LOKI
Probudil jsem se na na zemi. Měl jsem stále svázané ruce a nohy. Neměl  jsem žádnou magii. Jedna věc mě však udivuje. Proč stále žiji? Ten DarkLight řekl, že si pro mě přijde. Když se tehdy zjevil ve vězení, myslel jsem, že zemřu. Probudil jsem se však tady. Ten písečný tvor, Tair, řekl, ať přemýšlím nad svými rozhodnutími. To nechci. Musím ho nějak podvést. Jsem přeci bůh lží a rebelie. To musím zvládnout.

DARKLIGHT
Po tom, co jsem odletěla z Nela, jsem letěla na svou bouřkovou planetu. Dala jsem jí jméno StormSun. Když na jedné straně svítí slunce a na druhé zuří bouře, je to pochopitelné. Jediným mým štěstím bylo, že je až moc daleko. Heimdal by ji neměl moci najít. Raději jsem kolem ní stejně udělala ochrannou bariéru. A u všech okolních planet také. Heimdall uvidí obraz, jak to tu vypadalo před mým příchodem. Takže i kdybych to tu vyhodila do povětří, nepřišel by na to. Někdy si tak říkám, jaký já jsem to génius. A okamžitě se mi v hlavě objeví lepší pojmenování. Narcisista.
Šla jsem raději místo přemýšlení do středu bouře. Soustředila jsem se a udělala si z blesků pokoj. Teď, když mám na planetě Lokiho musím mít úkryt.
Celý oválný pokoj byl z blesků. Postel z nich byla pouze třešnička na dortu. Proto jsem ho ale nedělala. Udělala jsem zásuvku. Ta končila v bleskové stěně dala jsem do ní pouze mírný proud. Hotovo. Teď už jen procházka na Zemi.
Když jsem stála ve Stark Tower, všude panovala noc. Neviditelná jsem chytila obrovskou Starkovu televizi v obýváku. Ta se zneviditelnila. Okamžitě jsem nechala skrze ní projet proud, který zničil všechny možnosti na to, aby mne díky ní našli. Opatrně jsem ji sundala ze stolku a vypojila ze zásuvky. Jde se na to. Kupodivu mi přišla lehká. Vzala jsem ji a i s ní prošla sklem.
Když jsem doletěla na StormSun, zapojila jsem ji do bleskové zásuvky. Nic. Zkusila jsem tedy zvětšit sílu blesků. Povedlo se. Ukázal se tam nějaký program o vaření. Přepínala jsem kanály, až jsem našla nějaký zajímavý. Jmenoval se Percy Jackson, zloděj blesku. Jak výstižné. Dívala jsem se na něj dlouho. Nikdy však nepochopím, proč se musí lidé stále zabíjet. Bůh jim dal život a oni si ho berou. A berou ho i ostatním. Bylo mi to líto. Vzpomněla jsem si na Lokiho. Jak mohl zabít tolik lidí? Já to tak ale nenechám. Vyletěla jsem oknem. Udělala svůj cvik v podobě bleskového monstra. Začaly do mě proudit blesky. Já cítila všechnu svou energii. Vtahovala jsem je do sebe. Když jsem cítila maximální energii, přestala jsem.