Mamka Ritsu-chan je tedy fuč. Co budem dělat? Pravděpodobně s tím nic dělat nemůžem ( - ~ - ) frustrující že? Ale naše snažení se nevztahuje na matku nýbrž na Ritsuku.

Večer
Jsem pořád viditelná, jelikož jsem ještě moc malá tak to neumim moc ovládat a dost blikám. A tak to mám se vším jindy to jde a jindy se všechno zkomplikuje natolik že prostě blikám.

Schovávám se nyní Ritsu-chan ve skříni.
Doufám že sem nepude pro.... cokoli.
Jů! ona má ve skříni několikatery docela dobrý šaty ale se špatnou barvou....
kopla jsem omylem do bot dole ve skříni a dveře skříně se začaly otevírat. ,,Ale ne!" Vykřikla jsem a zacpala si rázem pusu.
Ritsu-chan se lekla a ryhle otevřela dveře od skříně. Mělo to přesně opačný efekt. ,,Co tu děláš!?"zeptala se s úlevou vylekáním a rozzlobením v hlase. ,,No?" Dodala když Jsem mlčela. ,,Jsem tvá dobrá víla a před školou jsem ti lhala aby sem se s tebou aspoň trochu seznámila?" Takovou lež jsem už sice řekla ale tahle je asi nejstupidnější, tak to snad bude v poho. Usmála jsem se a ona mi to zbaštila i s naviákem. Možná. MUHUHUHUHAHAHA

,,Představ si nějací šílenci mi zničily dům! A unesli maminku a já nevím co ještě. A teď mám jen bratra v Anglii."
Ona má bráchu! A v Anglii. Tak to bude nějakej fanatik. A pak se zeptala na mně na mojí rodinu. Snažila jsem se nějak vykroutit z její otázky ale Ritsu-chan vyběhla neočekávaně ven. Jakoby jí bylo všechno najednou jedno.
Běžela jsem za ní ale mám deset let nejde mi to moc rychle. A nebo nechci rychleji? Křičela jsem za ní zoufale a volala jsem ji, ale ona prostě běžela jak smyslů zbavená. Ale běžela porát dál. Pak vykřikla a já vyběhla na křižovatku. A viděla je. Upíři. Ten smrad se nedá zaměnit. Naposledy jsem je viděla jako mnohem menší. Napadli naše sídlo a jeden mi málem uhryzl hlavu. Zachránil mě mů velký bratr.
Shovala jsem se strachy za sloup a čekala co se bude dít. Chytili jí! To ne, musím zakročit, ale mé Já je moc slabé. Mé Já začalo vzlykat od toho napadení z nich mám husí kůži. Když v tom se objevily dva kužely světla. Bolely mě z toho oči a mžourala do světla. Z auta někdo vystoupil. Postavu jsem nepoznávala dost dlouho. Když jsem konečně zaostřila tak jsem chtěla oslepnout.
On nás snad sleduje!