8. Pozvánka
Laura:
Když jsem se po pikniku vrátila domů, bylo 10 hodin večer. Spát se mi nechtělo. Vzala jsem si mobil a napsala Lindě.
-------------------------------------------------
Ahoj
Čau, víš, jak jsem ti říkala, že jezdím na koni?
No jo, něco takovýho si pamatuju...
Takže bych tě chtěla pozvat na dostihy. Můžeš vzít klidně i mamku a bude tam brácha i s kámošem😊 Bude to příští čtvrtek tady v Pardubicích na ranči 💚🐎
Ok, zeptám se😉 Ale už bych měla jít spát😂
Já možná taky😂 přece jen už bude půl druhé
Tak ahoj na dostihu😊❤
Ahoj a dobrou noc 😄💚
-------------------------------------------------------
,,Dobrý ráno." zívla jsem po příchodu do kuchyně. ,,Ráno? Spíš dopoledne." zasmála se mamka a já jsem jen koukla na hodiny. Bylo téměř 12:00.
,,Dobře, tak dopoledne."zasmála jsem se taky.
,,Mami?"koukla jsem po mamce, když jsem dojídala snídani. Možná spíš brunch. ,,Hmm?"zamručela, aby mi dala najevo, že vnímá. ,,Linda, to je ta moje kamarádka, mě pozvala na dostih. Jezdí totiž na koni a já bych ji chtěla vidět. Mohla bych tam jít?"zeptala jsem se opatrně. ,,Lauro, vůbec se mi to nelíbí, ale budiž."usmála se mamka a já ji ihned běžela obejmout. ,,Prý můžeš taky."řekla jsem, když jsme se pustily. Její úsměv byl ještě zářivější. ,,Vážně?"koukla na mě, jako by mi nevěřila. ,,Vážně."odpověděla jsem že dveří a šla napsat Lindě, že mamka souhlasí. Hrozně jsem se těšila. Popravdě i na to, až poznám Honzu a toho jeho kamaráda.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top