Nejdříve jsem se vyspala. Je to divné. Dříve jsem spát nepotřebovala. Tedy, když už jsem žila na StormSun. Když jsem byla vyspalá, šla jsem ven. Na StormSun by mne mohl vidět Loki. Proto jsem si zalatěla na Nelo.
Byla tam noc. Nejsou tam dny ani noci jako na Zemi a Ásgardu. Ale nějaké tam jsou.
Šla jsem daleleko od města. Jen pro jistotu. Tam jsem se proměnila v sebe v šatech,pravou DarkLight. Udělala jsem kolem sebe ten nejsilnější štít, jaký jsem dokázala. Vyzkouším ho. Sedla jsem si, udělala jsem svůj cvik a soustředila se na to, že chci být dvakrát. Cítila jsem, jak se odlepuji od těla. Otevřela jsem oči a viděla se. Je divné abych takhle útočila sama na sebe. Proto jsem ze stojící sebe udělala Magu. Jdeme na to.
Vykouzlila jsem si pistoli. A vystřelila s ní na DarkLight. Nic. Štít to odrazil. Poté jsem zkoušela různé typy zbraní. I granát. Nic.
Teď těžší kalibr. Začala jsem si představovat tu zbraň, kterou měli na nákresech Avengers. V tu chvíli jsem držela v ruce něco jako granát. Hodila jsem ho. Nic. Super. Dále jsem zkusila Iron manovu výzbroj, Hawkeyeho šípy, Thorovo kladivo, Hulkův drtivý dopad, Lokiho kouzla, všechna kouzla Ásgarďanů a všechny zbraně, které jsem kdy ve filmech viděla. Nic. Teď je na řadě to nejtěžší.
Kapitánův štít. Hodila jsem ho po sobě a štít se odrazil od bariéry.
Zkusím něco lepšího. Síla myšlenek.
Moje DarkLight se začala pohybovat. Zvedla se a chodila sem a tam. Zkusila jsem na tohle své já zaútočit bleskem. No, moc dobré to není. Vlastně je. Když nezaútočím sama na sebe, nic se nestane.
Poté další trik, jako zkouška na boj s Avengers. ,,Proč mi tohle děláte?"promluvila DarkLight. Jsem vážně dobrá.
Nakonec jsem se to rozhodla ukončit. Vystřelila jsem na sebe pravý oheň. To druhé já zmizelo. Sláva. Teď jsem již připravená.
Poté jsem odletěla na StormSun.

NEAL
Já tu prostě neusnu. Šel jsem se znovu projít. Uslyšel jsem tohle.
,,Proč mi tohle děláte?".
To není možné. Ten hlas! Ten mi tehdy řekl ,Dobré rozhodnutí'.
Stála tam dívka v hvězdných šatech. Byla krásná.
Ale couvala před Magou. Než jsem mohl cokoliv udělat, sežehl ji plamen od Magy. Ten poté odletěl. Šel jsem se podívat na to místo. Cesta tam byla dlouhá, bylo to daleko.
Na místě, kde stála ta dívka zbyl pouze malý kráter z ohně.
A pak, že je Maga hodný. Kdybych ho tenkrát nezvedl ze země a nechal ho tam ležet, možná by se tohle nestalo. Musím zachránit ostatní, i kdybych ho měl zabít!