Protože...proč ne...
🤡
≤) )≥
|  |
|  |
|  |
_|  \_
———————————

Uběhly již dva týdny od obou nepříjemných incidentů. Atmosféra mezitím poměrně nehezky zhoustla. Každým dnem a každou hodinou jsem si myslela, že si nervozitou na rukou prokoušu i tkáně a z mých vlasů zbude pouze starobylé koště s pár chlupy.

Goeum stále ve škole chyběla. Zbytek party se neustále ptal na detaily jejího zmizení. K nim přirozeně nechyběla ani má vlastní zvědavost. Víme odkud zmizela a víme, kde se zase objevila. Ale to, co se dělo mezitím nám stále chybí. A oběť záhadného zmizení a znovu objevení se pořád odmítá něco sdělit.

Asi bych mohla i dodat, že kromě těchto věcí se mi od onoho víkendu v mysli objevuje jedna osoba jménem...

,,Au!'' zajíkla jsem, když mi na hlavě přistál pohlavek. Zvedla jsem pohled od své svačiny na Rayoung, od které fyzická bolest přišla. Hned vedle ní se na mě už šklebila Jackie. ,,Asi máš nějakého nápadníka,'' řekla a ukázala za mě.

Díky docela hezkému počasí jsme měli možnost se najíst venku. Naše postavy se proto dnes rozhodly zamigrovat na schody u hřiště, které lze najít v areálu školy. Přirozeně.

Okem jsem se pokusila o nenápadné nahlédnutí. V mé hlavě to vypadalo slušně, ale realita byla zaručeně obrácená, a tak to připomínalo spíše civící sochu při mučení.

Jackie měla pravdu. Dokonce se, pro mě neznámý student, rozešel k nám. Určitě mi byl povědomý, ale nedokázala jsem si ho s něčím spojit, či ho přiřadit do třídy a k ročníku. V ruce mezi prsty mu proklouzávaly dva předměty. Divím se, že mu z nich nevypadly, protože chlapec se zdál hodně nervózní.

,,Um...ahoj. Já-já...jmenuji se Park Wooseok,'' řekl a uklonil. Na tváři mu pohrával nervózní úsměv, který jsem mu opětovala. Musím podotknout, že vypadal ve chvíli docela roztomile.

Ale ne tolik jako Taehyung. Ano, Tae... Počkat, co?!

Zběsile jsem zakroutila hlavou a pozastavila se nad svou myšlenkou.

Co že to bylo?! Taehyung co?

,,Promiň, co jsi říkal? Moc jsem...upřímně nedávala pozor. Omlouvám se,'' stočila jsem nervózně ruce do klína.

Jung Taehee, na co sakra myslíš!

Wooseok se podrbal na zátylku a zopakoval: ,,Vím...teda...všiml jsem si, že ve čtvrtky si většinou obědy nebereš tak mě napadlo...ti koupit něco menšího k zakousnutí.''

Jakmile dořekl svou myšlenku, před obličejem mi přistálo pití a kimbap. Má ústa se překvapením zkřivila do ‚O'. Je to poprvé, kdy jsem něco takového dostala od cizího člověka, a navíc od kluka ve škole.

Chystala jsem se mu poděkovat, ale v tu ránu mi dobroty zmizely z očí. Pohled mi sjel na cizí ruce, které věci sebraly.

Počkej, to bylo moje! zafňukala jsem v hlavě.

Vyšpulila jsem dolní ret a smutně se dívala na sebrané jídlo. Okolí mi přišlo podezřele tiché. Avšak po zaslechnutí specificky hlubokého hlasu mi později došlo, oč se jedná. Přestala jsem se tvářit ublíženě a podívala se nad sebe.

,,To není pro tebe,'' zamumlal Wooseok. Taehyung s Hoseokem ho na místě zabíjeli mlčky pohledem, dokud neodešel.

Tak moment. Ještě jednou poprosím o rekapitulaci minulosti. Taehyung a kdo?!

,,Hoseok?!'' vykřikly jsme všechny naráz. Na nic nečekali a každý mě z jedné strany popadl za paži. ,,Běžte se někam schovat, jestli chcete ještě zítra spatřit denní světlo!'' zařval na ně naštvaně Hoseok. Mé kamarádky tam zmateně seděly a nevěděly, co dělat. Stejně jako já.

Z rychlé chůze se stal běh. Zmateně jsem se snažila z výrazů obou chlapců něco vyčíst, ale jediné, co se mi tak nějak dařilo bylo s nimi udržet krok. Cesta mi nebyla neznámá, avšak stále jsem netušila o co jde. ,,Hobi...''

,,Drž hubu, Taehee. Teď na to není čas,'' rázně mě odmítl. Ve snaze se ještě něco dozvědět jsem se otočila na Taehyunga, ale ten mi akorát mlčky a pohledem zavřel veškerý proud otázek, který mluvil za vše.

Mým organismem se zničehonic rozproudil adrenalin, který proudil každým nervem a projel snad všechny komůrky mého těla.

Jen tak tak jsme stihli doběhnout dostatečně daleko od vchodu školního areálu. Jestli mám definovat hození mého těla do křoví jako měkké přistání, tak je to od té definice sakra daleko. Instinktivně jsem si při dopadu hlavu zakryla rukama a stočila se do klubíčka.

Co jsem v situaci nepostřehla, spíše nevnímala, bylo další tělo, které mě mělo údajně chránit. Má ústa vypustil křik, a to především ve chvíli, kdy jsem z dáli zaslechla výstřel. Ano, výstřel. Opakovaný.

I když jsem zvědavý člověk, který se noří do všech možných problémů...tohle bylo na mě moc. Myslím si, že není divu, protože nikdo by si nepřál se dostat do přestřelky ve škole. Jednoduše mi kvůli obrovskému šoku vypovídal zrak službu a stejně tak vědomí.

Poslední, co si pamatuji byl Taehyung, který se nade mnou skláněl, na hlavě se mu začínaly objevovat kapky potu a Hoseokova rozmazaná postava, která se krčila ve střehu s...

Pistolí?

•••
Píše den nevím který (tipuji velké prázdniny - rok 2021), ale toto meme by už chtělo poupravit...respektive opravit datum 🥲🥲💅🏻
Dnešní datum (aneb datum vydání): 11.2.2022
•••

JÁ, KDYŽ SE SEKNU V PŮLCE DĚJE A NEJDE MI SI VZPOMENOUT, ANI VYMYSLET NIC NOVÉHO:

(literally je to vždycky skoro jediný, co mi brání napsat další kapitolu 🥲...)

Ach, jak já vás miluju <3333 ❤️

Pamatuje si někdo, jak jsem někde kdysi DÁVNO zmiňovala asi už v roce 2019, že bych ráda tento příběh napsala max. do 30. kapitoly? :')))

Jen tak mimochodem se omlouvám za neaktivitu a za chyby...Nicméně doufám, že jste si to dnes aspoň trochu užili. Trvalo mi sakra dlouho se od něčeho odpíchnout a zase se v tom rozepsat.

Děkuji Vám za přečtení a věřím pevně, že se snad zase brzy uvidíme ❤️❤️👁👄👁

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️