"Vstávat slečny!" ozval se mužský hlas, jakmile vešel do našeho pokoje.
Bohužel se odpovědi nedočkal a ani jedna z nás se vůbec nepohnula.

"Lyn, Piper, Shel....vstávejte ihned!" postupně si všechny obcházel a mírným zatřepením nás probouzel.
Jak jste si mohli všimnout, náš pan učitel choreografií vstává velmi brzy, typla bych, že je tak 9 hodin.

"Ale no tak Same! Ještě 5 minut," zakňučela Jamie a převalila se k němu zády.

"Žádné takové! Vstávejte a připravte se. Zachvíli vás očekávám u snídaně. Rychle rychle," oznámil nám učitel Sam a odešel z pokoje.

"Tohle je jenom zlý sen," zamrčala Piper do polštáře, nechtěně se postavila a zamířila do koupelny.

"Vypadá to, že ty 2 měsíce si nejen máknem, ale taky se nevyspíme," promnula si oči Lyn a následovala Piper.

"Čím jsme si tohle všechno zasloužili," máchla rukami nasraná Jiki.
"To bych taky ráda věděla," vstala z postele Jamie a protáhla se.
"Tak jdem, ať nedostanem nějakou prémii," řekla Miki a šli jsme za ostatníma do koupelny.

Poté jsme se přeslečené přesunuli do kuchyně, kde už na nás čekala snídaně a nikdo nikde. Sedli jsme si ke stolu a začali jíst. Ale nikomu se ani moc jíst nechtělo, preferovali by spíš ještě spánek.

"Takže dobré ráno!" pozdravil nás Sam, který přišel do kuchyně.
"Dobré," zabrblali jsme si pod nosem. Stale jsme nebyli ještě plně probuzené.

"Ale trocha nálady do toho života," řekl, načež si sedl k nám ke stolu a pozoroval nás.

"To by nás ale někdo nesměl probudit v 8 hodin ráno," přecedila Piper.
"Je 9 hodin, což je čas tak akorát na vstávání. Mimo to, úplně všichni byli už vzhůru krom vás, takže jsem vás vzbudit musel," vysvětlil nám.

"A jak tak vidím, tak si budeme muset dát rozcvičku," zatleskal si, načež se s úsměvem postavil ze židle a čekal na nás.

"Héj''
''Děláš si srandu?"
"Proooč" protestovali jsme, ale on jakoby nás neslyšel.

"Tak jdeme!" zvolal a ignoroval naše otázky. Bez dalších námitek jsme ho následovali do tanečního sálu, kde jsme se začali protahovat a udělali krátkou rozcvičku. To nás všechno povzbudilo k tomu, aby jsme byli při smyslech.

"Konec, stačí. Teď pojďte sem" řekl Sam, načež jsme se všechny přesunuli k němu a sedli si na podlahu.

"Tákže. Již zítra je hodně významný den," posadil se před nás na židli a se zvednutým ukazováčkem nás všechny přejel pohledem.

"Zítra vás čeká atletické mistrovství. A proto, že už zítra, tak dneska půjdeme na místo, kde se to bude konat. Přesněji řečeno, protože se toho účastníte poprvé, bylo vám dovoleno si to den před všechno vyzkoušet. Vlastně to tak mají úplně všichni. Disciplíny, které tam budou, jsou tam někde myslím vystavené na nástěnce. Což je běh na 60m a 400m, střelba lukem, fotbal s basketbalem, taneční představení a taky ssireum," dopověděl Sam.

"Co je ssireum?" zeptala se Shel. Taky by mě zajímalo, co to podivůhodné slovo znamená.

"Ssireum je korejský wrestling, kterého se účastní nejen muži, ale i ženy. Není to typický wrestling, jako v americe, kde se dokáží domlátit do krve," odpověděl.

"No a....na co všechno jdeme?" zeptala jsem se.

"To vám sdělí jeden pán, se kterým jsme se domluvili, že vás bude trénovat. Je takový starší a angličtinu ovládá skvěle, proto dneska bude působit jako váš trenér a stráví s vámi hodně času. Pojedete tam samy, ale on je dostatečně společenský, takže se nemusíte bát, že by jste si s ním nerozuměli," usmál se Sam.

Pro ty, co neví...Idol Star Athletic Championship doporučuji zkouknout. Zde naši idolové závodí:)

"Takže. Teď máte volno a po obědě vyrazíme. Chápeme všechny všechno?"

"Jo," přikývli jsme, načež jsme se postavili a šli jsme zpátky do pokoje.

Netrvalo to ani moc rychle. Hned co byl oběd hotový, čili ve 12 hodin, jsme poobědvali. Poté následovala 2 hodinová přestávka, kterou jsme měli na vyšlechtění a úpravu, kterou měli na starost naše kosmetičky a kadeřnice. Bylo nám dáno také pohodlné oblečení a pár pokynů.

"Nastupte si a ať vám to jde. A nebojte, hned co skončíte, dodávka na vás bude čekat před halou," zamával na nás Sam a dodávka se rozjela na dané místo.

Stadion byl poměrně daleko. Ani jsem nepočítala, jak dlouho cesta trvala.
Jakmile jsme dojeli před stadion, jsne si všimli, že jsou tu dodávky ostatních. A je jich tu dost.

Vystoupili jsme z naší dodávky, která hned odjela a my jsme na rozsáhlém chodníku, který směřuje ke vchodu do stadionu, zůstali úplně samy.

"Tak, a co teď?" máchla rukami fo vzduchu Shel.
"Vevnitř musí tam být nějaký plánek," rozhodla Lyn a šli jsme pomalým krokem ke stadionu, kochajíc se kolem sebe.

Když jsme vešli dovnitř jsme přešli k plánku a snažili jsme se rozluštit různé kliky háky, které představovali korejské písmo.

"Fuuf...kde to je...Jo tady! Bude to nejspíš cvičná hala že? Tak ta je tu a my se nacházíme zde," položila Jiki ukazováček na místo, kde stojíme.

"Takže rovno, chodbou vpravo, poté doleva, zase rovně a druhé dveře po pravé straně," dokončila proslov a šli jsme danou cestou do haly, kterou nám Jiki rozluštila.
Nebýt ní a Miki, tak tady bloudíme klidně i 5 hodin.

Zabočili jsme poslední zatáčkou do leva a všimli jsme si dvojitých prosklených dveří.

"Tady to nejspíš je," řekla Miki a jako první se hnala ke dveřím, které následně otevřela. Pomalu jsme nakoukli přes dveře a vyšli dovnitř. Ale ani jedna jsme se od dveří nehnuli, jelikož tu bylo hodně lidí, kteří už cvičili.

"Přece tady nebudeme stát jak trapky," pronesla Piper a šla krokem vpřed. My jsme šli hned za ní. Procházeli jsme kolem lidí a dívali se, jak trénují. Myslím, že nám bylo víc nepříjemné jejich pohledy na nás, než když jsme pozorovali my ně. Nemluvě o osobách stejného pohlaví, které měli buďto poker face a nebo tzv. propalovací pohled. Možná si ani nevšimli, že působí naštvaně.

"Ví vůbec někdo, jak ten děda vypadá?" promluvila Lyn, která se dívala všude kolem.

"Ten děda vypadá takhle," zabručel někdo za náma, za jehož hlasem jsme se otočili. Stál tam menší chlápek, kterému mohlo byt nějak 60+. Lyn se jen nevinně usmála a do tváře je stoupla červeň.

"Dobrý den!" ozvali jsme se překvapeně a uklonili se. Normálně podáváme ruky, no dostali jsme rozkaz, že zde se budeme pouze uklánět.

"Vítejte .Jmenuji se Lee Hongman a dnes i zítra budu v pozici vašeho trenéra. Těší mě," představil se a taky se uklonil.

"Přesuneme se do šaten, kde vás seznámím s informacemi a pravidly disciplín. Následujte mě," řekl a my ho následovali. Šli jsme zpět prosklenými dveřmi a šli o jedny dveře zpět, které směřovali do šaten.

Tohle měl být hodně dlouhý díl, ale já si řekla, že ho rozpůlím na dvě části😁 Takže se nedivte, že je tahle část taková o ničem..🤗