „Něco jsem tu pro tebe schovala. Jake na to měl strašnou chuť, tak jsem si to prostě jednou v noci přivlastnila.“, řekla a začala se smát. Chvíli jsem na ní nevěřícně hleděl, ale poté se mě smích také zmocnil. „Co kdybychom se na něco podívali? S takovým marodem jako jsi ty se nedá nic moc dělat.“, řekla Clary po chvíli. Souhlasně jsem kývnul hlavou a jal se hledat nějaké DVD. Měl jsem hned jasno. Potřeboval jsem najít Batmana, protože jsem se stejně na něj u nás posledně nepodíval. Důležitější byla polštářová a lechtací válka, kterou nevyhrál nikdo. Tak snad se na to dnes konečně po dlouhé době podívám.

Clary doběhla ještě pro pití, poté si ke mně sedla na sedačku, zachumlala se pod deku, o kterou jsem se s ní podělil a přitulila se ke mně.

Asi v polovině filmu jsem se zvedl pro ovladač a pozastavil přehrávání. Clary se ode mě odtáhla a nechápavě se na mě podívala. „Co je?“, zeptala se. Neodpověděl jsem, jen jsem se zvedl a šel do předsíně pro bundu. Z kapsy jsem vytáhl krabičku cigaret a vyšel ven do deště. Stál jsem pod přístřeškem, zapálil si a začal přemýšlet. Vím, že jsem tam Clary nechal sedět bez odpovědi, ale prostě jsem nevěděl, co bych jí měl říct.

Celou dobu, co jsem byl v nemocnici jsem o nás dvou přemýšlel. Nic jiného jsem na práci neměl, a tak jsem si mohl urovnat spoustu věcí v hlavě. Když se to vezme kolem a kolem, o Clary jsem stále věděl jen minimum věcí, ale i přes to jsem cítil, že ji znám daleko lépe, než kdokoli jiný. Celou dobu jsem se tak těšil, až ji budu moci znovu obejmout, ale teď mi přijde, že jsme se zase nějak odcizili. Byli jsme od sebe moc dlouhou dobu a já se bojím, že Clary ke mně přestane cítit to, co cítila.

„Mohl ses zmínit, že si potřebuješ jít zakouřit. Mně to nevadí, Andy.“, řekla Clary, která se zničehonic objevila vedle mě. Prudce jsem k ní otočil hlavu, až mi několik vlasů spadlo do obličeje. Chtěl jsem je vrátit zpátky, ale Clary byla rychlejší, vztáhla ruku do výše a neposlušné prameny urovnala. „Chyběls mi.“, zašeptala a podívala se na mě takovým způsobem, že zahnala všechny pochybnosti. „Ty mě taky, Clary.“, řekl jsem, sklonil se a konečně po dlouhé době jsem ji měkce políbil.

Clary:

Venku jsme stáli ještě chvíli a koukali, jak prší. Byla jsem strašně šťastná a abych pravdu řekla, nikdy jsem se necítila lépe. Díky klukům jsem téměř zapomněla na smutek, který mě sužoval po Benově smrti. Sice bych pro něj měla truchlit jako správná kamarádka a jako někdo, komu na něm velmi záleželo, ale on by určitě nechtěl, abych byla smutná. Myslím si, že by  mi i přál, abych mohla s klukama trávit spoustu času, jen musím být šťastná.

Začala jsem se klepat zimou a Andy navrhl, abychom se dodívali na Batmana. Znovu jsem se zachumlala pod deku a než jsem se stihla k Andymu přitulit, lehl si mi do klína. „Tss.“, vypustila jsem ze sebe a začala se smát. „Hej! Nesměj se. Nadskakuje mi kvůli tomu hlava a já se nemůžu dívat.“, rýpnul si. To mě rozesmálo ještě víc a Andy jen naštvaně zavrčel. Naštěstí se mi podařilo se uklidnit a Andy si spokojeně vydechnul. Ke konci filmu už spokojeně oddechoval a já se rozhodla, že si také zdřímnu.

Nevím jak a nevím kdy přesně jsem to zalomila, ale probudilo mě až lehké zatřesení mým ramenem. „Clary, už jsem doma, ale klidně ještě spěte.“, ozvalo se mi u ucha a já líně pootevřela oči. Uviděla jsem mamku, jak si nás prohlíží s úsměvem od ucha k uchu. Trhla jsem sebou, ale mamka mě upozornila očima, abych neprobudila Andyho. „Jak..jak dlouho už jsi doma?“, zeptala jsem se potichu. „Teprve chvilku, ale i za tak krátkou dobu jsem si vás stihla pořádně prohlédnout.“, řekla a začala se opět uculovat. „Mami!“, sykla jsem a hodila na ni vražedný pohled. „No co, to sis myslela, že to přede mnou utajíte? Kdybys k němu něco necítila, pořád bys o něm nemluvila a nejezdila bys za ním skoro každý den do nemocnice. A navíc..mně se taky líbí, takže jsem spokojená.“, řekla a jako malé dítě na mě vyplázla jazyk. „Mami..!“, protáhla jsem vesele a cítila, že se mi do tváři začíná hrnout červeň. „Nevrť sebou, ať ho neprobudíš! Vždyť spinká jako miminko.“, řekla se smíchem a odešla do kuchyně. Jen jsem za ní nevěřícně koukala a vrtěla hlavou.

„Já jsem usnul?“, řekl najednou Andy a rychle se zvedl. Promnul si oči a já se musela usmát nad tím, jak vypadal. Vlasy měl na jedné straně připláclé k hlavě a na druhé mu trčely do všech směrů, asi má stejný problém s vlasy jako já. Na levé tváři se mu vytvořili spletité obrazce od toho, jak ležel na zmačkané dece a ten jeho rozespalý výraz. Nemohla jsem si pomoct a zakousla jsem se do rtu. „Na co tak koukáš?“, řekl, když zpozoroval můj výraz. „Eh..na nic, já jen..“, začala jsem nervózně a rychle se zadívala jinam. Určitě si všiml, jak jsem ho pozorovala. „Neříkej mi, že se ti líbí, když vypadám, jako kdybych projel skartovačkou!“, řekl pobaveně a pečlivě sledoval moji reakci. Opět jsem vyprskla smíchy a tentokrát si mi i slzy spustily. „Čím že si projel?“, vydala jsem ze sebe, když jsem se snažila popadnout dech. Andy na mě koukal, jako na zjevení. „No skartovačkou.“, pípl nevinně. Hravě jsem ho praštila do ruky. „Au.“, sykl a chytil se za místo, kam jsem ho udeřila. Ihned jsem zvážněla a vrhla se k němu, abych se mu omluvila. „Andy, promiň. To jsem nechtěla.“, začala jsem, ale on se na mě jen pobaveně podíval, spiklenecky na mě mrkl, jednou rukou mi uvěznil obě moje ruce a tou druhou si mě k sobě přitáhl. „Na všechno mi skočíš.“, řekl zvesela a políbil mě. Chvíli jsem si to nechala líbit, ale pak jsem si vzpomněla na mamku a odtáhla se od něj. „Andy, přestaň.“, řekla jsem. „Co se děje?“ „Mamka je v kuchyni, už tady nejsme sami.“, pípla jsem a sledovala, jak mu to pomalu začalo docházet.

„Večeře!“, ozvalo se z kuchyně a v tu chvíli zazvonil zvonek. Společně s Andym jsem se zvedla a šla do kuchyně. „Oh, ahoj, Andy. Jsem Alicia, Claryina mamka a od teď i vaše kuchařka.“, řekla a já se plácla do čela. „Mami, co to žvaníš?“, pípla jsem, ale odpověď žádná nepřišla. Zvonek se znovu ozval. „Argh, kdo to zase otravuje?“, řekla jsem naštvaně a rozešla se do předsíně. Nadechla jsem se, abych mohla dotyčného za dveřmi vyhodit, vzala jsem za kliku a rychle otevřela. Venku stáli kluci a usmívali se na mě. „Co tady děláte?“ „Tvoje mamka nás pozvala na večeři a taky říkala, abychom Andymu přinesli věci na spaní, protože to vypadá, že tady zůstane přes noc.“, řekl Ash a významně se na mě podíval. Popadla jsem tašku, kterou mi ukazoval a rázně se rozešla do kuchyně. „Mami?! Nechceš mi něco vysvětlit?“, vybuchla jsem. Než něco stihla říct, přišli za mnou kluci a pozdravili se s mamkou. Jak já tak i Andy jsme na ně nevěřícně koukali. „Co se to tady děje?“, zašeptal mi Andy do ucha, když se ke mně dobelhal. „Nemám ani ponětí.“, hlesla jsem.

Když se kluci s mamkou přivítali, bylo mě i Andymu objasněno, o co tu jde. Mamka, hned po tom, co přišla z práce a viděla nás v obýváku, vzala můj mobil a vytočila Jakea. Domluvila se s ním, aby přišli na večeři a vzali Andymu věci s sebou, že by prý byla ráda, kdyby u nás nějakou chvíli zůstal a ona by mohla poznat mého kluka. Tím mi zalichotila. Přeci jen ho nikdo mým klukem ještě nenazval. Samozřejmě že si kluci to přespání tady přebrali po svém a mysleli bůh ví na co, ale mamka je naštěstí vyvedla z omylu. Nejprve jsem myslela, že je všechny přetrhnu, ale pak jsem se uklidnila a poslušně usedla ke stolu. Tolik jídla jsem snad ještě u nás doma neviděla. Všem přetékaly talíře a  bylo vidět, že jim chutná. Hlavně Andy vypadal, že by nejraději snědl všechno. Ani se mu nedivím, když musel celou dobu jíst jen nemocniční stravu. Jake se tvářil, že asi omdlí slastí a neustále mamce večeři vychvaloval. „Paní Alicio, myslím, že k vám budu chodit na jídlo častěji.“, řekl s plnou pusou. Odpovědí mu byl výchovný pohlavek od Ashe. „S plnou pusou se nemluví, Jakeu.“, dovolil si říct nahlas. „Ale mě to chutná, tak nemůžu mít v puse prázdno.“, bránil se.

Nakonec se všechno snědlo a zbytek mého i mamky jídla si kluci hravě rozdělili mezi sebe. Nechápu, jak to všechno mohli spořádat. Stejně to na nich nikde vidět není. Pořád to jsou chodící kostry, jak je mamka nazvala. Po večeři se CC hrnul umýt nádobí a já řekla, že máme myčku. To mu v tom stejně nezabránilo, a tak jsme se dalších patnáct minut smáli tomu, když dal CC lžičku pod proud vody a dostal pořádnou sprchu.

Přiblížila se desátá hodina a kluci řekli, že už půjdou domů. Ráda bych s nimi odešla do vily, ale nemůžu tady mamku nechat zase samotnou. Rozloučila jsem se s nimi a šla ukázat Andymu, kde je koupelna, kam si může dát věci, prostě taková malá prohlídka našeho domu. Mamka řekla, že už si půjde lehnout, protože ráno musí do práce odjet dřív a já zůstala s Andym stát na prahu svého pokoje. „Tak co budeme dělat?“, zeptala jsem se neutrálně a sedla si na postel. Andy se jen tak rozhlížel po pokoji a zkoumal moji výzdobu. Nábytek byl černý a zdi jsem měla bílé a polepené plakáty především s BVB, ale sem tam se objevili třeba i BMTH, FOB a pár dalších. „Máš to tady hezký.“, řekl a já jen zavrtěla hlavou, protože neodpověděl na mou otázku. „Děkuju, ale ptala jsem se, co budeme dělat?“, řekla jsem a zasmála se. „Pokud by ti to nevadilo, šel bych už spát. Jsem z tý nemocnice nějakej divnej a rád bych si odpočinul.“, odpověděl a sedl si vedle mě. „Jasně že mi to nevadí. Taky jsem dost unavená, jen jsem se ze slušnosti zeptala.“

Poté jsem si vzala věci na spaní a odběhla do koupelny. Vrátila jsem se, jak nejrychleji to šlo, abych Andyho nezdržovala, ale on už byl natažený na mé posteli a spokojeně oddychoval. Usmála jsem se, zhasnula světlo, potichu přešla přes pokoj a uvelebila se na posteli vedle něj. „Promiň, ale já už nikam nejdu.“, ozvalo se za mnou. „To nevadí, ty čuně.“, řekla jsem a začala se smát do polštáře. „Tak teď jsi mě urazila. Za to budeš pikat.“, zabručel a otočil mě čelem k sobě. Poté mě uvěznil mezi paže a dovolil mi, abych si hlavu opřela o jeho hrudník. „To má být trest?“, rýpla jsem si. „Jo, takhle budeš spát celou noc.“, odpověděl a opřel si bradu o mou hlavu. Jen jsem se spokojeně usmála a zavřela oči. Takhle bych mohla usínat až do smrti.

Po dvou nebo tří denní pauze, ani nevím, kolik to je, tu máte další. :33

Omlouvám se za chyby, pokud tam nějaké najdete a samozřejmě vote potěší. Jestli budete mít nějakou připomínku, klidně mi ji napište. ;)

MrsBatmanJAC