Prolog sem dávám abyste byli v obraze.  :D Je trošku divnej ale doufám, že to bude jen prolog. 

Před 7 lety:

Utíkám, pryč odsud. Nemám tu budoucnost. Stejně by si mě nikdo nevzal.. Strávila bych tu část života. Nechci tu být zavřená a potupně koukat do zdi než si mě někdo vezmě do péče. Tohle je dětský domov, tady se přání a sny neplní.

Naházela jsem věci do batohu. Modrého králíčka jsem si vzala do ruky a pevně stiskla. Proč mám v deseti letech králíčka? Je to můj jediný kamarád.  Pomalu jsem otevřela dveře od mého pokoje a nakoukla ven.  Všichni v tuhle dobu už museli být ve svém pokoji jinak nemohli být přes den s ostatními. Po špičkách jsem se vydala k východu. Profukoval tu studený vánek.  Došla jsem až k těm obrovským dřevěným dveřím. Natáhla jsem se pro kliku a zaklapla ji dolů. Dveře se otevřeli a já neslyšně vyběhla ven. Zapla jsem si bundu a nasadila kapuci.  

Začíná můj život... Od začátku.

Procházela jsem jednu ulic za druhou až jsem narazila na park. Docupkala jsem k lavičce a únavou se na ni zhroutila. Vydychovala jsem obláčky páry a sledovala svítící lampy.  Kolem mě procházeli páry a otáčeli se na mě. Asi si říkali co tady, holčička jako já, dělá.  Seděla jsem a hladila svého králíčka po ouškách. Přede mnou se zastavila jedna postava a pomalu se ke mě blížila.

"Co tu dělá taková holčička sama?!" Křivě se na mě usmál chlap, který byl už od pohledu opilý.

"Sedím." Odpověděla jsem mu a snažila se mu vyhnout.

"Ale to musíme napravit." Zasmál se a natahoval ke mě svoje mohutné ruce. Jen tak tak jsem se mu vyhla a začala utíkat pryč.

"Mě se jen tak nezbavíš." Slyšela jsem jak začal utíkat. Rozběhla jsem se ještě rychleji. Běžela jsem, když jsem zakopla o kámen. Spadla jsem a narazila si koleno. Strašně to štípalo. Slzy mi stékali po tvářích a nade mnou se objevil obrys postavy. Uslzeně jsem vzhlédla a  se strachem se dívala na opilce, který mě naháněl.

"Táák už tě mám." Zasmál se a vzal mě za ruku. Táhl mě za sebou jak hadrovou panenku. Cukala jsem sebou, prosila ho i brečela, nic nepomáhalo. Otočila jsem hlavu k měsíčku. Tak nádherně svítil.

Prosím, vem mě pod svoji ochranu.    

Náhle se před měsícem objevila silueta psa. Skočil na zem a běžel za námi. Ale nebyl to pes. Byl větší, černý jak uhel s vražednými zlatými oči. Byl to vlk.  Skočil na chlapa. Ten mě v momentě pustil a začal ze sebe shazovat toho vlka.  Sledovala jsem ten boj o život a z nějakého důvodu jsem se nebála.  Po chvíli se bezvládné tělo muže válelo na zemi. Vlk se otočil ke mě a vycenil zuby.. Fascinoval mě, ty oči, tesáky, srst. Natáhla jsem k němu ruku. Zarazil se. Odhodlaně jsem si stoupla a dokulhala až k němu. Znovu jsem k němu natáhla ruku a pohladila ho po hlavě.  Přivřel oči a chvíli jen nečině držel. Když jsem se odtáhla, začal okolo mě obcházet a čichat ke mě.  Rýpnul mi čumákem do ruky. Zasmála jsem se a natáhla ji k němu. Chvíli ji očuchával ale pak se do ní zahryzl. Rozbrečela jsem se. Bolelo to, jakoby mi prokousl celou ruku. Ucítila jsem divný záchvěv. Vlk odemě odstoupil a sedl si. Upřel na mě svoje zlatavé oči a čekal. Skácela jsem se na zem a pomalu ztrácela vědomí. V poslední chvíli, jsem něco zahlédla.

Byl tam vlk, proměnil se, v ženu..

Na boku trailer ^-^ Názor?