Zasvěcení té nové se mělo konat pozítří.Večer jsem usla hned jak jsem zalehla do postele.  Unaveně jsem sebou hodila na gauč v obýváku a spokojeně jsem oddychovala.  

"Udělali jsme dobře, že?" Přisedla si Avery a nejistě se mě zeptala. 

"Udělali." Šeptla jsem, než se sem narvali dvojčata. 

"Jdeme trénovat?" Zeptala jsem se a otočila se na všechny tři.

"Ale-" Začala namítat Mai.

"To co se dělo dneska, se bude dít častěji. Musíte být připraveni."  Zamračila jsme se.

"To je sice pravda, ale teď po vás chci abyste skočili do obchodu pro led.." Objevila se u dveří Ayslee.

"Proč? Už není?" Zeptala se Avery a nechápavě koukala na Ayslee. 

"Ne, už není. A už jděte je to celkem důležité." 

"Led je důležitý?"  

"Ano, pro tu novou dívku ano. Má na obličeji pořádnou modřinu a pokud nechceme aby jí tam zůstala doneseme jí led."  Povzdychli jsme si a vztali.

"Tak jo, pojďme. Nebo nám zavřou před nosem."  Zasmála se Avery a vyrazila ven.  Došli jsme k obchodu v naší části města, ale byl už zavřený. 

"Co to sakra!" Nadávala Avery. 

"Nic jdeme do druhýho." Pokrčila jsem rameny a vydala se dál.

"Počkej," Zastavila mě Avery.  "Ty chceš jít do toho obchodu v druhé části města?" Nadzvedla obočí a nevěřícně na mě koukala. 

"Jo, ta holka led potřebuje, a navíc pokud bychom ho nedonesli Ayslee by nás vynesla v zubech."

"Tam nemůžeme jít. Co když nás poznají." Křikla a zamračila se.

"Avery, nikdo nás neviděl se převtělovat. Nikdo neví kdo jsme.. Můžeme tam v klidu jít." Usmála jsem se a vyrazila.  Avery si povzdychla a vyšla za mnou. Došli jsme k obchodu. Mai, se trošku nervozně zavrtěla a Ethan se narovnal ještě víc než byl.  Otevřela jsem dveře a obchůdkem se rozezvonil zvonek. Usmála jsem se na prodavačku a zalezla do zadních regálů.

"My si to prohlídnem tady." Křikla Avery. Prohlížela jsem boxy, když se znovek rozezvonil znovu. 

"Hej to jsou ti co jsme je viděli včera u ramp." Řekl někdo. 

"No a?" Ozval se další hlas.

"Zajímalo by mě jestli je tu ta holka co s nima byla." Rozesmál se.

"Hej pojďte s náma. Bude sranda." 

"Ne díky." Uslyšela jsem Avery.

"A ty?" 

"Ne, zůstanu tady."

"Tak pojď aspoň ty." 

"Né!" Křikla Mai. Přemýstila jsem se dopředu a zůstala stát.

"Co se to tady děje!" Řekla jsem a koukala jak nějakej kluk drží Mai za zápěstí. Všechny páry očí se přemýstili na mě.

"Takže je tady." Zašklebil se jeden. Rozhlídla jsem se po nich a zjistila, že je tu i ten blonďák. Zkoumal mě pohledem. 

"Co tu děláte?" Zeptal se.

"To ti může být jedno ne?" 

"Ty asi nevíš kdo jsem, že?" Přiblížil se a pošeptal mi to do ucha.

"Ne, ale je mi to celkem jedno." 

"Říkají ti něco příběhy v lidmi co se přeměnují ve vlky?" Potichu se zasmál. Přikývla jsem.

"A co když to nejsou jen příběhy." Pokračoval. Usmála jsem se a natáhla se k jeho uchu.

"A co když to vím." Šeptla jsem mu a přemýstila jsem se dozadu, pro ten led.

"Vy nejste odsud že?" 

"Ne."

"Z města?"

"Z druhé části." Doplnila jsem ho a vzala do ruky dvě balení ledu. 

"Nemáte tu co dělat?" Zavrčel další.

"A co s tím uděláš? proměníš se v čivavu a pokoušeš mě?" Pobaveně jsem na něj koukala. Začal se převtělovat. 

"Být tebou to nedělám."  Šeptla jsem, když jsem kolem něj procházela.

 "Proč?"

"Nemusel by ses dožít rána." Doplnila mě Avery a šla za mnou. Zaplatili jsme a chystali se vyjít z obchůdku.

"Nehraj si se mnou." Koukla jsem na něj. Stále byl ve fázi přeměny.

"Převtělovat se před lidmi je zakázáno." Vítězně jsem se na něj podívala a vyšla s ostatníma ven.

"Je jasný, že půjdou za náma." Zasmála se Avery. Přikývla jsem a společně jsme se začali vzdalovat. Pak jsem za námi uslyšela štěkot. 

"Ti kreténi." Šeptla jsem a otočila se společně s Avery čelem k nim. Podala jsem Mai ledy a vážně na ni koukla.

"Ať už jste doma, a nikomu o tomhle výletu neříkejte, jen jsme se zdrželi." Přikývli a už byli pryč. 

Vlci doběhli k nám a převtělili se. 

"Už se bojíš?" Zeptal se jeden s humorem v hlase. Avery se převtělila a zavrčela na ně.

"A ty?" Usmála jsem se. Blonďák všechno sledoval z povzdálí.  Ostatní krom něj se převtělili a zaútočili na Avery. Odrážela jejich ůtoky a pak jim je oplácela.   Zbyli dva. Jednoho si celkem podávala ale pak na ni skočil další a snažil se jí rozdrásat krk. Rozběhla jsem se k nim. Chytla ho za kůži a trochu zvedla. Vrčel, chňapal mi po ruce ale nedosáhl. Kolenem jsem ho silně uděřila do krku, až tam prasklo. Nehybně se sklátil na zem.    Ozvalo se další vytí. Otočila jsem se na toho blonďáka.  Se zájmem si mě prohlížel. 

"Nebyli jsme tu, nikoho si neviděl.." 

"To se ještě neví."

"Ale ví." Přiběhla jsem k němu a chystala se ho švihnout do hlavy. Chytl moji ruku a přiblížul svůj obličej k mému.

"Ještě jsme neskočili." Zašeptal.

"Taky si myslím." Pustil mou ruku. Rozběhla jsem se za Avery, jako člověk.

Doběhli jsme domů. Avery se usmívala a jen se oblizovala po tak výborném boji. Zalezla jsem si do pokoje a zbytek dne zaspávala co se dneska stalo.

Ale pořád jsem nemohla z hlavy dostat jeho. Ani ve snech.  

 Tenhle díl se mi moc nelíbí:( Ale doufám, že se líbí aspoň vám:)