S tím růžovovlasím okusovačem krků jsem došly až do místnosti která mi připomínala bar. Ve předu bylo jeviště a na něm obří polštář a ještě na něm Ritsučina mamka. Byla hned několikrát hryzlá.
Ten růžovovlasej kterej nevím jak se jmenuje ale budu mu říkat Růža nám dal hrnek s nějakou divnou tekutinou která vypadala k nepití. Po cestě mi Růža vysvětlil že mě vzal jen tak pro zábavu.
Ale řekl to spíš takhle: ,,O mouchu víc či míň?" Ha moucha ti ještě ukáže. Budeš se mi klanět a prosit o odpuštění. Tobě by se klaněly leda tak osly. Phe.

U tý divný tekutiny nám řekl pohádku. Nebudu jí  převyprávět ale pointa byla že Ritsuka je dcera Maxise a má v sobě Grimoire. Kdo by to čekal... Já možná.
Pak nás Růžovo vlastní manekýn vzal za jeviště. Za jevištěm dveře,  za dveřmi kanál, na kanále lodička a v té lodičce zubatý gondoliér.

Gondoliér náš dovezl až k hradu upírů mnou přezdívaný jako Zubštejn. U břehu si Ritsuka ošklivě odřela koleno. Zuběnky měly chuť ale nesměly si ani líznout. Brána byla malá a bylo na ní sklo. Upíři nebyly vidět, Ritsuka byla vidět a já byla vidět jen polovinou těla. Všichni byli velice překvapení. Povzdechla jsem si: ,,Já se vždycky viděla jen napolo. Můj Bože, nedělejte dramata." Usadila jsme je. Pořád vypadaly udiveně ale ne moc. Uvnitř hradu nás vzaly k jejich Kápovi jmenoval se Nesta. Ale já si to už upravim....Hmmm

Ritsuku postavily před něj a mě šouply do rohu mezi ostatní zubatý. Naštěstí mě nechali být a ani se mne netkví. Vůbec jsem rozhovor mezi Ritsu a tím Královským nadutcem neslyšela.

Po chvíli si mě zubničky začaly všímat. Jeden se přiblížil k mému krku a zašeptal: ,,Vcelku lákavě voníš." A začal otevírat tlamu. Na tohle jsem neměla náladu a jednu muvrazila přímo do obličeje.
Na ruce jsem měla trochu jeho kreve a tak jsem jí olízla, byla odporná. Samo sebou jsem už měla i lepší. Když si různí zubatý nedali pokoj, prostě jsem použila oheň na vyhrožování. Vzplála mi ruka a zářila jako svíčka ve sklepě. Ale mělo to efekt: Báli se, a tak jsme si nechala zářit ruku jasným plamenem.

To se s největší pravděpodobností Nestovi nelíbilo, protože se ptal všech v místnosti a zároveň jenom mě. ,,Kdo mě ruší při vyjednávání?" Vyšla jsme, plamen zhasla a nesměle prohlásila ,,Já." Povytáhl obočí a začal se smát ,,Vždyť je to jen malá holka." Sice vím,že jsem malá, ale zrovna on mi to nebude říkat. ,,A koho jsi jako čekal? Čaroděje ze země OZ?" Obořila jsem se na něj a za litovala toho.
Svraštil obočí a zeptal se Růži ,,Co tu to dítě chce?" Růža se uklonil a pyšně prohlásil: ,,Je velice zvláštní. V zrcadle je vidět jen napůl a i tak mám prapodivný pocit jako by byla naše. Nesta-sama." A v tu chvíly mě to trklo Kousavá vesta. Budu mu řikat Kousavá vesta. Tomu říkám skvělá přezdívka. Jako vážně? A to zrovna ty si myslíš, že jsi mistr světa v dávání přezdívek.

Najednou, zničeho nic mě nějaká síla nadzvedla do vzduchu nad hlavy všech ostatních. To Kousavá vesta mě zvedl do vzduchu a přitahoval k trůnu. Asi jen pět metrů od něj mě jeho počínání naštvalo a vyštěkla jsem jsme velice popuzeně ,,Pusť mě zubatá potvoro." K mému údivu jsem spadla. Bolelo to.
Vesta vypadal udiveně.

Po tomhle výstupu mě a Ritsu, odvedli. Nevím kam vlekli Ritsuku ale mě do dost divnýho pokoje. Nudila jsem se tam a tak jsme vytáhla z kapsy tu stránku a četla si jí. Přišla jsem na to. Jediným řešením mé situace je spojit Čas a Chvíli.

Chvíle? Ano? Musíme se spolu spojit! No konečně! Myslela jsem že v tomto stavu shnijem. Co přes ně musíme udělat? Hele tak mi podej ruce. Hotovo? Hotovo. Teď
 
Vnořily jsme do sebe a já cítila teplo po celém těle. A cítila jsme se jako by mě už nic netížilo. Zničeho nic to pominulo. Cítila jsme se ale jinak a přitom stejně. Chvíle? Ano? My jsem se nespojily? Ale ano. Jen tu vždy zůstanu na myšlenkový pokec.
Byla jsme šťastná nic jsem nezkazila. Jen bylo divné, že vlastně zůstalo vše jak bylo. A přitom už nebylo.

Pak do místnosti vpadla Ritsuka vyděla mě a vykulila oči ,,Jak to vypadáš? Co ti provedli?" ,,Cože??" Vykřikla jsem a běžela k zrcadlu ale naneštěstí jsem měla v zrcadle viditelnou jen pravou polovinou těla.
,,Ty máš každé oko jiné a máš špičaté zuby!" Děsila se Ritsu-chan
Zrcadlo zobrazovaly mě, ale jinak než si pamatuju.
Tyrkisové oko? A v puse špičáky? Chvíle!? No víš nikdo neříkal že to nemá vedlejší účinky. Jsme dvě poloviny. Já jsem úpíří polovina a ty démonická polovina jedné osoby.
Zapátrala jsem v mysli a viděla jsem své existenciální vzpomínky. Všechno se mi vyjasňovalo. Věděla jsem vše co se upírství týče. I věci co jsem doteď ani nevěděla, ale chvíle je znala.  Jen tak bokem, byla vážně znalá ve ho možného.

,,Čas jsi v pořádku?" Zeptala se Ritsu-chan. Já jen kývla hlavou k souhlasu. V tom otevřel dveře Růža a oznámil mi že se mnou chce Kousavá vesta mluvit. ,,Měla byste se upravit slečno. Jděte navštívit Nestu-sama" Řekl Růža. Nějaký ženský mě oblékli do splývavých šatů ke kolenům, s krátkými rukávy a s dobrým přístupem ke krku. K tomu jsem si rozpustila vlasy a do nich mi hodily dvě sponky. Celý šaty byly světle růžový.

Růža mě nevedl do trůního sálu ale někam naprosto jinam. ,,Hej kam to jdeme?" Zeptala jsem se Růži ,,Do soukromých komnat Nesty-sama." Odpověděl potutelně a já se už radši neptala.

Růža mě hodil za nějaký dveře kde seděl Kousavá vesta. Svoje růžovobílé vlasy měl pořád rozpuštěný a vypadal na čtyřicet. Založila jsem si ruce na hruď a zeptala se ,,Co chceš?" On se na mě zkoumavě koukal a pak promluvil ,,Kdo jsi? Je tě vidět napolo v zrcadle. Máš špičáky a přesto upír nejsi."
,,Hmpf." pronesla jsem a odvrátila jsem se od něj. To ho popudilo.
Třískl do židle na který dřepěl. ,,A proč tě to zajímá? K čemu ti to bude?" Ohradila jsem se. Pak jsem po pohledu na jeho rozzuřený obličej dodala. ,,Fajn. Řeknu ti to ale chci po tobě něco na oplátku. Chci abys mě tu nechal na krvavý obřad." On okamžitě souhlasil jako by se nemohl dočkat detailů, a tak jsem spustila. ,,Byl jednou jeden Král démonů Maxis a jeho sestra Mirana. Překrásná Mirana byla velice žádána a jednoho dne ji utřel i král upírů. Tj. ty.
Ženu jsi nechtěl. Šlo ti jen o tělo a krev. Mirana jsi zneužil a pak zmizel.
O rok později se jí narodilo deťátko. Roztomilé zelenooké děvčátko. Maxis chtěl dítě usmrtit. Mirana to nedovolila a své drahocenné dítě podstrčila do rodiny, kterou vůbec neznala, aby holčičku nikdo nenašel. O dva měsíce poté Mirana zmizela." Koukal na mě stejně jako předtím. ,,Aha takže ty jsi moje a Miranino dítě?"
Kývla jsme hlavou na souhlas. On se jen rozesmál. Nevím čemu. ,,Už můžeš jít Čas." To mě vyděsilo já mu přeci svoje jméno neřekla. Jak mě mohl jen tak oslovit? ,,Jak z náš moje jméno?" Města se ušklíbl a koukal na mě ,,Jméno jsme ti vymýšlel já. Chtěl jsem jenom vědět co vznikne ze spojení demona a upíra. Když jsem tě uviděl řekl jsem si že to s tebou byl jen ztracený čas. Ale asi jsem se trochu zmýlil." V místnosti nastalo ticho. Jak mohl? Je to zrůda zrůd.
,, A teď odejdi. Nejsi nic než projekt." Beze slova jsem si otevřela dveře a odešla s Růžou za Ritsu-chan.

Teď se mi povedlo  1278 slov má nejdelší kapitola. Yosh. Dík za vote i koment.

Vaše vyšťavená

Sophia-sama