Nedočkavě jsem pozorovala hodiny na stěně, které ukazovaly skoro konec vyučování. Odpočítávala jsem poslední minuty, a po zazvonění s radostí z třídy vyběhla. Dneska byl opět den na nic, stejně tak škola, do které se mi vůbec nechtělo.

Měly jsme se s Jackie a Rayoung po škole sejít kvůli Goeum, která se stále neozývala, ale Jack do toho něco vlezlo, takže se schůzka odložila. Již převlečená,  jsem si dávala do tašky knihu z které jsem nutně něco potřebovala. Zavřenou tašku jsem si pak dala na záda a vyrazila ke vchodu školy.

Když tak zpětně přemýšlím, je to už týden, co se snažím Taehyunga ignorovat od toho incidentu se snídaní, kdy mě doběhl a chtěl mi ji předat.

Ve škole jsem si ho taktéž přestala všímat. I když ho občas potkám, nevím co vše mu dělají nebo nedělají. V podstatě jsem si zakázala na něj jakkoliv myslet vzhledem k jeho nevděčnosti.

Ano, stále mě užírá, že si nenechal a pravděpodobně ani nenechá pořádně pomoct.

Ze svých myšlenek jsem byla vytrhnuta, jakmile tělo pocítilo tvrdý náraz na zem. Mé tělo ho pocítilo.

,,Čum na cestu, blbko," odfrknul si posměšně někdo. K úmyslnému uchechtnutí se přidal další a další cizí smích. Pozvedla jsem hlavu a spatřila mně, neznámé dívky.

Dívky jsem nepoznávala a taky nechápala, proč to udělaly. Zapřela jsem se dlaněmi o zem a pomalu se snažila vstát. Během toho jsem mohla spatřit má odřená kolena, na což jsem sykla bolestí. Opatrně jsem si ruce o sebe oprášila, stejně tak sukni a se zkřiveným obličejem se okolo sebe porozhlédla.

,,Podívejme se na to, není tohle ta naše slavná prvačka?"

Brunetka, jež zřejmě panovala této skupince mě vzala silně za ramena a opět mým tělem praštila o zem, tentokrát na záda.

,,Soo-ah říkala, že se prý bavíš s Kimem. A Jaesun tě s ním dokonce viděl, což se mu samozřejmě nelíbilo."

Zamračila jsem se a snažila se zapřít o lokty. ,,Co chceš? A kdo vůbec jsi?" vydala jsem ze sebe.

Dívka se uchechtla a dala ruku v bok. ,,Tsk, prej kdo jsem? A proč jsem to udělala? Řeknu ti to jednoduše. S Taehyungem se tu nikdo nebaví a ani bavit nebude, rozumíš? Je to pouhý odpad této školy, kapišto?"

,,Ne, nerozumím. Nic neudělal a vy si na něj takhle zasednete."

Brunetka se ironicky zasmála a shlédla na mě. ,,Že nic neudělal? Tak proč ho nemálo krát vyslýchali a vyšetřovali na policii? Myslíš, že to nevíme? Akorát ředitel se to snaží vždycky nějak ututlat, idiot."

Vyšetřovali? Oni ho fakt...

,,Nedívej se tak blbě a překvapeně. Každý to ví a kvůli tomu se s ním taky nikdo nebaví a ani bavit nechce. Říká se, že je součástí skupinky, které dělá nepěkné věci. A když říkám nepěkné, tak myslím fakt odporné. Pro tvou informaci, nemám na mysli nějaký Talk, ale realitu," zdůraznila.

O té dívce, co z této školy zmizela jsi určitě slyšela, že?"

Poslouchala jsem, co říkala a nechtěla tomu věřit. Rozhodně mi tyhle věci k Taehyungovy nepasovaly. Řekla bych, že si vymýšlí, ale na druhou stranu něco podobného mi už naznačovaly holky, což se mi nezamlouvalo.

A pak taky, je tu Hoseok, který říká, že jsou to blbosti. A on, jakožto hlavní drbna této školy a čtvrťákem, by to měl vědět ,,nejlépe".

Jsem znepokojená.

Ucítila jsem tak silnou palčivou bolest, až mi málem vytryskly slzy. Chytla jsem se za tvář.

,,Tak ještě jednou, abychom si to vyjasnily. S Kimem se bavit prostě nebudeš, i kdyby..."

,,Yah, nenavážej se do ní!" ozval se hluboký hlas a mně se zatemnilo.

To nemůže být...

Brunetčin doprovod odstoupil o krok dál, a já spatřila osobu s hnědou kšticí, zatínajíc pěsti. Sjela jsem ho od hlavy k patě.

,,Fakt je to on," zamumlala jsem si pro sebe.

,,Jéje, princ na bílém koni přiklusal," protočila dívka očima, jejíž jméno jsem stále neznala. Podívala se na mě a poté jeden pohrdavý pohled věnovala Taehyungovi. Ten jí na oplátku propaloval díru do těla a nic neříkal.

,,Tsk tsk, nevím jestli ji litovat, nebo házet na stejnou stranu, jako jsi ty. Ke koši." Zakroutila hlavou, pokynula svým kamarádkám a měla se na odchodu. ,,Blbečku," pronesla k němu, než se ztratila z dohledu.

,,Pfft, sama vypadá jako květák," odfrknul si a poklekl. ,,Dobrý?" optal se mě a podal mi ruku, na kterou jsem nečinně přihlížela. Tímto gestem mě překvapil. Taehyung přece nikdy nenavazuje takovýto kontakt. Dokonce bych řekla, že je to jeho pravidlo.

,,Když tu ruku budeš hypnotizovat, fakt nezmizí," promluvil s pobavením v hlase. Bylo to poprvé, co jsem u něj mohla vycítit nějakou emoci. A smích? O tom ani nemluvím.

Rychle jsem zatřepala hlavou, ruku odstrčila a postavila se na nohy sama. Odřeniny mě sice štípaly, ale nebylo to nic hrozného. Znovu jsem si oprášila oblečení a podívala se na kluka přede mnou.

,,Nedívej se na mě jako na svatý obrázek. Je to nepříjemný," zamračil se a jakékoliv pocítění bylo pryč.

Asi očekával cokoliv, co bych pronesla, ale takovou radost jsem mu nehodlala udělat. Sebrala jsem si tašku a aniž bych se na něj podívala, dala jsem se k odchodu.

,,Počkej!" vykřikl a doběhl mě. Postavil se před mou maličkost a chytil mě za ramena. ,,Nějaké to děkuji by nebylo?"

Pozvedla jsem obočí. ,,Děkovat ti? A za co? Za nic nedělání?"

,,Kdybych nepřišel, mohla by tě zmlátit, věř mi. Znám její povahu. Neudělala by to holce poprvé."

Ošila jsem se naschvál pod jeho dotekem, a tím i setřásla jeho ruce, kterýma mě držel za ramena. ,,Tak by mi dala větší facku za to, že jsem nic neudělala no. To je toho." Odstrčila jsem ho a pokračovala v cestě domů.

Kdo si myslí, že je? Být chladný jako led a pak se náhle chovat jako kamarád? Nechat s sebou zacházet jako s kusem hadru?

,,Taehee..." zašeptal, já ovšem toto tiché zvolání mého jména ignorovala. Beztak to nic neznamená.

Jenže, měla jsem se otočit?

•••
Pardon  ︵‿︵(' ͡༎ຶ ͜ʖ ͡༎ຶ ')︵‿︵ ❤️

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️