Nacházím "novou kamarádku"

Ůvod
,,Jsem démonka a jestli vám to přijde divný tak se nedivte protože bydlím s onii-sanem a znám několik demo otrapů. Jmenuji se Zracený čas protože se mnou ztrácíte čas měla jsem zřejmně vynalézavé rodiče. Ale teď bych vám ráda vyprávěla svůj 'příběh'"

Příběh:
Sedím ve třetí knihovně s
Onii-sanem a třema otrapama Magem ,Uriem a Shikim. Ti pitomci si ze mně dělaj pořád prdel

jsem neviditelná takže jsem tu na černo. Nechali si sem zavolat nějakou holku Tachomanu Ritsumu či co. Ale jestli jsem dobře slyšela tak ta holka má neco společnýho s Grimoire. A jestli Grimoire najdu jako první ocko pochválí mně a Onii-san ostrouhá ha ha ha ha ha.

Právě vešla dovnitř. Na sobě má tipickou dívčí uniformu. Krátké hnědé vlasy a hnusné žluté oči. No hnus. Taková průměrňačka má něco s GRIMOIRE? Tomu nevěřim Onii-san se musel splést.
Brácha s ní něco řešil ve své hrůzné podobě. Když se naklonil tak její náhrdelník začal vypouštět opačnou auru že které se mi udělalo šoufl.
Když se probrala odkráčela si to hlavníma dveřma pryč.
Ihned jsem se vydala za ní. Bohužel je mi šest tak nejsem moc zkušená a jakmile jsem se pohla moje neviditelnost se vytratila. ,,Čas!?" Ozval se Rem od stolu. Ztuha jsem. Až teď mi došlo že tu jen tak chodím. ,,Jejky. Ehm... Ahoj. Já... tu třídím knihy. Tuhle a i tuhle a taky tamtu. Takže tak...... No už musím. To víš je škola a tak." Už, už jsem se chtěla vytratit, ale náš velký bratrznovu zakročil. ,,Neměla bys odposlouchávat cizí snažení." Zhluboka jsem se nadechla a odmávla ho rukou. Za dveřmi jsem se nezdržovala a utekla rovnou na vyučování.
Ten páprda učitel nebyl zrovna nadšenej, ale vzhledem k tomu že můj bratr je náš: Ó velký předseda studentské rady Rem Arlond, tak mi to vpodstatě prominul. V hlavičce se mi při matematice začala rýsovat osnova mého plánu: Rem bude závistí jak Pinkie Pie.

Venku po škole
,,Ahoj Ritsumo!" Zvolala jsem na přicházející holku ,,Jsem Ritsuka."
,,Jasný, Jasný. Hele, budeme kámošky?" usmála jsem se tím nejsladším úsměvem jaký mám. Ona se tvářila docela vyděšeně a pak se mě zeptala: ,,nejsi trochu malá? Kolik ti vlastně je?"
,, Šest"odvětila jsem. ,,Tak co děláš na vyšší střední?",,Šla jsem si najít kamarádku." vzlikám ,,Protože ve třídě se mnou nikdo nemluví. Tak budeme kamarádky?" a usmívám se slaďounce jak jen to jde. Doufám že to vyjde. Dělat smíšenou když se vevnitř chechtám je docela miláčka. Ritsuka trochu nadzvedla obočí a pak pomalu pravila: ,,no proč ne?" Ha! mám jí dokonale v pasti MUHUHUHUHAHAHA!!

,,Ehm... měla bych jít za bratrem. Zítra tu na tebe počkám." Loučení nebylo moc srdceryvné. ,,D..dobrá." vykonala. Cesta do třetí knihovny se protáhla. Narazila jsem na schody a moje schopnosti bych neměla vystavovat veřejnosti. Vyšla jsem ke dveřím a opřela se o ně. Vydýchávala jsem zrovna ty mučící nástroje, když se dveře otevřely. Spadla jsem Onii-sanovy do nářků a koukala na jeho 'úžasnost' ,,Budeš tam stát ještě dlouho?" Zeptal se povíšeně. ,,Já nestojím, já umírám." Křičela jsem bolestí. Vtáhl mě dovnitř a zabouchl. ,,A teď bys mi mohla osvětlit, proč jsi místo toho abys šla hned sem, tak jsi byla před školou s nositelem Grimoire." Trochu jsem protáhla obličej. ,,Protože jsem ji tam potkala. A co vůbec čumákuješ v mých aktivitách. Ty sis ani po roce nevšiml že hraji na housle." Vypadal podiveně. ,,Ty hraješ na housle?"
,,O tomhle tu přesně mluvím."
Znechuceně jsem se zvedla a odešla.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top