„Začněme tedy základním vysvětlením třídního líčení! Během třídního líčení budete přednášet své argumenty pro to, kdo je vrah a volit pro toho kdo vraždu spáchal. Pokud budete hlasovat správně, pak pouze obviněný dostane trest. Ale pokud vyberete špatnou osobu ... potrestám všechny kromě vraha a ta osoba získá právo opustit tuto akademii." Řekl Monokuma ze svého trůnu v kruhové místnosti. Celý sál byl nabarven do šarlatově rudé barvy. Šedé závěsy u každého ze čtyř průchodů lemovaly stříbrné pruhy. Podlaha z třešňového dřeva se leskla pod stropem plných žárovek. Každý ze studentů stál za soudní lavicí se svým jménem. Fotka již zesnulého Kazu zdobila jednu z lavic. „Myslím, že je jasné kdo je vrah!" Začala Kuma hned argumentovat. „Moment, moment!" Přerušil jí komik. „Prve si chci něco ujasnit! Co tady vlastně budeme dělat?" Na to právník nahlas vydechl „Každý z nás bude dělat porotu, advokáta, žalobce ale i obžalovaného. Řekneme si vše co jsme zjistili a pokusíme se vyřešit celý tento případ." vysvětlil. Manukena přikývl, Kuma opět začala. „Jediný kdo by mohl tady mít důvod zabít někoho tak skvělého je Kei!" než by se Kei mohl bránit nějakým argumentem přidala se věčně chladná Harue. „Jediný s ním měl problém." Asuga přikyvovala a Hanami též. „Moment!" Vykřikla herečka. „Kazu byl zabit ve tři ráno, Monokumův záznam to potvrzuje. Kei a já máme na tu dobu alibi." řekla klidně. „Jak mu máme věřit?" řekla Harue. „No dovolte! Nikdy bych do záznamu nenapsal nic co by nebyla pravda! Upupupu." Naštval se medvídek. „Kde by byl svět bez kruté pravdy?" dodal poeticky. „Alibi?" Zeptal se kadeřník trochu vyděšeně. „Nebylo mi nejlépe a Kei zůstal u mě a povídali jsme si." Kei kýval hlavou a dodal. „Byl jsem u Niko do šesti ráno." Všichni se na ně koukali podezřívavými pohledy. „Nic nebylo!" řekl hokejista. „Jen jsme si povídali." Herečka souhlasila. „Pokud tedy můžeme věřit tomu co tady Niko říká-" začala Hanami. „Já bych slečně Niko věřil! Jen se na ní podívejte!" Začal Kouta. Děsil tu většinu studentů svým chováním. „Moment" Zamumlala Harue. „Jak můžeme vědět že to jen nepředstíráš? Předci jen jsi ultimátní herečka." argumentovala zubařka. „To je vlastně pravda." řekl právník. „Za prvé, au! Docela mě bolí fakt, že mi nevěříte. Za druhé, jsem filmová herečka. Pokud nemám velkou kameru před nebo za sebou jsem mizerná herečka." Kouta se v tom vložil do debaty. „Ooo už vím!" vytáhl notes a začal tam něco psát a poté listoval sešitem. „aha! Tady to je." začal číst nějakou pasáž. „Před dvouma rokama. Niko Anoma si prožila skandál, když neobdržela žádnou roli v divadelní hře Romeo a Julie." Na to herečka zrudla a překryla si rukama obličej. „Podle režiséra hry nedokázala bez kamery vůbec hrát a její věty byli jako od robota." Dořekl. Niko se mohla propadnout hanbou. „Ten článek vyšel před dvěma rokama." řekla najednou. „Ty si o mě vedeš sešit?" Niko povídala znechuceně. Kouta schoval sešit s jednoduchým „Ne" Jasná lež. „Moment!" Začala se smát Kuma. „Hahaha ty fakt nedokážeš hrát před lidmi? Pfff" Tak ošklivý pohled hudebnice dlouho nedostala „Nikdo není dokonalý" odsekla. „Ale na druhou stranu..." pronesla servírka. „Díky Koutově děsivým stalkerským schopnostem víme, že Niko nelže." Řekla potichu se zakrytými ústy zahradnice. Většina studentů by i zapomněla, že Asuga je mezi nimi. „No dobře tedy. Jen jste si povídali a byli jste spolu. V tom případě jsme všichni ostatní podezřelí." Řekla Kuma uraženě. „Nebojte vrah se určitě brzy objeví." povzbuzovala Niko. „Co tedy máme dělat teď?" Zeptal se komik, vážně. Tento tón k němu neseděl. „No detektivka Kanzaki by-" začala Niko. „Budeme vážně brát moudra, které mají zachránit náš život z nějakého filmu od herečky, která neumí hrát bez kamer?" Osočila se Harue. „Já-" bránila se Niko ale začal mluvit Kouta. „Detektivka Kanzaki byl nejlepší seriál! A scénář byl psán dle skutečnosti! Niko prosím pokračuj." Niko se, ale zahanbeně dívala do země. Bylo jí trapně. „Zaměřila by se na něco jiného." řekla si pro sebe. „Zaměřil bych se na to co jste našli v jeho pokoji." Řekl Giichi. „K čemu to bude? Jak chcete najít vraha, když jediný náš podezřelí je mimo." Povídal v klidu jogín. „V klidu, myslím, že můžeme věřit ultimátnímu právníkovi."Uklidňovala Hanami. „Počkat." řekla Harue. „Ty máš vlastně takové schopnosti, že bys odzbrojila i dvoumetrového chlapa." konstatovala mladá dentistka. „To sice ano, ale-" obhajovala se servírka. „Prý nemáme podezřelé, pche." Řekla Kuma. „Co jsi dělala minulý večer?" Emiko vyhrkla, jakmile viděla že se Kuma mračí na ubohou servírku. Tohle handrkování je však nikam nevedlo. Je možné že vrah je vedl v kruzích? „Dost!" vykřikla herečka a následně si zakryla ústa. „Neposuneme se nikam tím, že se budeme navzájem obviňovat!" snažila se vysvětlit. „No konečně to někdo zmínil!" Probral se Monokuma ze svého spánku. „Kdyby to šlo takhle dál tak se unudím k smrti. A to by nikdo nechtěl že? Protože když se začnu nudit, tak končíme třídní líčení brzy!" vykřikl škodolibě. Místnost najednou ztichla. „Dobře tak...co jste našli v jeho pokoji?" Zeptal se spisovatel. „M-my našli" začal z těžka fyzik. Komunikace chlapci dělala vážný problém. Jeho zadrhávání se v řeči většinou lidem přišlo divné a proto radši nemluvil a měl své tabulky. Ukázal na svůj e-book, kde byla fotka. Fotka otevřeného kufříku! Kufřík Kazu měla Emiko a Kazu měl kufřík kadeřníka. „Kyoshi?! Co bylo v tom kufříku tak důležité že jsi ho zabil?" osočila se Kuma. „Co? Já svůj kufřík neviděl!" bránil se malý blondýn. „M-M"začal znovu Itsuki. „M" zarazil se a zaťal pěsti. Zasekl se ve smyčce. „Dýchej v klidu Itsuki" Utěšovala servírka. Fyzik se nadechl a vydechl. Tuto stopu našel on a bylo jen správné aby jí i přednesl. „Není tu jm-jméno" vykoktal. „Cože?" ozvalo se sálem. Opravdu kufřík neměl jméno. Jméno majitele bylo vybrouseno. „Není to proti pravidlům?"Zeptal se hokejista. „Technicky vzato se trestá jen zničení kufříku. Neřekl jsem nic o vybrousení jmen." řekl Monokuma. „To je zvláštní."Řekl právník. „Proč by někdo odstraňoval jméno z kufříku." zeptal se. „Proč by odstraňoval jméno z jednoho kufříku?" Zeptal se spisovatel. „Jak jste si jistí že to byl jen jeden-" medvěd si hned začal zakrývat čumák. „Upupupu dělejte že jste nic neslyšeli." poškrábal se na hlavě. „Prosím ukaž nám naše kufříky."Řekla herečka. Monokuma si povzdech a zmizel za trůn. Z poza stříbrného, zdobeného trůnu najednou začali létat kufříky. „Všechny mají vybrousená jména." zdůraznil jeden z chlapců. V takovém případě může být otevřený motivační kufřík kohokoliv. „Upupupu" smál se vyšinutý ředitel.

Notak Niko přemýšlej. Co teď? Nesoustřeď se na to jasné, koukej po tom co nesedí. Jistě! Tohle nás jen posílá do kruhu. Někdo prostě ukradl naše kufříky a vybrousil jména. Podíval se do svého a nechal ho na jasném místě oběti. Hmmm co teď? Vražedná zbraň? Ne, moc snadné! Kazuho tělocvična? Možná, to jsme ještě neprobrali. „Našli jste něco v Kazuho tělocvičně?" zeptala jsem se. Maro mi odpověděl „Myslíš jeho cvičišti? Nic." Zvláštní. „Vlastně ano." Řekla po chvíli Hanami. „Ale nechápu to." Vytáhla papír s čísly. Některá byla přeškrtaná.

<5-6, 19-20, 15-16, 20-21, 19-21, 14-16, 5-6>

14 až 16 a poslední 5-6 je neškrtnuté. Co to je? Zezadu papíru byla napsaná poznámka „z. +2" To má být jako co?