Spát na madraci asi nebyl ten nejhorší nápad. Barbara bohužel neměla pokoje pro hosty, jelikož k nim nikdo nechodíval. Tak jsme měli na výběr. Buď madrace nebo vlastní kožich. No, a teď tu ležíme na hromádce a snažíme se usnout. Tedy vzbudit.  Zvedla jsem se a pořádně se protáhla. Když jsem ucítila vůni masa ihned jsem nastražila uši a čenichala odkud ta vůně jde. Doběhla jsem do kuchyně, kde u plotny stála Barbara a něco si prospěvovala. Otřela jsem se jí u nohu a ona se zasmála.

"Dobré ráno, ospalče. Máš hlad?" Usmála se a hodila mi kus steaku. Připadala jsem si jako rozmazlenej domací pejsek, ale hlad byl mocnější. Dožvýkala jsem sousto a převtělila se.

"Jak to teď bude probíhat Riley?" Začala Barbara po chvíli ticha. Zaťala jsem čelist a snažila se zahnat chuť zavrčet.

"Teď, teď nevím... Chci aby byli všichni připravení než půjdeme hledat spojence.. Nechci je vyslat na smrt." Přikývla a dál dělala jídlo.   Otočila jsem se a došla až k hromádce vlků spících na sobě.  Úplně dole byl Taylor a mě napadl skvělý způsob jak je vzbudit. Natáhla jsem se až k Taylorovu uchu a zavrčela jsem jak nejvíc to šlo v lidské podobě. Zakňučel, vytřeštil oči a už se snažil dostat ven. Tím všechny shodil a taky je probudil.

"Copak vy nemáte hlad, že tak vyspáváte?" Nadzvedla jsem obočí a pobaveně je sledovala.

"A co má být k jídlu, alfo?" Usmál se přiospale už převtělený Daniel. Ptačí hnízdo na jeho hlavě vypovídalo za vše. 

"To je překvapení a můžeš mi už přestat říkat alfo! Mám jméno!" Okřikla jsem ho s zostřenými špičáky. Tím oslovením mi stále připomíná Ayslee a to já nechci. 

"Dobře, promiň alfo." Zvedl se a belhal do jídelny ke stolu. Chtěla jsem něco namítnout ale Barbara už  nesla na stůl a opět - hlad byl silnější. 

Všichni jsme si posedali a poděkovali za všechno co pro nás udělala. Jen se začervenala a popohnala nás k jídlu.  Avery s Ethanem se chtěli převtělit ale stihla jsem jim to zamítnout pohledem.  Pokud budem mívat takové obědy častěji, asi se k tomu zabití rady ani nedostaneme.

Pomohla jsem Barbaře odnést ze stolu a chystala se jí i pomoct s umýváním ale když se tam pak nahrnuly Robin, Laila, Mai a Sidney radši jsem je tam nechala a vyšla ven z domu.  Většina žen tu procházela tak pomalým tempem, že bych pohledem na ně usnula. Bohužel jsem věděla proč. Přišli o svoje děti a možná i o další, kteří se je snažili zachránit. Procházela jsem s hlavou skloněnou okolo všech. Nemohla jsem sledoval jejich umučené tváře. Do někoho jsem vrazila a málem spadla. Hlava mi ihned vystřelila nahoru, abych se podívala kdo je ta osoba. Byl to kluk v mém věku, asi. Hnědé vlasy, které mu jemně padaly do tmavě zelených očí. 

"Ehmm. promiň nedívala jsem se před sebe." Řekla jsem jednoduše a obešla ho.

"Ne to je v pohodě, pokud mi řekneš jak se jmenuješ." Usmál se takovým tím oslnivým úsměvem, díky kterému se většině holek podlamují kolena. 

"Není potřeba." 

"Ale no tak, já jsem Destiny. A ty?"  Zaťala jsem pěsti a podívala se na něj s tichým zavrčením. 

"To je snad jedno ne?"  Povolila jsem pěsti a šla dál. 

"Si z té nové smečky co u nás přenocovala, že?"  Zastavila jsem se v pohybu. Tak tohle si o nás ostatní myslí. Že jsme vyžírači, že nemáme nic. Pokroutila jsem hlavou a šla dál.

"Prosím, řekni mi jak se jmenuješ." Zakňučel.

"A na co ti to bude?" Otočila jsem se na  něj. Vítězně se usmál.

"Abych věděl po kom se mám schánět." Mrkl na mě. Chvíli jsem se na něj dívala s chutí se rozesmát na celé kolo ale nakonec jsem se udržela otočila se a s úsměvem na rtech jsem pokračovala dál.

 "Tak mi aspoň řekni kdo je vaše alfa. Slyšel jsem, že je to holka."  Pořádně jsem se nadechla a znovu se na něj otočila. 

"Mám otázku."

"Bude zodpovězena pokud mi řekneš jak se jmenuješ." Usmál se. 

"Dobře, proč tě tak moc zajímáme?"  Zeptala jsem se zvedlým obočím. 

"Protože ta alfa zachránila dítě naší alfy. Nikdo se k tomu neměl. Ona to udělala ikdyž k nám vůbec nepatřila." Němně se usmíval. 

"Riley." Řekla jsem s malým úsměvem a mířila si to zpátky do Barbařina domu.

"Cože?"

"Riley, jmenuju se Riley."   Vešli jsme do domu a já přešla do obýváku.  

"Destiny, co ty tu děláš hochu." Usmála se Barbara a objala ho.

"Potkal jsem novou sousedku, musel jsem se seznámit." Odpověděl s úsměvem směřovaným na mě. 

"Riley, chceš jít cvičit nebo to necháme na později?" Zeptala se mě Robin s pohledem stále na Destinim.(Asi jsem to špatně napsala ale vážně netuším jak to jméno napsat v 6.pádě). On se jen zamračil a tikal pohledem mezi mnou a jí.

"Myslím, že bychom měli.. Čas se pomalu krátí a moc nám ho nezbývá." Robin zavovala na ostatní mezitím co já jsem v doprovodu Destiniho, Barbary a Mai došla na jejich cvičiště.   Začala jsem se s Mai protahovat i když to obvykle nedělám.  Tázavě jsem se podívala na Destinyho.

"Ty se k nám nepřipojíš?" Nahodil svůj dokonalej úsměv a zavrtěl hlavou.

"Ne, chci vědět jak jste dobří." Mrkl na mě a Mai v tu chvíli na mě spadla.  Jen se nevinně začervenala a nenápadně se na něj podívala. Zavrtěla jsem hlavou a dál se protahovala. Ozvalo se zavytí a k nám doběhlo několik vlků. Všichni se převtělili a koukali na Destinyho.

"Kdo to je?" Ozval se Jaxon. 

"Jsem Destiny a vy jste ta nová smečka tady, že?" Usmál se. Jaxon přikývl a pak se podíval na mě.

"Tak kdy začnem?" 

"Myslím, že můžem hned teď." Kývla jsem ale Destiny mě zastavil.

"P-proč se ptáš Riley? A uhmm.. kde máte alfu?" Zvedl obočí a sledoval výrazy všech přítomných. 

"Proč se ptám Riley?" Zasmál se Jaxon.

"Protože ona je alfa." Destiny se na mě překvapeně podíval.  Pokrčila jsem rameny a podívala se na ostatní.

"Dobře, takže začne Greg s Louisem."  Kývla jsem pro začátek a oni se rozběhli. Oba šli přímo a vyčerpali si tak většinu sil hned na začátku. Narazili do sebe ještě dvakrát, pak se Louis převtělil a skočli Gregovi na hruď. Povalil ho ale Greg mu chytl tlamu a převalil ho pod sebe. Když se přestal Louis hýbat slezl z něj a on se převtělil. 

"To bylo dobrý. Další půjde Austin se Sidney." Sidney vytřeštila oči a pomaličku se přesunula doprostřed.

"Neboj budu tě šetřit." Mrkl na ni Austin a ona se začervenala.  Převtělil se a vystartoval po ní. S vyděšeným výrazem sledovala jak se stále přibližuje.

Uhni! Křikla jsem jí v mysli a ona tak udělala.  Překulila se na bok a Austin ji těsně minul. 

"Sidney, využij sakra svojí velikosti. Si jednou tak malá jako on a jsi díky tomu i rychlejší!"  Vím, že je rychlejší. Austin má sílu, ale pokud ho nějak obehraje, tak má výhru jistou.   Podívala jsem se za sebe, abych zjistila kdo půjde dál, když jsem ucítila Destinyho pohled. Otočila jsem se zpátky a dál sledovala Sidney. Austin po ní znovu skočil, ona se skrčila a chytla ho za zadní packu. Austin se svalil a Sidney si na něj sedla. Převtělil se a zasmál se. 

"Si dobrá prcku. To jsem fakt nečekal."  Sidney se zvedla a běžela mě obejmout. 

"Vidíš?"  Přikývla a šla za ostatníma. 

"Myslím, že bychom měli mít přestávku." Zakřenil se Chris.  Povzdychla jsem si a přikývla.  Všichni se rozešli pryč zůstal tu akorát Daniel, já a Destiny. 

"Co dneska podniknem alfo?" Usmál se Daniel. Pokrčila jsem rameny a rozešla se k Barbařinému domu. Otočila jsem se k nim zpátky, protože mi Daniel zase  řekl alfo. Ti dva se navzájem propalovali pohledy a vypadalo to, že se každou chvíli převtělí a vletí do sobě. Rychlým krokem jsem přešla zpátky k nim a stoupla si mezi ně.  Přeskakovala jsem pohledem mezi nima s nadzvednutým obočím. 

"Danieli běž za ostatníma." Ještě chvíli vražedně sledoval Destinyho i když mu se značným náporem tlačila rukama na hruď a teprve potom zmizel v domě.  

"Takže jsem vyhrál?" Usmál se výtězně Destiny a začal se přibližovat.  Nadzvedla jsem obočí, otočila se na  patě a odešla za ostatníma.

"Co s ním máš?" Vybafl na mě Daniel. Trochu jsem se lekla a odskočila, bohužel jsem zakopla o koberec a začala padat. Zespodu mě přidržela ruka a vytáhla zpátky nahoru.  Daniel se mračil. Povzdychla jsem si a stoupla si na vlastní nohy. 

"Nic. Naštěstí nic. Tobě to ale může být jedno ne?" Odfrkla jsem si. Dveře se otevřeli a dovnitř vešel Destiny.

"Riley můžeš na chvíli?"  Chtěla jsem něco říct ale ucítila jsem něčí ruce, jak se omotaly okolo mého pasu. 

"Nemůže, už něco má."  Daniel si hlavu opřel o můj záhyb na krku a usmál se na Destinyho.  Než jsem stačila něco říct oba už byli zase v té pohledové válce. Povzdychla jsem si, vyprostila se z Danielova objetí a šla za Barbarou.

"Někdy ty chlapy fakt nechápu."  Barbara se usmála a dál upíjela svůj čaj. 

Další dííl :D.. Doufám, že se líbí..  Užijte si vánoce:)