Moc se omlouvám. Ty dny se mi nějak pletou :)

NEAL

Ne. Tohle se stát nemělo. Už jednou zabil Maga tu dívku a dnes si vzal DarkLight nějakého muže v bezvědomí. Ne. Nestihl jsem to. Možná, že kdybych ho odnesl dříve do své chatky, tak bych to stihl a on by ho neodnesl. Ne. To by nepomohlo. Oni by ho našli stejně. Ale proč. Co na něm bylo tak výjimečného? Co? Proč ho musel jít zabít?
Třeba ho nazabil. Možná ho jenom šel vyslýchat. Hloupost. Šel ho určitě zabít. Jako tu dívku. Doufám, že už nikdo další nebude.

LOKI
Ráno jsem se vzbudil a našel vedle sebe jídlo. Najedl jsem se a šel podívat okolo. Nešel jsem daleko a uviděl jsem blesk. Ne obyčejný blesk. Tento se táhl ze všech mraků a šel do jediného bodu na zemi. Po chvíli ten blesk vyhasl a já uviděl, do čeho šel. Do dívky! Měla vysokou štíhlou postavu. Černé krátké vlasy jí jiskřily elektřinou. Na černých hvězdných šatech měla malé souhvězdí. Vypadalo jako myš.
Její tělo bezvládně leželo na zemi. Chvíli jsem tam jen tak stál. Zdálo se mi to divné, proto jsem ji odnesl na svou postel. Vypadala, že spí. Bolela mě záda, proto jsem si lehl vedle ní. Snad mi, až se probudí, poví, kdo je. Po chvíli jsem usnul taky.

DARKLIGHT
Já jsem tak unavená. To věčné cestování vesmírem mne vybíjí. Otevřela jsem oči. Počkat. Tahle nebesa nejsou na mé posteli. Ta jsou na Lokiho! Jak jsem se sem pane bože dostala? Mysli, mysli!
Vytvořila jsem vzduch pro Steava a zkolabovala zde. Ale určitě ne v Lokiho posteli. To ne. Uprostřed bouře. Tam jsem byla naposled. Asi mne tam Loki našel a .... Ne. To není možné, že by mne sem donesl. Hloupost. To není možné. K černému DarkLightovi by se takhle jistě nechoval. Zvedla jsem ruku. Aha. Tak teď už to chápu. Vlastně ne. Nechápu. Jsem to sice já.
Pravá já. Lucy Light umřela. Obrazně řečeno. Stejně jako jedno mé já (DarkLight) by ho za vše zlé, co udělal, nejraději zabilo. Zatímco druhé (Sorm) by ho rádo naučilo, jak být hodný.
Vím, že na ženu by byl asi hodnější, ale to mi nevysvětluje, proč jsem v Lokiho posteli. A kde je vůbec Loki? Otočila jsem se z boku na záda, rozhlédla se kolem sebe a ....
,,Áááááááááááááááááááááááááá ......."začala jsem křičet. On ležel vedle mě! To není možné! To není pravda! Ne! Co mi udělal? To by nebyl on, kdyby nic.
,, .......ááááááááááá ......"ječela jsem dál. Snažila jsem se odsud dostat tak urputně, že jsem z té postele spadla, uhodila se do hlavy a znovu tma.