Josef se ploužil ulicí rychlostí umírající krysy. Kdysi hrdě vztyčené fialové číro, které v lepších časech barvil hypermanganem, splihle viselo přes levé ucho.

Navzdory vizáži rezignovaného ztracence, kterou si Josef cíleně pěstoval, jeho vnímání bylo zbystřené. Číhal na jakoukoli kořist, která by se mu mohla naskytnout. Nepozorný turista s nedbale uloženou peněženkou? Žádný problém. Ukládáte nákup do kufru auta, zatímco mobil na vás čeká odložen na střeše? Bez obav, Josef se vám o něj postará. Nechali jste otevřené okénko aby se auto nepřehřívalo? To od vás nebylo moc prozíravé.

Celkově ošuntělý dojem neschopného pobudy byl dokonalou společenskou maskou, ze které svítily jen živé černé oči, momentálně skenující vozovku hned u chodníku. Pod obrubníkem bývá vajglů nejvíc a občas se tam zakutálí i mince. Občas zvedl hlavu a monitoroval okolí. Jeho pohled se neustále vracel k novému billboardu, který se přes noc objevil na fasádě secesního rohového domu.