Vztyčím k němu pohled a zpříma se mu zahledím do očí. Nabídku?? Začínám se bát. To je možná horší než to, že budu popravena.

"Jistě Vám došlo, že situace v Panemu není zrovna nejlepší. A já si nepřeji nic jiného než ji uklidnit," no to sotva! Možná chce uklidnit Panem, ale taky si přece zbavit se Katniss, přesto ale v klidu vyčkávám na jeho další slova.

"A proto bych rád, abyste vystoupila v televizi jako hrdá Kapitolanka a uklidnila situaci na straně rebelů. Znáte se s nimi přece dobře."

Cože?! Chce, abych dělala rozhovor v televizi a přitom se snažili zklidnit rebely. Ne! To v žádném případě! Jestli je Katniss s Haymitchem na straně rebelů, asi to má správný důvod. A po tom, co mi Kapitol tři měsíce provádí, už nejsem hrdá Kapitolanka!

"C-cože? Mám dělat rohovorr v televizi?," snažím se mu odpovědět co nejklidněji. 

"Ano. Chci, abyste řekla, že nemá cenu válčit. Že je třeba klid zbraní."

"Proč já? Máte spoustu Kapitolských lidí..."

"Máte k rebelům neblíže, ostatně to je důvod vaší dlouhodobé návštevy."

"Proč bych to měla dělat? Po tom všem?"

"Může Vám to zajistit svobodu, slečno. Nechám Vás jít. Pár vstupů a jste volná," po těch slovech se cítím jako otupená. Copak mu můžu věřit? Po tom všem, co povolil? Po všech Hrách? Po všech lžích a zamlčování? 

"Ne. Neudělám to," řeknu pevně rozhodnutá. Stráž mě okamžitě popadá za ruce a táhne mě pryč nejen z pracovny, ale i z paláce. Procházíme chodbami a jedeme výtahem dolů. Ruce na mých pažích jsou tak silně stisknuté, že je skoro necítím. Táhnou mě rychle a prudce. Několik chodeb už je za námi, ale my pořád pokračujeme dál. Po vytrvalé chůzi se nacházíme před nějakou místností. Dveře vedoucí dovnitř jsou plné, takže přes ně nic nevidím. Když se zprudka otevřou dveře, hned vím kde jsem. Moje cela. Možná jsem udělala největší chybu svého života, ale nemohu se proti nim stavět. Kdyby to byl kdokoliv jiný, možná bych to udělala, ale když je to část mého teamu, tak ne. Vhazují mě dovnitř a já si všímám dvou mužů, kteří čekají vevnitř.

"Tohle jsi posrala holčičko!," na tváři cítím prudkou bolest. Jeden z nich mi vpálil mi facku, aniž by mě varoval. Obtisk ruky na mé tváři nepříjemně hřeje a tepe mi v ní. Sotva se stačím vzpamatovat z jedné, přiletí mi druhá a já padám na zem. Dostávám několik ran do obličeje a poté i do břicha a do noh. Pak už si nic nepamatuji.

---

Tohle je ultra krátká kapitola, ale teď jdu sepsat ještě jednu, takže Vám to vynahradím😇😅 A o víkendu by mohly být aspoň dvě pokud budu stíhat, tak jak so představuju 😅

V další kapitole čekejte časový posun! 😂 A nebude to jen pár dní😂

Tak co? Kdo čekal, že Snow bude chtít tohle? Jste spokojení? Myslíte, že je tohle jeho styl jednání? 😃
Doufám, že se Vám líbila i tato kratičká kapitolka a že mě nezabijete za to čekání😕😃

Děkuju moc za vše!💓

Lennie🎀