STEVE
Probudil jsem se. Probudil? Já nejsem mrtvý? Ten štít mne sice ochránit měl, ale ten oheň kolem něj prošel a obklopil mne.
Otevřel jsem oči. Nade mnou byla obloha. Ale ne pozemská obloha. Rozhlédl jsem se okolo. Byl jsem na nějaké planetě. Na zemi se mi příliš pohodlně neleželo, proto jsem se zvedl.
,,Je dobře, že už jsi vzhůru. Ovšem není dobře, že jsi tady. Proč jsi to udělal? To jsi mne nemohl nechat udělat mou práci? To jsi se je musel snažit zachraňovat? Víš jaký mám teď problém? Co jsi si myslel? Že mne zadržíš? Ne. Tohle se stát nemělo. Proč jsi to udělal? No, samozřejmě pro dobro lidí. Že mi nedošlo, jak je to podobné prvnímu střetu tebe a Lokiho. Teď jsi celé mé snažení pokazil. A pokud se ptáš, co udělám, tak ti to povím. Budu muset zničit všechny Avangers. A to jenom kvůli tobě. Neházej vinu na mně. Kdyby jste mne jednou, jedinkrát, nechali napokoji, všechno by vyšlo. A nikomu by se nic stát nemuselo. Ale náš šlechetný kapitát to vše musel zničit. Měl jsem to předvídat. Někdo to přeci zkazit musel. Ale proč ty? Copak to nemohl být třeba Thor? Vše by bylo jednodušší. Ale takhle jsi mi to zavařil. A ještě pro tebe budu muset obstarávat jídlo sám, když Magovi díky tobě nedají asi jídlo. Proč? Proč? No, nechám tě tu a možná ti někdy přivedu návštěvu. Těš se. Myslím, že na to, jak se sežerete zaživa, si vezmu další Tonnyho brambůrky. Doufám, že problémy dělat nebudeš, protože já jsem narozdíl od ostatních padouchů schopný, tě zabít. Máš teď čas na přemýšlení, dokud se nevrátím. Pak buď uposlechneš, nebo se dalšího nadechnutí nedožiješ!"zakřičel a zmizel. A já tam pouze stál s otevřenou pusou a snažil se ve všem trochu zorientovat. Protože jsem vůbec nic z toho nechápal.