DARKLIGHT
Ráno. Jsem už vyspalá. Loki ještě spal. Mitgard ani Ásgard mne nezajímaly. Šla jsem se podívat na Nelo. Proměnila jsem se na Magu a zneviditelnila.
Když jsem tam doletěla, byla jsem spokojená. Pole byla plná zeleniny, stromy s ovocem očesané. Chatky ze dřeva stály kam jen oko  dohlédlo. Jedna byla větší. Došla jsem do ní.
Můj oblíbený velitel.
V chatce měl pouze stůl, židli a postel ze dřeva. Bez matrace. Seděl za stolem a koukal z okna.
,,Jak vidím, vedete si dobře. Jsem s vámi spokojený. Proto se vám pokusím splnit jedno přání. Ani já však nejsem všemohoucí, proto říkám pokusím. Pokud chcete, mám ještě někoho, kdo potřebuje jídlo. Je na vás, zda bude žít"zviditelnila jsem se. Ten mrtvolný hlas ho vyděsil tak, že spadl z židle. Takovou zábavu, jako od vytvoření Nela, jsem ještě nezažila.
,,Papapane, chcete po nás jídlo?" zeptal se.
,,Ano, může být pro mne, mého pána, nebo někoho úplně jiného. To ti však neřeknu. Rozmysli si dobře, co uděláš. Jak jsem říkal, pán není zlý. Nikomu nic neudělal. Potřeboval vás pro svůj plán pouze jinde. Zda jsem hodný já, posuď sám. A zda si zaslouží žít cizí člověk také. Až se vrátím, řekneš mi jak ses rozhodl. Ne jen s jídlem, ale i s přáním. A smíš mi říkat Maga, ne pane" a zmizela jsem.

NEAL-Velitel
Když zmizel, celý jsem se třásl. Udělali jsme co chtěl a on nás přišel odměnit? Čekal jsem, že se mu to nebude líbit a zabije nás. Teď se mám rozhodnout. Dám mu jídlo, nebo ne? Měl ale pravdu. Nikdo nám nic, mimo toho únosu, neudělal. Dám mu to jídlo. Kdyby jeho nebylo, zemřeli bychom hlady. To přání si musím rozmyslet.
Šel jsem za ostatními a svolal je. Když  jsem jim to vše řekl, divili se. Nikdo nečekal, že budeme žít tak dlouho. Poté jsme všichni vymýšleli, co bude naše společné přání. Nenechám si ho jen pro sebe.