"Riley pohni si, nebo přijdeme pozdě na zasvěcení těch nováčků.!" Křičela na mě přes dveře Avery. Ta vysoká na červeno přebarvená holka, mě jednou dovede k šílenctví.  Zívla jsem si a začala se vyhrábávat z postele.

"Vždyť už jdu." Zakňučela jsem a vešla do koupelny. Upravila se, učesala vlasy a jemně namalovala..

"Už jsem tě chtěla jít popohnat ještě jednou." Usmála se Avery a ukázali mi svoje špičáky. Došli jsme do kuchyně a nasnídali se.

"Riley! Avery! Kde sakra trčíte?! Na zasvěcení musíme být všichni!" Pricupitali jsme k Ayslee a omluvně sklonily hlavy. Naše vůdkyně potichu zavrčela a pak se otočila na odchod. Následovali jsme ji do velké haly, kde už byla celá smečka.  Všichni si posedali do kruhu. Sedla jsem si s Avery nejblíž prostředku, kdyby se náhodou něco zvrtlo. Ayslee došla až do prostřed a a dala příkaz přivést nové členy smečky, na zasvěcení.. Na jejich zasvěcení.   Do místnosti přišli kluk s dívkou asi ve stejném věku.. Dívka byla blondýka s hnědými oči a kluk vypadal podobně. Byly to asi dvojčata.. Společně se strážci nezasvěcených došli až do prostřed kruhu. Ayslee se proměnila na černého vlka a majestátně si před ně sedla. Oba před ní poklekli, ale bylo vidět, že neví co se bude dít.. Na ruce měli dva důlky, od Aysleených špičáků jako každý.  Cítila jsem jak se mi ostří , byl to  tak nostalgický pocit.. Ayslee zavyla a smečka se převtělila. Všichni jsme si sedli a začali výt společně s vůdkyní.. Dvojčata se začala divně pohybovat.. Vlk uvnitř nich chtěl ven.. Drásal se na svobodu, chtěl poprvé pohlédnout na svět.    Dívka se po chvíli promněnila v tmavě krémovou vlčici. Chlapci to trvalo dýl ale nakonec se převtělil na světle hnědého vlka.  Ayslee přestala výt a pozorně si je prohlédla. Já s Avery jsme přistoupili a každá jsme si stouply před jedno ze dvojčat.. Ayslee potichu zavrčela.. Podívali jsme se na dvojčata.. Stála jsem před dívkou.. Mohlo jim být tak patnáct. Prohlížela jsem si ji.. Teď to záleželo na nás.. Ayslee nás vybrala k dokončení zasvěcení.. Tohle byli naši svěřenci.. A právě jsme jim vybírali jméno, které si ponesou až do konce života.

Mairin.  Zavrčela jsem a tím pojmenovala děvče. Ayslee vyštěkla, bylo to schválení jména. Popošla jsem vedle Mairin a sedla si těsně za ni.. Teď byla na řade Avery. Dlouho si chlapce, prohlížela.

Ethan.  Ayslee chvíli přemýšlela ale pak štěknutím schválila jméno..   Smečka se převtělila, kromě nás čtyř.

"Mairin, Ethane, tohle jsou vaše opatrovatelky a vy jste jejich svěřenci.. Dávám jim právo, vás trestat i chválit jak uznají za vhodné." Oba jemně zakňučeli.

"Riley, Avery, jste povinny je naučit vše co se týká smečky, a jako jejich opatrovatelky je musíte chránit i za ztrátu svého života." Obě jsme štěkli na souhlas.

"Pak je tedy zasvěcení u konce. " Usmála se Ayslee a společně s ostatními odešla. Převtělila jsem se a koukla se na ty dva. Koukali na mě s otevřenou tlamičkou.

"Tak honem vy dva, převtělte se musíme vám to tady ukázat." Avery se převtělila a čekala se mnou. Když dvojčatům konečně došlo jak se mají převtělit zpátky začala prohlídka.

"Proč se vlastně musím jmenovat Mairin a nemůžu mít své původní jméno." Usmála jsem se.

"Už nežiješ a nikdy žít nebudeš svůj původní život. Všechno skončilo a tedy i existence tebe i tvého jména."  Ústy naznačila aha a šla potichu dál.

"Vy jste dvojčata, že?" Zeptala se Avery. Přikývli a významně se na sebe podívali.  

"Mai pojď prvně ti ukážu tvůj pokoj."

"Mai?" Všichni se na mě tázavě podívali.

"Její jméno je dlouhé, tak si ho zkracuju." Vyplázla jsem jazyk.

"Neměla si mitakové dávat, když ti vadí." Zamrmlala Mairin.   Nic jsme nedodávala a šla dál.  Avery s Ethanem se od nás odpojili, když si ukazovali jeho pokoj.  Došli jsme před Mairinin pokoj.

"Takže tohle je místnost ve, které strávíš své tresty." Mrkla jsem na ni a otevřela dveře.. Brada ji spadla až do kolen. Je pravda, že smečka má dost financí ale nějak je nečerpá.. Tak aspoň zlepšuje pohodlí. Velká postel uprostřed s krémovými závěsy, sedačka, skříň, koupelna, psací stůl, menší televize a samozřejmě dveře do mého pokoje, kdyby se něco stalo, aby byla poblíž.

"T-tohle je můj pokoj?" Vykřikla a podívala se na mě s jisřícíma očima.

"Jop.. Jen a jen tvůj." Usmála jsem se a nechala ji skákat a řvát na posteli do doby než přišli Avery s Ethanem.  Pak jsme pokračovali..

"Takže snídaně je každý ráno v sedm hodin, oběd ve dvanáct a večeře je libovolná, buď si dáte uvařené jídlo z jídelny a nebo půjdeme na lov s ostatními." Vysvětlovala Avery a přitom se na ně významně koukala. Ethanovi při slově lov zablýsklo v očích..

"Půlku dne máte nutný trénink, pak na tři hodiny hlídku a zbytek volný čas." Usmála jsem se.

"První týden se budete zaučovat, takže pro vás hlídka neplatí, maximálně kdybyste šli s námi." Doplnila mě Avery. Přikývli.

"Takže v téhle místnosti budete mít tréninky." Otevřela jsem pohutné železné dveře a nechala jim tak výhled na cvičiště. Část vypadala jako normální terén, pak část s žiněnkami pro boje z blízka a nakonec extrémní terén, pro zdatnost, rychlost a koncentraci. Vypadali překvapeně a fascinovaně zároveň.

"Chcete si to zkusit?" Zeptala se Avery ďábelsky a ukázala špičáky. Ethan ihned přikývl ale Mai se moc nechtělo. Kývla jsem hlavou a tahala Mai na žiněnky. Avery si stoupla naproti EThanovi a trošku se protáhla.

"Už je to dlouho co jsem s někým zápasila jen na oko, tak kdybych ti něco zlomila, promiň." Pošeptala nakonec, ale Ethana tím nějak nevyvodila z nálady. Stoupla jsem si dál od žiněnek, protože znám Avery, je jedna z nejlepších bojovnic a nebojí se nekomu zlomit vaz, ale doufám, že u svého svěřence bude mírumilovnější.  Mai si sedla vedle mě a pozorovala ty dva.

"Dobře až řeknu teď vrhneš se na mě a ukážeš mi to nejlepší co v tobě je." Ethan přikývl a nachystal se.

"TEĎ!" Rozběhl se, ale místo toho aby na Avery skočil podklouzl ji mezi nohama a chytl ji ze zadu ruce. Na nováčka dost dobrý. Avery se na něj otočila a usmála se.

"Dobrý, ale ne dost."  Svoji váhu přenesla na Ethana a přeskočila ho, takže teď byl v pasti on. Avery mu podkopla nohy a pak se na něj vítězoslavně podívala..

"Jak jsem říkala, dobrý."

"Na nováčka dost dobrý." Přidala jsem se a pobaveně sledovala jeho naštvaný pohled.

"Nenaštvi se hned..." Škádlila ho Avery.

"... Mě ještě  nikdo neporazil, kromě jí." Otočila se na mě. Sladce jsem se usmála a obrátila se na Mai.

"Půjdeš to taky zkusit." Rychle zavrtěla hlavou. Usmála jsem se a šla za ní.

Jak jsem říkala prolog je trochu divný ale doufám, že příběh sám o sobě se vám bude líbit. :))