Procházím se po Výcvikovém centru. Letos je postavena pro 75.Hladové Hry nová budova, tak zkoumám interiér. Nevím, jak dlouho už tu chodím, ale hodina to asi bude. Jsem na široké chodbě a na jejím konci se přede mnou rozprostírá mostek a pod ním město. Díky mostu jsem se dostala do další budovy. Všude tu jsou bílé místnosti, podlaha, stěny a mnoho oken. Vyjdu po schodišti nahoru do chodby jsou otevřené dvěře z rozlehlé místnosti. Místnost je asi patrová, protože zespodu slyším lidské hlasy. Mé uši pochytí sice jen pár slov, ale i to stačí.

"Naším hlavním cílem bude zabít Everdeenovou a s ní i Mellarka. Musí se dostat do pasti, ze které už nevylezou. Představuji si to jako jeden sektor, kam je dostaneme a tam se mutové postarají o dokončení našeho díla."

Past?! V aréně? Ne! To nemohou! Nesmí se mým splátcům nic stát! I když... Jdou do Čtvrtoher... Peeta se přihlásil za Haymitche, aby mohl být s Katniss. Ale to znamená, že jdou na smrt a oni to moc dobře ví. Před tímhle je ale musím varovat!

Snažím se co nejrychleji a zároveň co nejtišeji vyběhnout z místnosti, ale nedaří se mi to podle mých představ. Tvůrci zespodu měslyšeli a vyběhli mi naproti. Snažím se utíkat co nejrychleji, ale na vysokých podpatcích, které mám samozřejmě na nohou, mi to moc nejde. Dostihli mě už na schodišti.

"Jo tak odposlouchávat jsi chtěla? Na to zapomeň holčičko! Jestli někomu jen cekneš o tom cos slyšela, nejen, že zabijeme ty dva, ale i toho tvýho... Toho mentora.. Ksakru. Jak se jmenuje?," otočí se na svého kolegu, který nemešká s odpovědí: "Abernathy." "Jo ten. Tak si dávej bacha na jazyk!"

Běžím zpátky do svého pokoje. Oči mě pálí od pláče. Snažím se dostat se do pokoje tak, aby mě nikdo neviděl. Podpatky mi brání, ale i tak mi to docela vyšlo. Potkala jsem jen avoxku a ta rozhodně nikomu neřekne, že vidělat Trinket, jak brečí. 

V pokoji se ihned svalím na postel a propadám ještě většímu pláči. Nmůžu to nikomu říct!! Přišla bych o ně! Ale... Nemůžu to tajit... Nesmím!

Někdo klepe na dveře. "Effie, večeře!," Haymitch... Ne..

"J-jo. Hned tam budu," snažím se, aby můj hlas zněl co nejpevněji, ale na konci každého slova se mi zlomil. 

Klika jemně cvakla a já slyším, jak Haymitch pomalu otevírá dveře. "Effie copak?"

Vidí mě ubrečenou na posteli a přichází blíž. Bere mě do náruče a já mu vzlykám na rameni.

"No ták...Co se stalo?," Haymitch se ze mě snaží dostat důvod mých slz. Nemůžu mu to říct!.. Musím..

"Zabijí je! MAjí past...A tebe taky!" Mluvím co nejrychleji to jde, ale i přesto slyším tři výstřely z pistole. Při tom třetím Haymitchovo bezvládné tělo padá na moji postel. Zabili ho.... Zabili je všechny... Kvůli mě. Na to slyším tři hlasité výstřely z děla...

S brekem se probouzím na studené zemi v své cele. Byl to jen sen... Nic takového se nestalo! Snažím se uklidnit sama sebe, ale ten vjem co jsem viděla, už nechci nikdy vidět znova. Nikdy!

Rozhlížím se po místnosti. Můj pohled upoutá sklenice s vodou. Že mě to nenapadlo dřív! Plazím se ke dveřím, kde je tác s vodou a chlebem, který se tu musela objevit nedávno.  Beru sklenici do rukou a vypiju vodu. A pak skončím všechno tohle trápení... Už žádné mučení... Žádné noční můry, ze kterých se probouzím spocená a ubrečená... Žádné shledání s Haymitchem, Katniss a Peetou... Nikoho už neuvidím.. Stejně jim beze mě bude líp.

Chvíli koukám na sklenici a přemýšlím. Psk s ní ale prudce hážu o zeď. Roztříští se na tisíc kousků, které se rozletí do všech stran. Největší z nich beru do ruky a přiložím ho přesně na zápěstí. Chvíli váhám, ale pak ho zaryju a udělám obrovskou čáru. Z ruky mi začne stříkat krev a já se sesunuji na zem. Okolo mě už je poměrně velkiká kaluž krve. Ty čáry udělám ještě dvě. Aby to bylo co nejříve...

Do místnosti vbíhá několik postav a odnášejí mě někam pryč. Asi už na mě čeká márnice.

---

Nejdříve se chci strašně moc omluvit za to, že mi trvala další kapitola tak dlouho. 😔 Měla jsem dosti náročný týden a jsem ráda, že jsem se k tomu dostala dnes.🙂
Doufám, že teď budou kapitoly častěji.😇

Děkuju moc za všechna 📖, ⭐, 💭! Strašně si toho vážím! 😍

Lennie🎀