Mezi tím co jsem měla druhou osobnost, amnesii a hrála jsem si s Rinem. Ritsuka navštívila nějakou galerii s Shikim (opravdu by mě zajímalo kdo to je a proč si všichni myslí že bych ho měla znát?) a Azunou, zjistila že Lindo i Azuna jsou exorcisti, a napadly jí zas upíři. A já zjistila že kluci u toho všeho byli, ja to nevím a ani nevím kdo je Shiki?

Azunin obrázek

No a též jsem zjistila že se pořádá festival. Zbožnuji festival i když jsme na žádněm nikdy nebyla. Snad budu moct Ritsu-chan pomoct alespoň s něčím.
Když jsem nad tímhle přemýšlela zrovna šla s Azunou okolo. Tak jsem toho využila. ,,Holky?  Můžu vám pomoct?" Jen se na sebe podívaly než jim došlo s čím jim chci pomoct. ,,Jistě budeme rády."

Šly jsme nakupovat věci na festival. Barvy, hřebíky, kladiva no samý nebezpečný věci. Když šla Azuna zaplatit, koutkem oka jsem zmerčila pohyb plyšového špicla. Ritsuka se za ním vydala a co bych byla za démonickou chůvu kdybych nešla za ní.
Pes se zastavil až v parku a Ritsu-chan si sedla na lavičku, pes jí hopsnul na klín.
Lezl po ní jak na prolízačce a pak jí začal olizovat krk. A najednou tu místo psa sedí na klíně kluk. Roen přesněji menší postavy podle hlubokého hrnce střižené modré vlasy a má modré oči (viz. obrázek)

Nevím co si tam kecali nemám uši co slyší všechno. Ale šli směrem do školy.

Došly do třetí knihovny a tam odhrnuly závěs z takového podloubí nebo jak to popsat. Průchod vedl do bludiště podloubí ve kterém Jsem je ztratila. S tím jsem si nedělala hlavu a odešla jsem od tamtud ať si tam dělajÍ co chtějÍ.

Nevěděla jsem kam jít a tak jsem otočila směr hřiště. Lehla bych si do písku kdybych ho pak neměla plný kalhotky. Lehla bych si do trávy kdybych se nebála mravenců a jiný havěti.  A tak jsem skončila na lavičce a koukala do prázdna a přemýšlela nad vším možným i nemožným. Když mě to omrzelo šla jsem na houpačky. A tam seděla slečna Toriyama aneb není ta nemoc přenosná?

Otočila jsem se k odchodu ale chytla mě za zápěstí a pronesla znuděným a zároveň smutným hlasem. ,,Ahoj Čas. Jakpak se máš? A proč nechodíš do školy? A taky se na tebe ptaly všichni ve třídě stýská se jim." Její vyčerpávající otázky jsem si uspořádala a pak teprve odpověděla. ,,Ahoj Matsuri, dobře, Je mi fajn ale brácha se bojí a FAKT? Čekala jsem reakci ale žádná dobrá nepřišla jen se pousmála. To bylo divný vždy měla přehnaný grimasy tak se jí ptám co je. ,,Umřel mi táta víš?" Asi čekala že jí budu litovat ale já si stoupla a s úšklebkem na tváři a rukama založenýma na mé nevyvinuté hrudi jsem prohlásila. ,,No a co tak ti chcípnul fotřík no a co já s tím? Mám tě litovat? Nebo co?" Ona na mě vytřeštila oči a zakřičela ,,Ty nemůžeš nic vědět máš oba rodiče, bratra který tě zbožnuje, veklký dům co můžeš vědět?!!"
Její křik mě nepřekvapil ,,Já své biologické rodiče nepoznala. Adoptivní otec mě nenávidí, bratry mám dohromady čtyři a Rem je ten který mě zrovna nemusí a ti tři že mě mají princeznu a navíc v tom velkým domě mám akorát malej pokoj a z něj můžu bez dovolení jen do kuhyňojídelny a obýváku. To ty nic nevýš o špatným životě!" Křikla jsem na ní naprosto dopálená a zároveň s pocitem zadostiučinění. Otočila jsem se a konečně odešla. Slyšela jsem ji jen zvykat a mezitím jsem zaslechla pár slov. I slovo Démone.

Doma mi Rem řekl že v tom zatraceným bludišti našel Ritsuku a že je v pořádku. Roen je na straně Maxise - To je takovej dost ujetej král démonů- a objevil se tam i Lindo. No a si nechala takovou srandu nesrandu ujít. Tak jsem si šla radši lehnout.

Ale kdo by usnul v takovýho situaci. Navíc jsme nebyla unavená. Vzala jsem si zmrzlinu, šla do obýváku a koukala na seriály, asi tak do dvou v noci než jsem usla z nudy.

Probudila mě rána a já vyskočila na nohy strašlivě mě to vyděsilo. Šla jsem po zvuku nadávek a pak jsem ho spatřila Rema kterej spadl ze schodů. Začala jsem se tlemit a smíchy jsem se skoro válela na zemi. já se válela skoro a Rem doopravdy. Rem na mě kouknul s výrazem že mě brzo zabije a řekl. ,,Neměla bys náhodou spát?" Já jen vyskočila znovu na nohy a pronesla omluvě ,,Ups." Vyběhla jsem do pokoje a přerazila jsem se o Jehněčí. Rem šel okolo a ušklíbl se ,,Á kdo je větší nešika hmm?" To mě naštvalo a tak jsem zabručela. ,,Ty, jelikož ty jsi spadl ze schodů. Když to mě Jehněčí podražila nohy." Pak jsem jen zavřela dveře, udělala hygienu, převlékla se a plácla sebou do postele.

Milánci jsou velikonoce takže nebudu psát. Tak si je užije.
Gomen za chyby. A dík za vote a koment.

Vaše

Autorka