Ash:

Když jsem klukům ve stájích ukázal co a jak mají dělat, rozhodl jsem se, že se mrknu, kde je Andy s Clary. Někam se mi vypařili a já je nemohl najít. Spatřil jsem je hned, co jsem zabočil za roh. Seděli o sebe opření na plotu ohrady a dívali se na západ slunce, jak romantické. Byl jsem rád, že se konečně dali dohromady. Vždyť spolu vypadají tak šťastně, tak proč jim to trvalo takovou dobu? Občas druhé nechápu, ale co. Možná nejsem jediný.

„Ashi? Kde seš? Ten kůň se nechce otočit!“, zakřičel CC ze stájí. Ti dva ho nejspíš neslyšeli, protože se k sobě přitulili ještě více. Prošel jsem dveřmi a odpověděl jsem. „Tak zkus toho koně obejít, CC.“ Jake se mé radě začal smát a Jinxx? Ten se zamotal mezi dvě uzdy a nemohl se ani hnout. Co je tohle za paka? Pomohl jsem Jinxxovi přetáhnout přes hlavu první uzdu a druhá následně sama spadla na zem. „Konečně mě někdo vyprostil ze spárů zlé uzdy.“, procedil Jinxx. Jen jsem nad ním nechápavě zakroutil hlavou a rozhodl se, že půjdu znovu za Andym a Clary. Někdo jim přece musí říct, že už je čas jít domů.

Jakmile jsem se otočil na patě, srazil jsem se s Andym. „Oh, Ashi? Kam ten spěch?“, řekl pobaveně. Já si začal mnout čelo, protože narazit do takové vychrtliny není nic příjemného. „Jen jsem vám chtěl jít říct, že už bychom měli jít.“, utrousil jsem a vydal se za klukama k východu.

Domů jsme došli už za tmy. CC ihned zamířil do kuchyně pro nějaký alkohol, Jinxx šel zavolat Sammi, Andy s Clary se něčemu smáli v kuchyni, nejspíš CC-mu a já s Jakeem jsme sebou plácli na pohovku k televizi. Sice to nebylo zrovna záživné, ale když už není co dělat a člověk je po dni unavený, je to to nejlepší řešení. Vzal jsem do ruky ovladač a přepínal jsem jeden program za druhým.

Najednou se vilou rozezněl zvonek. „Já tam jdu!“, zavolal jsem a neochotně se zvedl z pohovky. Došel jsem do předsíně, otočil klíčem v zámku a otevřel dveře. Před nimi stála Juliet a usmívala se od ucha k uchu. Jakmile mě spatřila, úsměv na její tváři pohasl. „Máte přání?“, zeptal jsem se naoko mile a dělal, že ji neznám. Nechtěl jsem se s ní bavit, ale co jsem měl udělat? Kdybych jí zabouchl dveře před nosem, zvonila by tady tak dlouho, dokud by s ní někdo nepromluvil. „Chci mluvit s Andym, Ashley.“, řekla a já sebou trhl. Jak vůbec může ještě něco takového říct?! „On s tebou ale mluvit nechce.“, řekl jsem co nejvíce klidně, i když to v její přítomnosti bylo nemožné. „A jak ty to můžeš vědět? Ptal ses ho? Neptal.“ Myslel jsem, že po ní skočím a za vlasy ji dotáhnu daleko od vily, ale ještě by na mě podala trestní oznámení nebo tak něco. „Víš, jsme naladěni na stejnou vlnu, takže přesně vím, co chce a co ne. A teď laskavě opusť tento pozemek, nemáme na tebe čas.“, řekl jsem a práskl s dveřmi. Byl jsem nehorázně naštvaný. Jak si vůbec může dovolit přijít až k nám domů a chtít mluvit s Andym po tom, co udělala jemu a Clary? To nemá v sobě kousek citu? Vážně je to taková ledová mrcha, jak o ní všichni tvrdí?

Pomalu jsem procházel kuchyní zpět do obýváku, když v tom se ozval zvonek znovu. Prudce jsem se otočil a opět se srazil s Andym. „Sakra kdo tady furt otravuje?!“, zvýšil hlas. Chytil jsem ho za loket a zastavil v dalším pohybu. „Ty zůstaneš tady. Já to vyřídím, Andy, jasný?“, přikázal jsem. „Taky bych chtěl vědět, kdo nás takhle večer prudí, Ashi.“, řekl a vyprostil si ruku z mého sevření. „Andy! Jestli tam půjdeš, ublížíš Clary.“, řekl jsem, aniž bych si uvědomil, co to plácám. V tu chvíli se Andy otočil a došel ke mně. „Cože?“, zašeptal. „Je tam ten, kdo si myslím, že tam je?“, řekl nejistě. „Pokud myslíš Juliet, tak ano.“, odpověděl jsem. Andymu ztuhla tvář a já viděl, jak se mu vzteky začínají třást ruce. „Andy, uklidni se. Já to vyřídím.“, navrhl jsem, ale Andy do mě strčil, prohnal se předsíní, prudce otevřel dveře a začal křičet. Já šel ke Clary, objal ji a odvedl ke klukům do obýváku. „Co se děje, Ashi?“, zeptala se s vystrašenýma očima. „Nic, jen další otravní lidé. Andy to vyřídí, a pak za námi přijde.“

Andy:

Dupal jsem předsíní, abych si vybil aspoň trochu vzteku, ale čím více síly jsem dával do chůze, tím víc se můj vztek násobil. Jak si vůbec může dovolit přijít sem? Co si o sobě sakra myslí?

Zvonek se ozval znovu, já popadl kliku a prudce otevřel dveře. Za nimi stála samozřejmě Juliet a usmívala se jako sluníčko. Měl jsem strašnou chuť něco rozbít, nebo někoho uhodit, ale ženy já nemlátím, takže to v sobě budu muset udusit. Vyčkávavě jsem na ní hleděl. Uběhly možná tři minuty a nikdo z nás nic neřekl. „Ahoj, Andy.“, vypravila ze sebe sladce. Tím mě naštvala ještě víc. Dělá, že se nic nestalo, no prosím. Tuhle hru s ní hrát nebudu. Založil jsem si ruce na prsou a čekal. „Říkala jsem ahoj, Andy.“, řekla o tón podrážděněji. „Hmm.“, byla má odpověď. Juliet přešlápla na místě a zprudka vydechla. „Tak jo, když nechceš mluvit, budu mluvit já, Andy.“ „No prosím.“, procedil jsem přes zaťaté zuby.

Docela zvláštní pocit najednou nenávidět někoho, koho jste tak dlouhou dobu milovali. Ale za to zlomené srdce to stojí.

Flashback Andy:

„Ahoj, Jul. Už jsem doma.“, křikl jsem na celý dům, ale odpověď jsem žádnou nedostal. Bylo mi to divné, vždyť by Juliet měla být doma. „Možná jela nakupovat.“, řekl jsem si pro sebe a šel se do kuchyně napít. Zrovna jsme s klukama přijeli z turné a já nutně potřeboval doušek alkoholu. Celý týden jsem nemohl nic pít, protože se CC urazil a nechtěl řídit. No, aspoň jsme dojeli v pořádku, díky mně samozřejmě!

Když jsem tu palčivou touhu po whisky zaplašil, musel jsem uhasit ještě jednu. Z kapsy jsem vytáhl krabičku cigaret a zamířil na terasu. Opřel jsem se o okrajové zábradlí a zapálil si. Potáhl jsem kouř a cítil, jak se mi postupně uvolňují všechny ztuhlé svaly. Konečně jsem doma a mohu si odpočinout.

Rozhlížel jsem se po zahradě, když v tom jsem zaslechl šplouchání vody. Že by byla Juliet v bazénu? No možné to je, je přeci jen teplo, tak proč by se nemohla jít zchladit? Popošel jsem na levou stranu terasy, abych se podíval za roh domu a mohl se podívat na bazén. To však byla chyba. V bazénu byly hned dvě osoby. Na první pohled jsem poznal Juliet, ale kdo byla ta druhá osoba? Že by nějaká její kamarádka?

Přelezl jsem zábradlí a skočil na zelený trávník. To se to skáče, když máte terasu metr nad zemí. Rozešel jsem se směrem k nim, ale najednou jsem ztuhl uprostřed pohybu. Juliet připlavala k té druhé  osobě a začali se líbat?! Otevřel jsem pusu údivem, až mi vypadla cigareta, kterou jsem dosud tiskl mezi rty.

Ti dva se k sobě tiskli a já věděl, že musím zakročit. Něco uvnitř mě mi sice říkalo, že to mám prohrané, ale co jsem asi tak měl dělat? Vždyť já Juliet miloval! „Jul?“, řekl jsem, jakmile jsem došlápl na dlaždičky u bazénu. Okamžitě se od toho neznámého odtrhla a podívala se mi do očí. Mokré vlasy jí padaly do obličeje a ona je rychlým pohybem ruky odhrnula. „Co?!“, prskla směrem ke mně. „Co..co to má znamenat, Jul?“, řekl jsem zoufale. Ona se začala usmívat. „Zkus hádat, Andrew.“, řekla až ledově klidně. Trhl jsem sebou. „Takže mi chceš říct, že…“, nedokázal jsem to vyslovit, ani na to pomyslet. „Tohle má být náš konec?“, běhalo mi hlavou. „Andrew, už dlouho to mezi námi je o ničem. Ty se pořád snažíš, aby to nebylo stejné, ale na mě jsi až moc citlivej. Prostě všechno moc prožíváš a ta tvoje slabost pro romantiku mě fakt nebere. Možná ze začátku to bylo fajn, ale teď už to je nuda. Takže buď té lásky, sbal si věci a odejdi.“, řekla klidně a vplavala do náručí tomu pitomcovi, který na mě koukal jako na vraha. „Chceš říct, že je mezi náma konec?“, řekl jsem s bolestí v hlase. „Vidíš, jak seš chytrej, Biersacku.“, procedila a otočila se ode mě.

Tahle slova mě probudila. Otočil jsem se na patě, došel si pro věci, které jsem měl sbalené z turné, nasedl do auta a zamířil do nejbližšího baru. Poslal jsem Ashovi zprávu, aby si mě tam večer vyzvedl, protože jsem se plánoval co nejvíce opít. Kývl jsem na barmana, který mi ihned přinesl panáka vodky a já to do sebe kopl. Poté jsem si řekl o další, zase další a další, a pak jsem to přestal počítat…

Konec flashbacku

Andy:

Juliet se nadechla, vydechla a opět se mi zadívala do očí. Dřív jsem jejímu pohledu ihned podlehl, ale teď to se mnou naštěstí už nic nedělalo. „Nechtěl by ses na chvíli projít?“, řekla medově. „Vyřešíme to na prahu. Nechci s tebou nikam chodit.“, řekl jsem příkře. „Víš, bude to na dýl a nechci, aby to slyšela Clary.“, odvětila. Jakmile řekla Claryino jméno, došlo mi, že by bylo lepší bavit se jinde. Přece jen jsem ji nechal stát v kuchyni a nevím, jestli pro ni někdo přišel, ale jistota je jistota. Nechci, aby mě s Juliet opět viděla.

Kývl jsem na souhlas, opatrně otevřel dveře, vzal svoji koženou bundu a pokynul jsem Juliet, aby šla první. Šli jsme nějakou dobu mlčky a mně bylo jedno, kam jdeme. „Tak co si chtěla?“, řekl jsem. „No, to, co se stalo, bylo..zvláštní. Jsem docela v šoku, že sis vybral moji sestru, ale tak…Od doby, co jsme se rozešli, jsi ztratil smysl pro vkus, jestli to tak můžu říct.“ „Co tím sakra myslíš, Juliet?!“, obořil jsem se na ni. Pokud mě chtěla vytočit, stačilo, aby se ukázala, nemusela se hned navážet do Clary. „Co asi, Andrew.“, opět jsem sebou ošil, když mě takhle oslovila. „Prostě, Clary je nezralá. Nikdy neměla kluka.“ „Tím spíš jsem rád, že mohu být ten první.“, skočil jsem jí do řeči. „Ty myslíš, že není jako já? Ona tě po chvíli odkopne. Jsme sestry.“, řekla klidně a zabočila do jedné temné uličky. Šel jsem taky, protože mě zajímalo, kam takhle debata dospěje. „Říkáš sestry, ale už všichni dobře víme, že jsi adoptovaná, takže není jako ty. A nikdy nebude, aby bylo jasno.“, řekl jsem stroze a teprve teď si uvědomil, že vůbec nevím, kde jsem.

Najednou se Juliet otočila a ve tváři měla opět ten vítězný úsměv. Nechápal jsem její změnu nálady, a tak jsem se raději zastavil. „Jsi příliš důvěřivý, Andrew.“, pronesla chladně. „O čem zase mluvíš tentokrát, Juliet?“, dovolil jsem si ji oslovit jménem. V tu chvíli začali z těch nejtemnějších zákoutí téhle neznámé a málo viditelné uličky vycházet divní muži. Všichni na sobě měli kapuce a vypadali, jako by v posilovně trávili 24 hodin denně. Byli nehorázně namakaní a já si v tu chvíli přišel velmi zranitelný. Tahle individua kolem mě utvořila kolečko a mně došlo, že se odsud nedostanu v pořádku. „O čem jsem mluvila? O tvé důvěřivosti. To sis jako myslel, že si s tebou vážně chci povídat o té chudince? Prosím tě, Andrew, to je směšný. Já se jen chci pomstít za to, že sis do mě dovolil strčit a já díky tomu mám naraženou ruku. Teď pocítíš bolest i ty a budeme si kvit.“, řekla medově sladkým hlasem a já ucítil první ránu pěstí na tváři. Hned po ní se přihnala další rána z druhé strany a způsobila, že se mi roztrhl ret. Bolestně jsem zavřel oči a nebránil se. Neměl jsem proti nim žádnou šanci. „Clary!“, volal jsem v duchu.

Další rána mě srazila na kolena a já si obraně skryl hlavu rukama. Následovalo kopnutí do břicha a hrudníku, při kterém jsem cítil, jak něco křuplo, že by žebro? Další kopnutí na druhou stranu hrudníku způsobilo to, co předtím, ale ještě ke všemu jsem dopadl na záda. Další rány byly mnohem častější a bolestivější a já jen zarýval zuby do rtů, abych nekřičel bolestí. Po chvíli mi někdo strhl ruce z hlavy a já neměl téměř žádnou sílu, abych se je pokusil vyškubnout. Trhl jsem hlavou na stranu, přičemž jsem si odřel tvář o hrubou zem a v tom pohybu si všiml, jak někdo napřahuje tenké dřevěné prkno, kterým mě během několika vteřin praštili do boku. Tahle bolest už se nedala vydržet a já vykřikl. Odpovědí mi byl Julietin smích a já pocítil, jak mi v očích zaštípaly slzy. Další ránu jsem schytal do hlavy a před očima se mi roztančil celý svět. Přestal jsem sebou zmítat, přestal jsem cítit studený asfalt na tváři. „Clary…“, zašeptal jsem a propadl se někam do tmy.

Neukamenujte mě, prosím. :33

Omlouvám se za chyby a případné votes/comments potěší. :)

MrsBatmanJAC