Flashback:

Teplo se mi rozlévalo celým tělem a já Andymu zabořila ruce do vlasů. Snažila jsem se polibek prohloubit, když v tom se za mnou ozvalo…

Konec flashbacku

Clary:

„Andrew?!“ Ten hlas bych poznala všude. Samozřejmě, že nebyl nikoho jiného než mojí sestry Juliet. Okamžitě jsme se s Andym od sebe odtrhli. Koukala jsem na ní jako na zjevení. „Kde se tady sakra bereš, Juliet? Neměla jsi být v tom svém bytě? A .. a jak vůbec znáš Andyho?!“, vykřikla jsem. Juliet si překřížila ruce na prsou a pohrdavě mlaskla. „Neřvi na mě, Clary. Nejsem na to zvědavá.“, odvětila. To už jsem cítila, jak se třesu vzteky. „Laskavě mi odpověz na otázky!“, prskla jsem. Sestra jen protočila očima a přešlápla na místě. „Přišla jsem si prostě ještě pro nějaký věci. Pak jste přijeli, začali se tady olizovat a já se na to už fakt nemohla dívat.“, řekla a zasmála se. „Tos přehnala, ségra!“, křikla jsem. „Tak to si nemyslím. Chudák Andrew. Líbat se s holkou, která neměla kluka…hmm, to muselo bejt nezapomenutelný.“, řekla a falešně se usmála. Myslela jsem, že ji udeřím pěstí. „Odkud Andyho znáš?!“, křičela jsem. Bylo mi jedno, že se můj hlas nese celou ulicí a že na mě kouká zvědavá sousedka. Chtěla jsem to vědět. „Odkud ho znám? Tak se ho zeptej.“, řekla Juliet a já se na něj otočila. Až teď jsem si všimla Andyho výrazu. Byl zdrcený. Ještě nikdy jsem ho takhle neviděla. V očích se mu odrážel smutek, bolest a nenávist a pohledem provrtával Juliet. Vůbec jsem nevěděla, o co jde, když najednou mi svitlo. „Počkat! Ty nemůžeš být ta Juliet. Jsi Juliet Jackson ne Simms!“, vyhrkla jsem. Na sestřině tváři se utvořil vítězný úsměv. „Ale jsem, Clary. Jsem přesně TA Juliet, se kterou Andrew byl.“ Stoupla jsem si před ní. „To není pravda! Seš Jackson, ne Simms!“, křičela jsem jí do obličeje. „Sklapni, Clary! Jsi malá hysterka. Zkus používat mozek a třeba ti už konečně dojde, že jsem adoptovaná. Prostě ti máma nechtěla dělat starosti a zmatek v životě, tak ti nakecala, že jsem Jakcson. Proboha prober se, chudinko.“, prskla směrem ke mně.

V tu chvíli jako kdybych se udeřila do hlavy. Myslela jsem, že vyskočím z kůže. Takže moje sestra chodila s Andym? S tím Andym, který mě teď políbil? A vůbec, vždyť to ani není moje sestra. Proto mě celou tu dobu nesnášela, protože jsem nebyla její rodina.

Jak jsem tak přemýšlela, Juliet se vydala směrem k Andymu, který stál na místě jako přikovaný. „Copak, Andrew? Jaká je moje sestřička? Je stejně tak dobrá jako já, nebo horší?“ Andy nic neříkal, jen bolestně zavřel oči. „Juliet, vypadni od něj!“ Sestra, vlastně cizí Juliet Simms na mě ukázala vztyčený prostředníček. „Andy…co je s tebou?“, řekla láskyplně, ale bylo znát, že to hraje. V jejím hlase bylo zlo, které směřovalo na mě, ale hlavně na Andyho, který vlastně za nic nemohl. Andy jen trhaně vydechl a zůstával stát na místě. Juliet se k němu přiblížila, přitáhla se k němu a přede mnou ho políbila. On se nijak nebránil a polibek jí dokonce opětoval. Zůstala jsem tam stát jak opařená.

Když se od sebe odtáhli, Andy prudce otevřel oči a podíval se na Juliet. Jeho dosud mrazivé oči se proměnily v tekutý med. „Chyběla jsi mi, Jul.“, vydechl. Najednou mi vyschlo v krku a hrudí mi prolétla nesnesitelná bolest. Chytla jsem se za břicho a bolestně zasípala. „Proč?!“ Skoro mě nebylo slyšet.

Andy:

Odtrhl jsem se od Clary, jak nejrychleji to šlo, protože jsem zaslechl ten hlas. Její hlas, který mě pronásledoval ve snech. Hlas, který mě tolik zraňoval a já si ho přál už nikdy neslyšet, mě teď oslovil jménem. Celým jménem., které jsem neměl rád. Pro všechny jsem byl vždycky jenom Andy a teď mě dívka, kvůli které jsem se chtěl změnit a kterou jsem miloval, oslovila Andrew. Celým tělem mi projela urputná bolest, sice ne fyzická, ale psychická. Drtila mi srdce a já se pod tou tíhou nemohl udržet na nohou. Zavřel jsem oči a poslouchal, jak se ty dvě hádají. Co se to jen stalo? Právě jsem políbil dívku, Clary, do které jsem se nejspíš zamiloval. Po tak dlouhé době jsem zase pocítil, jaké to je být zamilovaný. A teď? Zase jsem viděl ji a ona nám překazila chvíli, díky které bych poznal, jestli Clary mé city opětuje. Teď mám v sobě jen neuvěřitelný zmatek.

Přestal jsem vnímat okolí a soustředil se na to, co jsem cítil uvnitř sebe. Možná mi něco Juliet říkala, ale já to neposlouchal až do chvíle, kdy mi dala ruku na rameno. „Andy…co je s tebou?“, pronesla, a pak se ke mně přitulila a políbila mě. V tu chvíli jsem nad sebou ztratil veškerou kontrolu. Když jsme se od sebe odtáhli, nevěděl jsem, kdo jsem a co dělám. „Chyběla jsi mi, Jul.“, řekl někdo, koho jsem neznal. Vždyť jsem se zamiloval do Clary, tak kdo je sakra tohle?!

Najednou jsem si všiml Clary, která se držela za břicho a vypadala, jako by ji někdo vrazil střep do srdce. Ano ten někdo jsem byl já. „Proč?!“, zasípala přiškrceně. Chtěl jsem se k ní rozeběhnout a obejmout ji, ale Juliet mě pevně držela za ruku. Otočil jsem se čelem k ní a ona se na mě usmála, jako by se nic nestalo a ona se mnou chodila už jak dlouho. Mezi námi byl konec! Už půl roku se tahá s jinými, tak proč dělá tohle? To mě chce opravdu zničit? Nebo chce ublížit Clary? Co jí ta chudinka udělala?

„Nenávidím tě Juliet!“, prskala Clary. Juliet se pohrdavě smála vedle mě a já jen stál. Clary na mě koukala se slzami v očích a bolestně svírala rty. „Jak ti může chybět, Andy?! Vždyť je to taková mrcha!“, zašeptala, ale já ji i tak slyšel. Chtěl jsem se k ní rozejít a uklidnit ji, ale Juliet mě v tomto pohybu zastavila. Drtila mi ruku neuvěřitelnou silou a já se nezmohl ani na to, abych ji odstrčil. „Já se do tebe zamilovala, Andy.“, řekla téměř neslyšně a moje srdce vynechalo úder. Tahle slova pro mě moc znamenala, ale jejich sílu zastínil Julietin smích. „To si děláš srandu, Clary, ne?“, smála se. „Zamilovala se do Andyho. Tak to je dobrý.“, křičela a smích zmítal jejím tělem, až jsem si říkal, že mě strhne na zem.

V tu chvíli Clary zkameněla ve tváři a napřímila se. Veškerá známka o smutku nebo bolesti byla tatam. Stála tam a propalovala mě ledovým pohledem, z čehož mě neskutečně mrazilo po celém těle. Pomalu přišla blíž a zašeptala. „Kéž by tě někdo ze všechno, co jsi komu kdy udělala, zničil, Juliet.“ Poté se otočila na patě a rozeběhla se pryč.

„Konečně se mi zase podařilo dostat tě na kolena, Andrew.“, pronesla nenávistně Juliet. Tahle slova mě probrala a já do ní strčil. Nebezpečně zavrávorala, já si jen taktak stihl vyprostit ruku z jejího sevření a nakonec sebou Juliet Simms plácla o zem. „Co to děláš, ty bastarde?!“, prskala. „To, co jsem měl udělat hned! Nenávidím tě, dokážeš všechno jen zničit!“, zařval jsem a rozeběhl se směrem, kterým běžela Clary.

Clary:

Utíkala jsem, jak nejrychleji jsem dokázala. Pokud za mnou Andy poběží, určitě mě dožene. Vždyť má dlouhé nohy a na jeden jeho krok já musím udělat dva, minimálně. Snažila jsem se být silná, jak mě to učil Ben. Nikdy si nemám zlé věci od kluků brát k srdci, ale tohle nějak nešlo. Přestala jsem se tomu bránit a dovolila slzám, aby mi samovolně stékaly po tvářích.

Tak nějak jsem tušila, kam běžím, ale jistá jsem si tím nebyla. „Clary!“, ozvalo se kdesi v dáli za mnou. Byl to Andyho hlas a dole pod kopcem jsem viděla, jak vyběhl zpoza zatáčky. Chvilku jsem váhala, ale když jsem si všimla, že se znovu rozeběhl směrem ke mně, dala jsem se na útěk. Letěla jsem tak rychle jako nikdy. Nechtěla jsem ho vidět, ale i přes to jsem chtěla být v jeho náručí a nechat si to vysvětlit. „Clary!“, ozvalo se o trochu blíže než předtím. Jak je to možné? Utíkám tak rychle, ale on se i tak přibližuje.

„Makej, Clary! Dokážeš mu utéct.“, motivovala jsem sama sebe. „Clary!“, zakřičel zase o kus blíž. „Ne. Ne! Ne!“, křičela jsem v duchu. Nesmí mě dohnat, já nechci, aby mě takhle viděl. Nechci, aby mi to vysvětlil, chci být sama. „Clary, počkej!“, ozvalo se jen o pár desítek metrů za mnou. Sakra! V tu chvíli jsem spatřila cíl svého útěku. Stáj, ve které mám od zítra nastoupit na brigádu. Začala jsem utíkat tryskem a snažila jsem se z toho běhu vymáčknout co nejvíce. Pokud Andymu uteču až do stájí, mám šanci na útěk. Možná jsem zbabělá, možná hloupá, ale nechci ho vidět. Políbil Juliet a řekl, že mu chybí! Nestojím mu ani za pohled. „A proč za tebou asi běží, Clary?“, ptala jsem se sama sebe. „Sklapni a utíkej!“, okřikla jsem se. „Clary, stůj!“, vykřikl, ale to už jsem otevírala bránu stáje a prohnala se kolem prvních boxů. Mohla jsem si vzít jakéhokoli koně, ale já chtěla toho jednoho vyprošeného, kterého mi majitel věnoval, když jsem ztratila Bena. Možná to je divné, ale zvířata mi někdy nahrazují lidi.

Doběhla jsem k poslednímu boxu, kde stál můj milovaný fríský kůň Argo. Prudce jsem otevřela dvířka, popadla luk a šípy (Ani nevím proč jsem je brala), dala jsem Argovi černou uzdu, ani jsem se neobtěžovala brát dečku a sedlo, jen jsem ho vyvedla z boxu a zamířila ke dveřím, kterými jsem vběhla do stáje. „Clary, kde jsi?!“, ozvalo se zvenčí. Zastavila jsem se a snažila se otočit Arga. Ten samozřejmě na mé povely poslouchal. Při tom pohybu jsem koutkem oka zahlédla, jak Andy nakoukl do stáje a zaslechla jsem, jak zalapal po dechu. „Clary, počkej! Chci ti to vysvětlit!“ Na nic jsem nečekala, rozkopla jsem zadní dveře a vyvedla Arga ven. Slyšela jsem, jak se stájí rozléhají Andyho kroky, a proto jsem se vyhoupla na Agův hřbet. Stál klidně a já si mohla hravě přehodit luk a toulec s šípy přes rameno. Pobídla jsem Arga ke kroku a on se poslušně vydal kupředu. „Clary, prosím!“, vykřikl Andy zoufale. Zatáhla jsem za Argovu uzdu a tím ho přinutila zastavit. „Co je, Andy?“, zeptala jsem se a znělo to bohužel víc otráveně, než jsem chtěla. To ho asi na chvíli přinutilo mlčet. „Clary, nemá cenu mu utíkat. Přeci tě políbil! Kdyby to neudělal, tak mu na tobě nezáleží.“, napomínalo mě moje svědomí. Sice to dělám nerada, ale musím uznat, že má tentokrát asi pravdu. Pobídla jsem Arga, aby se otočil a já se mohla na Andyho podívat.

Když jsem viděla jeho utrápený výraz a to, jak po náročném běhu popadá dech, bylo mi ho strašně líto. Nejraději bych z Arga slezla a vrhla se mu do náruče, ale tím bych mu dala najevo, že mu vše prominu, že ani nestačí mrknout. To nemůžu dopustit. „Co potřebuješ, Andy?“, zeptala jsem se o tón mileji. Andy konečně vzhlédl a zarazil se. Na mě musel být báječný pohled. Holka celá v černém s rozcuchanými vlasy, která sedí na černém koni s lukem a šípy na zádech a po tváři má rozteklou řasenku a tužku, kdo by se mě nebál? Zavrtěla jsem hlavou, abych takové myšlenky zahnala. „Chci ti to vysvětlit, Clary. To co se stalo se nemělo stát. Vůbec jsem nevěděl, že tvá …sestra je..“, řekl a zadrhl se. Bolestně jsem zavřela oči. „Ani já nevěděla, kdo je.“, vydechla jsem, „ale chtěla bych se ti omluvit, že kvůli mně si ji musel zase vidět. Můžu za to já, Andy.“ Andy okamžitě začal vrtět hlavou. „Ne! Jak už jsi řekla, nevěděla jsi to! Nesmíš z toho vinit sebe, vždyť já jsem ti ublížil.“ „Andy, to …nech toho. Taky mám na tom svůj podíl. Kdybych vás nenutila, abyste šli na Benův pohřeb, kdybych nešla na váš koncert, neznali byste mě a neměli byste se mnou žádné problémy.“ Andy vykulil oči. „Co to plácáš? Kdybys na náš koncert nešla a kdyby se Benovi nestala ta nehoda, nikdy bych tě nepoznal, Clary!“, ohradil se. „Ano a nikdy by ses nemusel znovu vidět s Juliet!“, opáčila jsem zase já. „To možná, ale já bych to neměnil, protože díky tobě jsem zase přišel na to, jak krásné je někoho milovat!“, řekl už poněkud naštvaně.

Nevěděla jsem, co mu na to říct. „Andy..“, začala jsem, ale on mě přerušil mávnutím ruky. „Clary, neříkej nic. Měl jsem ti to dát najevo už předem. Prostě jsem se do tebe zamiloval a já bych ti to řekl i dřív, kdyby nám tu naši chvilku nepřekazila ona!“ V tu chvíli jsem na něj zůstala jen koukat. Co mu mám na to říct? Jake měl pravdu, když se mi to snažil naznačit a já tomu nevěřila. Ani ve snu jsem si nemyslela, že by se do mě mohl zamilovat Andy Biersack. „Nevím, co mám říct, Andy.“, vypadlo ze mě a já si rychle dala ruku před pusu. Andy se zasmál. „Nemusíš říkat nic.“, řekl Andy a nastalo takové ticho, ve kterém bylo slyšet jen Argovo tiché zaržání. Jinak se ve stáji neozývalo nic.

Nevěděla jsem, co dělat. Nejistě jsem po Andym pokukovala a všimla jsem si, že se snad trochu červená. Pokud se červená Andy, já už dávno musela být jako rajče. „Víš ty co? Připravím ti jednoho koně a ukážu ti, jaké to je shlížet na svět z koňského hřbetu, chceš?“, navrhla jsem. „To bych byl moc rád, ale dnes už toho na mě bylo až moc. Domluvíme se na jindy, Clary. Snad to nevadí.“, řekl trochu vyhýbavě Andy. „Dobře. No…já už pojedu. Pozdravuj kluky.“, řekla jsem potichu. Andy jen souhlasně pokýval hlavou a otočil se na patě. „Clary, řekni to, na co myslíš celou dobu, co se ti omlouval.“, napomínalo mě moje svědomí. Asi bych to opravdu měla udělat. Přeci jen byl dnešek velmi zvláštní. Zhluboka jsem se nadechla. „Andy!“, křikla jsem směrem k němu a on se ihned otočil. Koukal na mě se zájmem v očích a mně se v krku utvořil obrovský knedlík. „Pokud mu to řeknu, tak ho zklamu.“, říkala jsem si sama pro sebe. „Na druhou stranu to třeba po dnešku pochopí.“, povzbuzovalo mě svědomí.

Andy přešlápl na místě. „Potřebovala jsi ještě něco, Clary?“, řekl s úsměvem. Kývla jsem hlavou. Pevně jsem zavřela oči a řekla to, co jsem ani říct nechtěla. „Myslím, že by bylo lepší na všechno, co se stalo po pohřbu zapomenout..“ Opatrně jsem otevřela oči a viděla, jak Andymu na tváři pohasl úsměv. „Po..počkat…i na to, co bylo mezi náma?“, řekl a já poznala, jak špatně mu to jde přes rty ven. „Ano…i na to.“, odpověděla jsem a cítila, jak se mi v očích opět utvořily slzy. Andy pomalu spustil ruku, kterou si až do teď nervózně žmoulal vlasy, a zůstal na mě nevěřícně koukat. „To..to pro tebe nic neznamenalo, Clary?“, zeptal se a hlas mu přeskočil. „Ovšemže znamenalo, ale..já nemůžu..“, vyhrkla jsem, pobídla Arga k lehkému cvalu a odjížděla pryč. Nechala jsem tam Andyho stát, samotného a mnou raněného.

Ňah, máte tu další. Snad se líbí. :33

Omlouvám se za chyby a prosím o votes/comments. ^^ Sockuju, já vím, meh

MrsBatmanJAC