Dvě alicorní klisny běžely na nádraží.
Vlak měl právě odjíždět.
„Už jen kousek Izzy” snažila se Terka povzbudit vyčerpanou kamarádku. 
Obě lapaly po dechu.
Vlak už skoro odjel a ony se ani vzdáleně neblížily k nádraží.
„A.. proč.. nemůžeme... použít..  teleportační kouzlo?” zeptala se zoufale a udýchaně Izzy.
Terka se prudce zastavila.
„Anojo.. Já sem pako” plácla se do čela a kopytem zavadila o roh.
Než se Izzy stihla vzpamatovat, Terka je obě teleportovala před vlak.
Rychle vběhly do vlaku.
Posadily se na první sedačky co uviděly.
„Ty mě jednou zničíš” hluboce vydechla Izzy a zavřela oči.

Terka se dívala z okýnka na ubíhající krajinu.
Očima si měřila každý strom i každý keř.
Přemýšlela o tom co udělá, až uvidí svoji dceru.
Bude po tolika letech vypadat stejně?
Je pravda, že Onyx říkal že byla proměněna v sochu, ale co když se jí něco stalo.
Co když sochu rozbili?
Co když se jí nepovede ji oživit?
Byla ztracená.
Do očí se jí nahnaly slzy.
Chtělo se jí brečet ale nemohla.
Nedokázala to.
„Canterlot!” zahlásil průvodčí.
„Terko?” oslovila Izzy zamýšlenou Terku.
Terka zatřepala hlavou a rychle se zvedla.
„Vystupujem” řekla.
Terka jen tiše vystoupila z vlaku.
„Děje se něco Terí?” zeptala se Invisible.
„Ne neděje” usmála se Terka, ikdyž bylo poznat, že ten úsměv není pravý.
Izzy jen sklopila zrak a následovala Terku.

„Tady to je” řekla Terka po pár minutách chůze.
„Canterlotský zámek?” podívala se nechápavě Izzy.
„Přesně tak. Ten portál je v zámeckých zahradách” přikývla Terka.
Obě se nenápadně proplížili do zahrady a schovali se mezi stromy.
Dostali se až k rohu a Izzy se podívala na prázdné místo mezi stromy.
„Tady?” zeptala se a ukázala na malou mýtinku.
„Ano” řekla Terka a rozsvítila roh.
Roh je jí rozsvítil tmavě fialovou barvou.
Roztáhla křídla a oči ji zbělaly.
„To je až tak složité kouzlo?” zeptala se jí podezírevě Izzy.
Terka se otřepala a oči se jí vrátily do normálu.
„No.. Zas tak složité není ale obtížné je hodně” řekla nervózně.
Izzy se na ní jen usmála a sledovala tvořící se portál.
Když byl portál úplný řekla znechuceně „a tam teď musíme jít?”
Terka kývla a přiblížila se.
„Izzy? Tak jdeš?” zasmála se na vyděšenou klisnu.
„Joo.. Jasněěě” řekla Izzy a snažila se neukazovat svoje zmatení.
Terka se začala smát a vzala jí za kopyto.
„A ještě jednu věc mi budeš muset..... ” nedořekla Izzy protože jí Terka stáhla sebou do portálu.

V Diamondii

„Vysvětlit!” vykřikla Izzy co nestihla doříct.
Objevily se na malé mýtince.
„Tohle je Diamondie?” zeptala se užasle.
„Ano” usmála se.
Izzy se začala točit dokolečka a rozplývat se nad krajinou.
Všude tráva zelená, tak jak může být jen ve snech.
Stromy plné malinkých úryvků diamantů.
Rostliny i z křišťálu.
Samá majestátní zvířata.
Jeleni, vzácní ptaci, vlci.
Všichni žili ve společném míru. 
Vedla tudy malá říčka.
Byla tak čistá že bylo vidět na dno.
Malé oblázky i velké kameny, třpytící se ve spojení krystalků v nich a sluníčka, zářily přes celou plochu vody.
V dáli se tyčil nádherný zámek.
Celý světélkoval a zářil krajinou.
„To je překrásné” řekla a zakoukala se na zámek.
„To je Onyxův zámek? ”zeptala se zahleděná Izzy.
Terka zavřela oči a kývla.
Izzy se na ní podívala a přivřela oči.
Zhluboka se nadechla a ucítila přenádhernou vůni.
Fialky, lilie, růže.
Vůně rostlin se rozléhala přes celý kraj.
Izzy zase vydechla a otevřela oči.
„Půjdeme?” zeptala se Terka.
„Jasný” zazubila se Izzy a spolu s její kamarádkou, vyšli směrem k zámku.

Po cestě

„A kde ji budeme hledat?” zeptala se starostlivě Izzy.
„Prohledáme celý zámek, okolí, zeptáme se občanů. Někde tu musí být” řekla sebevědomě Terka.
„Dobře.. ” řekla smutná Izzy.
„Co se děje?” zeptala Terka ikdyž bylo vidět že jí to nezajímá.
„Bojím se o tebe, o to co se stane když ji nenajdeme nebo ještě hůř když ji najdeme” řekla a zklopila zrak.
Terka se na ní podívala a zvedla obočí.
„Hm?”
„Dlouho jste se neviděli.. A ty si jí opustila.. Nemyslíš že už tě nebude chtít jako matku?”
Terka se zarazila a před očima se jí objevila děsivá představa.

*„drahoušku, jsem tak ráda že tě po dlouhé době vidím” usmívala se Terka.
„Nazdar "matko"..  Tak ty si přišla?” řekla s nezájmem světle fialová jednorožčí klisna s modrou hřívou.
„Miláčku já..” snažila se říct Terka ale Felicis jí skočila do řeči.
„Já nejsem žádný tvůj drahoušek” řekla přísně.
„To si říkej těm svým..” mávla kopytem.
Terka udělalá pár kroků do zadu.
„A vidíš. Už zase zdrháš” zasmála se její dcera „si srab”
Terka si dupla a zařvala „nevíš co se stalo! Nemáš právo říkat mi jaká sem!!”
„Ale já to vím moc dobře. Asi si zapomněla že sem dcera mocného krále. Použila sem kouzlo díky kterému sem mohla vidět co děláš” řekla naštvaně.
„Jak se naše princeznička vyspala s Blackem a on už za dva dny spal s jinou. Máš s ním deset hříbat a on má deset hříbat s jinejma klisnama. To si opravdu tak bezcitná mrcha? Opustila si nás. Tvojí rodinu, tak se nediv když teď opustíme mi tebe” otočila se a odešla. Terce se objevily slzy v očích*

„Terkooo” mluvila na zamyšlenou Terku Izzy.
Terka se zadívala Izzy do jejích prázdných očí a setřela si slzy.
„Nechtěla sem tě rozbrečet” řekla Invisible.
„To nevadí.. Ale už musíme jít” řekla Terka a dál pokračovala v chůzi.
Izzy jí rychle doběhla a zeptala se
„Nechceš mi něco říct?”
„Ne” odsekla Terka a trošku zrychlila.
„Dobře” řekla a znovu doběhla Terku.

U zámku v Diamondii

„Kam teď?” zvedla hlavu Izzy a podívala se na vysoké věže.
„Dovnitř” řekla Terka a zaťukala na vstupní dveře.