Flashback:

„To jsem blázen.", řekl CC a sedl si na postel. Na nic jsem nečekala, lehla si na záda a vší silou kopla zespodu do matrace. „AAA!", vykřikl CC a já se začala smát jako pominutá. Najednou mě někdo čapnul za nohy a vytáhl z pod postele. Byl to Andy.

Konec flashbacku

Andy:

Pokud Clary chtěla, abychom se lekli všichni, tak se jí to neuvěřitelně povedlo. Myslel jsem, že ji přetrhnu. Když se začala smát, sáhl jsem pod postel a vytáhl ji za nohy zpátky. CC se ještě pořád klepal strachy a já se neudržel a začal se smát taky. Během chvíle jsme se všichni váleli smíchy na zemi, než nás přišla seřvat sestřička, že jsme v nemocnici a děláme moc velký hluk.

Když jsme se uklidnili, ukázal jsem Clary na stůl. Povedlo se nám na třetí pokus upéct malý dort. Byla z něj nadšená a abych řekl pravdu, myslím, že se jí v očích ukázaly i slzy. Byl jsem rád, že jsme ji dojali. Z ničeho nic vypískla. „Hromadné obětí!" Vypadalo to, že nás každou chvíli umačká. Po kolektivním objímání jsme si nechali přinést papírové talířky a nakrájeli dort. Původně měl být jen pro Clary, ale ona trvala na tom, že si každý vezme aspoň kousek.

Když se přiblížil konec návštěvní doby, přišel do pokoje doktor. „Vážení, podle výsledků testů musím říct, že se stav slečny rapidně zlepšil. Myslím, že pro vás udělám malou výjimku a propustím ji už dnes. Pan Biersack a pan Purdy, pokud si dobře pamatuji vás dva..", řekl a ukázal na mě a Ashe, „ .. se mi zaručí za to, že se o slečnu postaráte a při případných potížích, které ale neočekávám, se s ní ihned dostavíte na kontrolu. Přeji hezký večer.", zakončil doktor svůj proslov odešel.

Clary se ihned pustila do balení. Když narazila na svoje oblečení, poprosila nás, abychom na ni počkali venku. Ještě stále byla v nemocniční košili a chtěla se převléknout. Poslechli jsme a vyšli ven na chodbu. CC se ihned ujal slova. „Já jsem tak rád, že už s náma dneska odjede." Spokojeně jsem kýval hlavou. „Mohli bychom udělat konečně tu party, která byla naplánovaná na včera.", napadlo Jakea. „Jo..skočím objednat pizzu a koukneme se.." „Na Batmana!", skočil jsem Jinxxovi do řeči. Ash se chytl za čelo. „Proč já? Proč zrovna já musím minimálně jednou měsíčně čučet na Batmana? Sakra! Vždyť už to známe zpaměti, Andy!", rýpnul si. Vyplázl jsem na něj jazyk, když v tom se otevřely dveře a z nich vyšla Clary. „Kdo tady mluvil o super hrdinech?", řekla se zájmem v očích. Udivilo mě, že je má taky ráda. „No...to bylo původně v plánu na včera, teda. Chtěli jsme objednat pizzu, to šel teď zařídit Jinxx, a pak mrknem na Batmana, jak už jsi jistě slyšela Andyho.", objasnil CC. „Jé, to je super. Aspoň nejsem jediná, kdo má slabost pro hrdiny od DC," řekla Clary a celá se rozzářila.

Po chvíli přišel Jinxx a vzal Clary věci, které nesla v ruce, a popoběhl od ní. „Vím, co mi chceš říct, ale já ti ty věci prostě vezmu. Jsem gentleman, jak říká Sammi.", řekl Jinxx a obdařil ji zářivým úsměvem. Clary se zachichotala. „Díky ti!" Celou dobu, co jsme šli, jsem měl neskutečnou chuť vzít ji za ruku, ale stejně jsem to neudělal. Byla to jen chuť, nebo spíš bláznivý nápad, ale nechtěl jsem, aby si kluci zase něco mysleli. Stačilo, co si o nás povídali ráno.

Jak jsem tam vedle ní šel, najednou mi Clary zmizela. Prudce jsem se otočil a viděl ji na Ashových zádech. „No co?! Je to přece marod, tak nebude chodit po svých!", ohradil se Ash. Clary se zasmála a chytila ho za vlasy. Postupně tahala za pramínky, aby Ash zatáčel a nenarazil s ní. Celou cestu dělali kraviny a já se ujistil, že ji mezi sebe konečně přijali. Teď už nebudou moci říkat, že ji znám jen pár dní a že je pro nás všechny vlastně cizí, protože ji už mají také rádi.

Ash:

Jakmile jsme dorazili k autu, opatrně jsem Clary postavil zpátky na zem. „Sice nejsi pravý kůň, ale posloucháš na povely v celku dobře.", utrousila. Nevím proč, ale zalichotila mi tím. Asi jsem se v tu chvíli jako kůň cítil. „A dostávají koně za poslouchání odměnu?", zeptal jsem se a při tom pozoroval Andyho výraz. Celý ztuhl a vyčkával, co Clary udělá. „No, samozřejmě, ty můj oři!", vykřikla a rozcuchala mi vlasy. Nesnášel jsem to. Teď si je zase budu muset upravit. „To byla teda pěkná odměna, děkuju.", řekl jsem naoko smutně. Na to už nic neřekla a nastoupila do auta. „Kdo bude řídit?", zeptala se a po očku se podívala na CC-ho. Ten se na ni usmál a skočil za volant. „Samozřejmě že já. Kdo jiný by nás dopravil domů v tak krátkém časovém rozsahu, že?", křikl, zastrčil klíčky do zapalování a dupnul na plyn. Dodávka se opět nekontrolovatelně vyřítila kupředu. „CC!", zakřičeli jsme současně.

Když jsme dojeli domů, vystoupili jsme a já chtěl Clary vzít opět na záda. „Ashi, počkej.", řekla a tvářila se velmi ustaraně. „Co se děje?", zeptal se Andy, který se zničehonic objevil vedle nás. „Doufám, že se to nedoví mamka..myslím to s tím řezaním.", řekla a vyplašeně se rozhlédla kolem. „Mysleli jsme, že jí to když tak zavoláš sama, pokud budeš chtít. Andy totiž říkal, že slíbil, že na tebe dá pozor." Clary kývla hlavou. „Dobře...díky. Půjdu teď do pokoje a zavolám mamce." Kývli jsme hlavou a sledovala ji, jak odchází směrem do vily. „Snad si zase nic neudělá.", pípl Jake. Andy se na něj nasupeně podíval. „Na to ani nemysli, Jakeu.", prskl. Popostrčil jsem Jinxxe, který mi překážel v cestě, a vešel dovnitř.

Clary:

Pomalu jsme vyšla schody, byla jsem přeci jen zesláblá. Otevřela jsem dveře do pokoje, popadla mobil a vytočila mamky číslo. Zvedla to téměř okamžitě.

„Ahoj, zlato, tak jak se máš?"

„Ahoj, mami. Musím říct, že díky klukům mnohem lépe. Jak se daří tobě?"

„Ani se neptej. Konečně se mi podařilo dokopat Jul k tomu, aby si našla byt. Teď jí musím pomáhat balit věci, takže tak."

„To ti fakt nezávidím, mami.", ušklíbla jsem se. Znám Juliet. Ta když se má někam sbalit, potřebuje pomoc od všech, kteří jsou nablízku.

„To jsi teda hodná, Clary. Aspoň trochu bys mohla se svou matkou soucítit.", řekla a zasmála se. Jak já svou mamku zbožňuju.

„Ale prosím tě. Zas tak hrozný to nebude.", zasmála jsem se.

„No, jsem ráda, že jsem tě slyšela..joo..nepotřebovala jsi náhodou něco?"

„Víš..stala se taková menší nehoda a .. řízla jsem se o sklo do ruky a..postě to byla hlubší ranka a kluci se o mě báli, tak mě zavezli do nemocnice a...jen mi to zavázali, takže se nemusíš bát. Jsem v pořádku, jen jsem ti to chtěla říct." Jak já nesnáším lhaní. Ale copak můžu mamce říct, co jsem udělala? Posledně, když se mi to stalo, doporučila doktorka mamce, abych navštívila psychologa. Kéž by jen psychologa. Jakmile jsem vyšla z ordinace, slyšela jsem tu babu, jak navrhuje mamce hospitalizaci na psychiatrii. Prý mi to mělo pomoci.

Z přemýšlení mě vytrhla mamka.

„Opravdu jsi v pořádku, Clary? Andy se mi zaručil, že se ti nic nestane..", začala vyšilovat.

„Ano mami, jsem v naprostém pořádku. Říkám, že to byla nehoda. Prostě nešťastná náhoda, nic víc."

„Jsem ráda, že si mi to řekla. Víš, co? Utíkej za klukama a bav se. Podle tónu hlasu mi přijdeš vyrovnanější. Mají na tebe dobrý vliv a ten Andy vypadal moc mile. Líbil by se mi.", řekla a já cítila, jak se mi po tváři rozlévají červené fleky.

S mamkou jsem se vybavovala asi ještě pět minut, než jsem položila hovor. Otočila jsem se, že půjdu dolů za klukama, když v tom jsem spatřila dveře od koupelny. Rozhodla jsem se tam jít podívat. Opatrně jsem našlapovala po dlaždičkách, až jsem došla v rohu u vany. Přesně tady jsem udělala tu ohavnost. Říkala jsem si, že se žiletky už nikdy nedotknu a co se nestalo? Udělala jsem to znovu. Copak nemám pevnou vůli?

„Doufám, že to nechceš udělat znovu.", ozvalo se za mnou. Nadskočila jsem a prudce se otočila. Ve dveřích stál Andy. „Ale ne..Jen jsem o tom přemýšlela. Vzpomínala jsem, jak jsem sama sobě přísahala, že se žiletky ani nedotknu a stačí jedna rána od života a já v tom zase lítám.", řekla jsem a skryla hlavu do dlaní. Ucítila jsem, jak mi Andy omotal paže kolem boků a přitáhl si mě k sobě. „Clary, co se stalo, stalo se. To už bohužel nevrátíš, ale můžeš se tomu pro příště vyvarovat.", řekl konejšivě. „Ale co když to nezvládnu? Včera jsem si připadala, jako by moje ruce ovládal někdo jiný. Sama jsem na sebe v duchu křičela, abych to nedělala, ale stejně jsem tu žiletku použila.", řekla jsem a při tom popotáhla. Andy mě lehce pohladil po zádech. „Možná sis o tom potřebovala s někým promluvit." Nepatrně jsem přikývla. „Proč jsi na mě vlastně tak hodný?", zeptala jsem se najednou. Odtáhl se, aby se mi mohl podívat do očí. „Proč bych neměl být?" Vypadal nechápavě. „Já nevím, jen mě to tak napadlo.", pípla jsem a zadívala se jinam. Byla jsem ne svá, když mě provrtával těma jeho očima. Jako kdyby mě zkoumal nejen na povrchu ale i uvnitř. Celkově jsem se v jeho přítomnosti cítila tak zvláštně. „Nemysli na blbosti, Clary. Od toho jsme tady my.", řekl a usmál se. Souhlasně jsem pokývala hlavou a znovu se opřela o jeho hrudník. Takhle bych mohla stát až do nekonečna. Bylo to opravdu příjemné.

Dnes jsem přidala tři kapitoly, abych vám vynahradila to, že tady do neděle možná do pondělka nebudu. Snad mi to prominete. :)

Až se vrátím, napíšu další a přidám je sem. ;)

MrsBatmanJAC